Dukla potřebuje posily do každé řady, je si vědom Rada. Ve fotbale je ale připraven skončit

Jak velká je to úleva, že je Dukla po pěti letech znovu prvoligová?

"Pro mě hodně velká, prožíval jsem to fakt dost. Jelikož jsem v Dukle strávil skoro celou hráčskou kariéru, cítím k ní obrovský závazek, chtěl jsem jí to nějak splatit. Že jsem teď klubu pomohl se do ligy vrátit, je to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat. Jsem za to hrozně rád." 

Postup slavíte dvě kola před koncem ročníku. Jak moc náročná to byla cesta? 

"Duklu trénuji druhou sezonu a postoupit výš jsme samozřejmě chtěli už v té první, tehdy to však bohužel ještě nevyšlo. Doplatili jsme na špatný podzim, kdy jsme byli pátí od konce, i v tak kritické chvíli nám ale majitel klubu pořád věřil. To pro mě bylo strašně důležité. Měl jsem tehdy nabídku ze Zlína, ale pan Paukner mě nepustil, chtěl udělat maximum, abychom postoupili v sezoně příští."

Což se povedlo...

"Že se to povedlo, je hlavně jeho zásluha. Pro Duklu toho udělal už hrozně moc a musím říct, že my dva jsme si fakt sedli. Podržel mě v těžkých časech a já cítil, že mu dost dlužím, my oba jsme strašně chtěli postoupit výš. Tomu odpovídalo i dění v zimě. I když jsme byli druzí v tabulce, věděli jsme, že přeskočit Vyškov bude strašně složité, že mančaft potřebuje posílit. Díky panu Pauknerovi se to ale povedlo fakt skvěle, za což jsem mu vděčný. Je to člověk, který splní všechno, co slíbí. Že dvě kola před koncem soutěže máme na Vyškov náskok deset bodů a slavíme postup do první ligy, je kolektivní dílo nás všech, ale jeho nejvíc. Bez něj by totiž žádná Dukla ani nebyla."

Jak by to podle vás dopadlo, pokud by se postup nepovedl ani letos? Prodal by Paukner klub? 

"Neřekl bych. Podle mě by Duklu neopustil, jen by už do ní tolik neinvestoval. Alespoň si to myslím. O to víc mě těší, že se postup podařil, že jsme to dotáhli dvě kola před koncem. Když skončil zápas s Prostějovem a pan Paukner přišel do kabiny, na jeho očích jsem viděl, jak velkou má radost. Měl tam svého zetě, bratra i vnoučata a já poznal, jak moc šťastný je. Zahřálo mě to u srdce. On klub drží už několik let a zaslouží si ho vidět někde jinde. Ten postup je pro něj."

Zmínil jste zimní posílení kádru. Naplnili veteráni Jakub Hora s Murisem Mešanovičem vaše očekávání po všech stránkách? 

"S oběma jsem vážně spokojený. Když k nám Hora přišel, bylo na něm znát tréninkové manko. Rychlejší nohy mít už asi nebude. fotbalový přehled má ale obrovský. Je to přirozený lídr, o kterého se na hřišti můžete vždy opřít, navíc umí skvěle kopat standardní situace. Řekli jsme si, že když mu nevyjde cizina, tak půjde k nám a já jsem za to byl moc rád. Přesně takový hráč v týmu totiž chyběl."

A Mešanovič? 

"I tenhle příchod nám vyšel. S tím nápadem přišel Pepa Jinoch a já souhlasil, stejně jako Horu jsem Mešana dobře znal. Věděl jsem, že už toho ve fotbale spoustu dokázal, že je s ním skvělá komunikace. Trochu jsem se bál, zda se mu bude chtít do druhé ligy, on mi ovšem řekl, že klidně. S tím, že ale bude chtít postoupit hned do první, což se mi na něm strašně líbilo. Tušil jsem, že nám dost pomůže a on to bezezbytku splnil. I když v posledních zápasech chodil do hry z lavičky, nebyl vůbec uražený, pořád do toho dával sto procent. Musím ho pochválit stejně jako všechny ostatní kluky v kádru. Už jen za to, jak zvládli ustát tu mou kauzu. Měl jsem strach, aby se to na ně nějak nepřeneslo. Aby nás to nehodilo zase zpátky, protože tohle nám situaci zkomplikovalo fakt moc."

Jak náročné pro vás bylo sledovat zápasy jen z tribuny? 

"Nebylo to nic moc, ale o to ani tolik nejde. Přiznám se, že mě ta kauza strašně ranila, že ji nosím pořád v hlavě. Prožívat něco takového bych nikomu nepřál. Jasně, ta slova (Zoufalče cikánskej - pozn. redakce) jsem Tomáši Poláchovi říkat samozřejmě neměl, ale prostě mi to ujelo a už to nešlo vzít zpátky. Všichni vědí, že jsem impulzivní trenér, ale snad jsem nikdy nepřesáhl hranici, žádný rasista určitě nejsem. I když mi tak z osmi měsíců srazili trest na tři, vnitřně jsem to pořád nepřijal. Fotbal totiž dělám 45 let a troufám si tvrdit, že jsem v něm něco dokázal. Asi víc než ti, co mě chtěli nechat osm měsíců úplně bez něj. S každým jsem mluvil vždycky na rovinu. Na všech angažmá stála drtivá většina hráčů za mnou. Aby mě teď někdo takhle pranýřoval, jsem si podle mě fakt nezasloužil, zvlášť když Tomáš mou omluvu přijal. Nechci tady ale brečet. Jen přiznávám, že je to furt ve mně. A že vážně nevím, zda chci pokračovat dál."

Opravdu jste připraven skončit? 

"Může se to stát. Fakt jo. Trénovat mě samozřejmě pořád baví, naplňuje mě být mezi mladými, psychická únava už na mě ale doléhá. Říkám si, jestli mi to za ty nervy pořád stojí. Jestli stojí za to pokračovat, když mě někteří popotahují za každé slovo, dělají ze mě ještě rasistu. Nevím, jestli to mám zapotřebí, opravdu ne. Zvlášť když tím trpí i má rodina, což si asi málokdo uvědomuje. Na druhou stranu mě ale moc potěšila ohromná podpora lidí. Ať už šlo o příznivce jakéhokoliv klubu, naprostá většina stála v tomhle za mnou. Říkali mi, ať hlavně nic nebalím, ať se tím nenechám zlomit. Chtěl bych ji za to moc poděkovat. Ani netuší, jak moc si toho vážím.

Ať už v Dukle zůstanete nebo ne, je podle vás kádr nachystán na nejvyšší soutěž? Nebo bude třeba razantně posílit? 

"První liga je samozřejmě o stupeň výš. I když má tedy Dukla v kádru kvalitu, určitě je třeba ještě posílit. S prezidentem jsme se o tom už bavili. Je s tím srozuměný."

A prozradíte, jakou řadu by Dukla potřebovala vyztužit nejvíce? 

"Bude třeba přivést hráče do každé řady. Jednoho nebo dva. Rozhodně to ale nebude tak, že bude pan Paukner tahat z klobouku nesmyslné částky, tímhle způsobem není Dukla nastavená. Musí to dávat smysl jako v zimě. Když to tak bude a prezident řekne ano, půjde se do toho. Znovu říkám, že on vždycky splní, co řekne. Naslouchá nám po sportovní stránce. Nějaké posílení tak určitě přijde."

Zdroj: FK Dukla Praha