Emoce a euforie v Chomutově, padaly i červené karty. Tohle už hodně kluků nezažije, zářil kapitán vítězů Kubík

Euforie a emoce. Větší v sezoně už možná ani hráči Chomutova nezažijí. Když v páté minutě divizního šlágru s Kladnem vstřelili domácí vítězný gól na 2:1, tryskala radost Severočechů v rekordně zaplněné aréně naplno. „Věděli jsme, že Kladno bude riskovat, ale euforie po gólu v 95. minutě byla ohromná, takovou už nezažijeme,“ zářil štěstím i dva dny po utkání kapitán vítězů Vojtěch Kubík.

Před výkopem byly karty rozdané jasně. Chomutov vedl tabulku o šest bodů, v báječně pohodě hrající Kladno muselo cílit na vítězství, aby ukrojilo z manka další díl. Po podzimu ztrácelo na lídra tabulky dvanáct bodů. „Věděli jsme o tom, že se jim dařilo a dlouho neztráceli,“ tušil těžkou bitvu chomutovský kapitán.

Jeho tým šel do vedení, o klíčovou výhodu ale přišel. Ani v tu chvíli ale domácí nepropadali nějakým chmurným náladám. „Věděli jsme, že když Kladno na jaře nevyhrávalo, tak v závěru riskovalo a posílalo dopředu i gólmana. Čekali jsme, že nějaká šance přijde,“ konstatoval lídr vítězů. „A potvrdilo se to, otevřela se zadní vrátka. Ale, že se rozhodne v 95. minutě, to jsem samozřejmě nečekal. Už před gólem jsme měli jednu velkou šanci, ale nedali jsme jí. Ale nakonec to tam spadlo,“ smál se Kubík.

Fanoušci se mohli zbláznit radostí, Kladenští naopak zklamaní popadali na trávník. Tam se postupně strhlo peklo, když se euforie domácích proměnila ve strkanici obou táborů. Zapojily se do ní i obě lavičky. Však také trenér domácích Smola i asistent kladenského kouče Tesař vyfasovali červenou kartu, na hřišti v té chvíli mohlo být klidně i čtyřicet lidí… A 1843 fanoušků v ochozech šílelo a burácelo nadšením. „Když padne gól v poslední minutě, tak jsou u toho vždycky emoce. Samozřejmě, že tam byly i nějaké provokace. Kdybychom ten gól dostali my, bylo by to stejné. Radost byla obrovská, tohle bylo nejvíce, co jsem kdy zažil,“ přiznal.

Páteční šlágr divize? Ligová návštěva na ligovém stadionu, fyzický střet trenérů a gól v 95. minutě

„Možná někteří kluci už takový zápas hrát nikdy nebudou. Bylo to něco úžasného a pochvalu zaslouží i fandové Kladna,“ přiznal sportovně Kubík. Sám si atmosféru užíval, jeho ale nemohla rozhodit. Má totiž za sebou skoro 170 zápasů v nižších německých soutěžích. „Hrál je ve Zwickau, kde s námi ven jezdilo tisíc lidí. A když jsme hráli s Lipskem, které se tehdy teprve dralo vzhůru, tak bylo na utkání pět tisíc lidí,“ zavzpomínal Kubík.

Vzhůru se dere i jeho Chomutov. Šest kol před koncem má na prvním místě na Kladno náskok devíti bodů.  „Nechci nic zakřiknout. Už když jsme po podzimu vedli o dvanáct bodů, tak jsem si říkal, že bychom byli za hlupáky, kdybychom to ztratili. A vidíte, náskok byl už jen šestibodový. Teď ale zase narostl, tohle už nesmíme ztratit,“ zavelel chomutovský kapitán.

Po utkání byl vyždímaný a ještě v neděli se dával ze zápasu a následných oslav dohromady. „Šlo se na pivo, ale nebylo to nějak bujaré, šlo o takovou spontánní akci. Věřím, že ty velké oslavy teprve přijdou po postupu. Chomutov si vyšší soutěž zaslouží, má krásný stadion, krásné zázemí, jen fanoušků by mohlo chodit ještě víc,“ vyslovil přání.

Po očku už také sleduje dění v ČFL, kde hraje také severočeský rival Most Souš. „Bylo by to sice derby, ale pokud postup dotáhneme, klidně bych hrál raději druhou skupinu. Na tohle je ale brzy, ještě musíme zvládnout boj o postup. Věřím ale, že po výhře nad Kladnem už to zvládneme.“