Jak může Nedvěd pomoci českému fotbalu? U velkého dříče nebude mít nikdo nic zadarmo

Loni na poslední chvíli ze stejné role ucukl. Jen pár dní před zvolením Ivana Haška trenérem národního týmu. Měl obavu, zda by to tady po letech mimo republiku zvládl. Pro lepší pochopení trocha retrospektivy: Nedvěd žil od léta 1996 téměř 30 let v Itálii, poslední půlrok pobýval v Saúdské Arábii, kde byl sportovním ředitelem klubu Al Shabab. Do Česka létal jen opravdu výjimečně.

Nyní se přestěhuje zpátky natrvalo. To je obrovský zlom v osobním životě. Může si připadat jako emigrant, který se vrací do země, jež je pro něj po té spoustě času vlastně trochu cizí. I proto ho tak dojalo, když jej v minulých dnech zastavovali lidé a dávali mu najevo své nadšení z toho, že je zase zpátky. V minulosti měl s fanoušky leckdy rozporuplný vztah, zvlášť když se na podzim 2004 (nakonec na víc než rok) vzdal reprezentace.

Bude makat jako ďas

O to horlivěji se teď zakousne do nové role. Pár minut po uvedení do ní vzkázal fanouškům prostřednictvím podcastu Kudy běží zajíc, že "bude makat jako ďas". Lepší poselství asi dát nemohl. Člověk, který se na vrchol dostal právě díky koňské dřině, jíž strhl i ostatní kolem sebe. Teď se něco podobného od něj bude očekávat i v jeho pozici u národního týmu. Ten zatím sešel z přímé cesty na světový šampionát po debaklu v Chorvatsku.

A Nedvěd sám prohlásil, že mu z toho zápasu nebylo dobře. Už tehdy jej nevnímal jako fanoušek, mířil do současné práce. Do svědomí by si podle něj měli sáhnout hlavně hráči, z nichž necítil zápal pro reprezentaci. Jasně řekl, že se to už nikdy nesmí stát. Že v současném fotbale je srdce a hlava víc než nohy.

Samostatný český fotbal nemá slavnější jméno. Vyhrát Zlatý míč jako on? To se nikomu jinému nepovedlo, ani se k tomu při vší úctě nepřiblížil. Pro fanoušky Juventusu je modlou, v klubu se někdejší kapitán národního celku dokonce uplatnil i jako funkcionář, když se stal jeho druhým nejvýš postaveným činitelem. Všichni mu tam neřekli právě pro jeho nasazení jinak než Furia Ceca, čili česká fúrie.

Opak bohorovnosti

Nyní dostal ke své povaze Nedvěd navíc silný mandát. Dovoluje mu zasahovat do nominace, dokonce mu prý každé jméno v nominaci bude muset trenér Ivan Hašek zdůvodnit, když na to přijde. Hráčům bude šlapat po krku, aby ze sebe vymáčkli to nejlepší, jinak místo nich bude nastupovat někdo jiný. To je přesně opak zažloutlé bohorovnosti, v níž si český fotbal plul poslední roky.

Vypadalo to, že v ní bude pokračovat, když po ostudě v Osijeku novopečený šéf svazu David Trunda dal najevo, že budoucnost kouče Haška vlastně nemá čas řešit, protože si po zvolení do funkce teprve na nové prostředí zvyká a musí se nejdřív rozkoukat. Teď na to má Nedvěda, který hodlá hned ve středu podrobit Haška křížovému výslechu. Prý má na něj přichystaný celý list bodů, jež s ním chce řešit.

Z takzvané zlaté generace není první, kdo se podmínky u národního týmu bude snažit zlepšit. Před ním už to zkoušeli Vladimír Šmicer či Karel Poborský. Taktéž velká jména. Jenže kvůli nechutenství z nemožnosti prosadit svou nebo naopak až příliš mírným přístupem příliš času nevydrželi. Nedvědova pozice (smlouvu má na čtyři roky) je daleko širší, s mnohem větší vahou. Vždyť jasně prohlásil, že když bude chtít odvolat trenéra reprezentace, u výkonného výboru to prosadí. Zkrátka konečně přichází někdo, kdo dostane do ruky bič a dobře ví, jak s ním švihat.

Jedinou pochybností zůstává, jestli jeho proklamovaný radikální, ostrý postoj postupem času neobrousí přátelské vazby (především s funkcionáři Slavie a Plzně), které jej zpátky do vlasti dostaly. Nezbývá než věřit tomu, že se tak nestane. Lepší šance na spásu národního týmu než Nedvěd už totiž zřejmě není…