Emotivní obětí se sestrou? Jsem rád, že tam byla. Od začátku stojí při mně, líčil po debutu Kinský

Odkdy bylo definitivní, že se proti Liverpoolu postavíte do branky a jak vypadala vaše příprava na zápas?

"Tím, že jsem tady jen tři dny, úplně dlouho dopředu jsem to nevěděl. Vycítil jsem to z předzápasového tréninku i z toho, jak se mnou mluvili trenéři. A to jak v průběhu těch tří dnů, tak hlavně kouč gólmanů den před utkáním. Tušil jsem, že šance jít do branky je. Poslední zápas jsem odehrál 15. prosince, od té doby jsem měl jen kondiční přípravu s Lukášem Stránským. Díky ní se cítím skvěle, v síle, v rychlosti, které gólman potřebuje. To bylo fajn, chytalo se mi dobře. A mohl jsem jen najet na brankářský režim, rychle jsem se do toho dostal."

A působil jste od prvních minut velmi klidně. Ani vnitřně jste necítil nejistotu nebo trému před velkou premiérou?

"Tím, že jsem nastoupil k zápasu naposledy před třemi týdny, takové to očekávání, jak to bude vypadat, tam bylo. Klasicky do té doby, než jsem šel na rozcvičku a potom to už bylo ve stejném módu jako vždycky. Koncentrace jen na sebe, na jednotlivé situace a snažit se nevnímat okolí, což je podle mě klíč k tomu, abych mohl podat dobrý výkon. Vypustit to, jestli je na stadionu 60, 30 tisíc lidí nebo nikdo."

⁠Jak jste se cítil v samotném zápase? Liverpool se v průběhu času čím dál víc tlačil dopředu…

"Dobře. Během zmíněné třítýdenní pauzy jsem byl prakticky každý den v posilovně, připravoval jsem se fyzicky. Pak to bylo jen o tom dostat do sebe brankářské pohyby. A to se podařilo. Díky skvělým podmínkám v tréninkovém centru a skvělému přístupu trenérů, kteří mi do toho pomohli rychle naskočit. Hlavně kouč gólmanů, jenž se mnou hned první den hodně mluvil, vzal mě na trénink. Byly to jen tři dny, všechno se seběhlo hrozně rychle, ovšem díky přístupu všech v klubu se to povedlo zvládnout."

Hned v úvodu utkání jste ukázal, co umíte…

"Rád hraju s míčem a řekl bych, že mám dostatek sebevědomí. Ovšem nerad riskuju. Je rozdíl mezi tím být chytrý, sebevědomý a riskovat. První poločas ode mě ještě nebyl stoprocentní, ve druhém už jsem si věřil. Takhle chci hrát i dál. Hodně mi pomohli i ostatní kluci."

Ve druhé půli jste musel předvést dva těžké zákroky proti Darwinu Núňezovi…

"Nejde jen o hru nohama, ale taky o to, abych pomohl týmu ve chvílích, když to potřebuje. Měl jsem štěstí, že to byly chytatelné střely a míč neletěl rovnou do šibenice, což se v Premier League stává poměrně často. Soustředil jsem se na to, abych byl dobře postavený a dokázal jsem včas zareagovat. Jsem nadšený ze zákroků, z výsledku a z celého klubu."

Proti lídrovi Premier League jste hned pomohl k vítězství, navíc čistým kontem. Šlo vůbec odehrát lepší premiéru?

"Řekl bych, že tohle je jeden z takových momentů, kdy to člověk nevymyslí. O tomhle jsem vždycky snil, že přestoupím do takhle velkého klubu a budu hrát takhle velké zápasy. Jsem za to vděčný, vážím si toho. Na druhé straně vím, že jsem za tím šel. Proto jsem každý den trénoval, věnoval tomu prakticky všechen svůj čas. Na úkor toho jsem si spoustu věcí odřekl a teď se mi to vrátilo. Je to o přístupu, někdy to vyjde, někdy ne. Nicméně v hlavě mám vždycky to, že do toho jdu naplno a snažím se udělat všechno pro to, aby to dobře dopadlo."

⁠Jak jste si užil atmosféru na stadionu?

"Hodně mi pomohl fakt, že jsem přišel ze Slavie, kde je při zápase extrémní rachot. Tady bylo samozřejmě třikrát víc lidí a když poprvé spustil celý stadion, říkal jsem si: Ty vole, tohle je slušný. Ta atmosféra je srovnatelná s Edenem, i když musím říct, že tohle řadím výš. I díky okolnostem – za Tottenham, proti Liverpoolu, výhra doma, 60 tisíc lidí… Jsem z toho nadšený."

⁠Jaké byly první reakce spoluhráčů v kabině a lidí z klubu?

"Všichni byli nadšeni. Mám z toho velkou radost, protože jsem přišel pár dní zpátky. Klub je obrovský, pracuje tu strašně moc lidí, ovšem všichni jsou hodně milí a nápomocní. Bez toho by se to zvládnout nedalo. Za tři dny se nedá nějak extra usadit. Kluci i všichni okolo mi však pomohli. A jsem hlavně rád, že jsem to všem mohl svým výkonem v zápase vrátit. Ne tím, že jim za každou věc budu děkovat."

Sociální sítě oběhlo video s vaším emotivním pozápasovým obejmutím se sestrou. Co jste si stačili říct?

"Pár slov, bylo to v emocích. Na rozcvičce jsem viděl, že jsou na tribuně, byl jsem hrozně rád. Ne pokaždé za nimi jde zajít. Teď tomu pomohl i výsledek zápasu. A bylo fajn, že byla ségra takhle dole a tudíž první, s kým jsem to mohl sdílet. Už jsem to párkrát řekl: Ona je tu pro mě, celou dobu, stejně jako rodiče. Ve chvílích, kdy mi to šlo, i tehdy, kdy ne. Jsem jí za to vděčný a vážím si toho."

Už jste přemýšlel i o vzdálenější budoucnosti, čeho chcete dosáhnout v této sezoně a v následujících letech?

"Určitě. Mám své plány a cíle. Upřímně, teď za sebou mám čtyři dny a 90 minut na hřišti, takže chci zůstat nohama na zemi a nebudu říkat, že chci vyhrát tohle a támhleto. Zítra prostě půjdu zase na trénink a budu usilovně pracovat na tom, abych byl co nejlépe připravený na další zápas. Pokud na mě trenéři zase ukážou, chci být ready a předvést stejně dobrý výkon, jako jsem ukázal teď proti Liverpoolu a o jaký se snažím vždycky."