Anglický klub, kde válel i Matějovský, bojuje o život. Čínský vlastník už pohřbil dvě značky

V posledních několika letech protestují fanoušci po celé Anglii proti činům majitelů svých klubů. Ale zatímco navenek vypadají problémově špatné přestupy a s nimi spojené sportovní neúspěchy a nedostatek trofejí, v sázce jsou dnes úplně jiné a daleko podstatnější okolnosti. Samotná existence tradičních značek.

Kdysi slavné Bury, které se pyšní i dvěma triumfy v FA Cupu, bylo v roce 2019 úplně vyřazeno z pyramidy soutěží anglického fotbalu a muselo fakticky začít znovu v deváté lize. Ohrožena byla v posledních letech i existence Boltonu, Derby County a Wiganu.

Těmto bývalým prvoligovým celkům se přežít podařilo, nyní je ale v ohrožení další a ten by takové štěstí mít nemusel. Čím dál více se zdá, že u Readingu světla na konci tunelu pomalu ale jistě zhasínají.

Desetiletí snů

Před 12 lety v zimním období byli fanoušci Readingu pyšní, když Brian McDermott a Adam Le Fondre dostali ocenění pro trenéra a hráče měsíce v Premier League. Tým zakončil leden vítězstvími nad West Bromem a Newcastlem a remízou s velmi silnou Chelsea. Royals sice v té době hráli o sestup, ale stále doznívala zlatá éra klubu, která začala osm let předtím.

V roce 2006 se Reading poprvé probojoval do nejvyšší soutěže, když naprosto suverénně vyhrál Championship. Úctyhodných 106 bodů ze 46 utkání je dodnes nejvyšším bodovým ziskem v historii anglického profesionálního fotbalu.

Svůj premiérový ročník v Premier League pak Reading zakončil na působivém osmém místě a jen jediný bod jej dělil od postupu do Poháru UEFA. Mezi nezapomenutelné momenty sezony patřil úžasný obrat proti Middlesbrough v úvodním kole, také remízy s Manchesterem United a Chelsea, výhra nad Tottenhamem i impozantní výsledek 6:0 proti West Hamu.

V roce 2008, kdy v klubu do klubu přišel český záložník Marek Matějovský, tým sice nešťastně sestoupil, ale díky modernímu stadionu, vynikajícímu skautingu a jedné z nejlepších akademií v zemi se následující sezony držel v popředí druhé nejvyšší soutěže a v roce 2012 slavil zasloužený návrat zpět mezi elitu. 

Bylo zřejmé, že klub je dobře nastavený a i když po návratu přišel další sestup – tým neměl dostatečnou kvalitu – zůstala atmosféra kolem klubu plná optimismu. Pomohl i vstup thajského konsorcia, které v roce 2014 převzalo hlavní podíl od předchozího většinového akcionáře Antona Zingareviče, což ukončilo rok finanční nejistoty po pádu o patro níž.

Pocit příznivců, že chybí jen krůček ke zlatým časům, zesílil, když se Royals v roce 2015 podruhé ve své historii dostali do semifinále FA Cupu a následně si o dvě sezony později vítězstvím nad Fulhamem zajistili finále play-off Championship.

Ve chvílích, kdy se tým chystal do Wembley k boji o postup do Premier League, přišla i zpráva o tom, že klub kupuje bohatý čínský podnikatel Taj Jung-ke a jeho sestra. Zpráva, která se v té době zdála být jednou z nejlepších v historii klubu, se později ukázala jako ta nejhorší. Časem přebila i smutek z nešťastného penaltového rozstřelu. Hráči Readingu tehdy zůstali s hlavami v dlaních a mezi elitu zamířil Huddersfield. 

Na prahu smrti

Osm let poté působí Reading ve třetí anglické lize, několikrát mu byly odečteny body a bylo na něj uvaleno přestupové embargo.

Ale popořádku: Taj Jung-ke začal megalomansky. Dovolil manažerům utrácet za přestupy a mzdy více než kdykoli předtím. Efekt byl ale opačný. Místo boje o postup se hrálo častěji o záchranu a následoval finanční krach. Během pěti let se dostal klub zhruba 170 milionů eur do mínusu. Následovalo domino v podobě nezaplacených daní, nevyplacených mezd a odečtení bodů a v roce 2023 logický sestup do třetí ligy, první od roku 1999.

V létě 2024 se rozhodl klub zachránit Rob Couhig, bývalý majitel Wycombe Wanderers. Už to vypadalo, že správu převezme, poskytl dokonce finanční půjčky, aby pomohl udržet klub nad vodou, ale čínský majitel Taj Jung-ke od dohody na poslední chvíli odstoupil.

A vzhledem k tomu, že Couhigovy peníze musely být vráceny a spláceny, byl klub od té chvíle financován převážně z podílu prodeje (asi 6 milionů eur) bývalého hráče Readingu Michaela Oliseho do Bayernu Mnichov. Toho sice do Bundesligy za 53 milionů eur poslal Crystal Palace, ale v klauzuli naštěstí zůstala zmínka o desetiprocentní participaci na dalším přestupu. 

Děsivá situace v kancelářích Readingu je o to bolestivější, že se opravdu objevily náznaky herního i výkonnostního potenciálu.

Bývalému trenérovi Southamptonu Rubenovi Sellesovi se podařil zázrak, když v minulé sezoně navzdory bodovému odpočtu udržel mužstvo pohodlně v horních patrech tabulky a v aktuální sezoně ho dostal do bojů o playoff.

Díky tomu, že mužstvo bylo postaveno na produktech vlastní akademie a také prozíravě získaných posilách – všichni přestoupivší byli volní hráči – stejně jako v dobách, kdy se tým naposledy dostal do Premier League, to vypadalo, že se vrací starý dobrý Reading.

Pokračující krize však donutila Sellese v prosinci odejít do Hullu a hvězdný útočník Sam Smith má být nyní, když docházejí peníze za Oliseho, prodán do konkurenčního Wrexhamu. Tím vlastně končí šance Readingu na návrat do Championship.

V tuto chvíli je však pro příznivce Readingu ztráta postupu tou nejmenší starostí.

Nefunkční systém

Fanoušci Readingu se poslední dva roky obávali, že jejich klub po dalších dvou letech nebude existovat. Měli k tomu zjevný důvod, další dva kluby, které Číňan Taj Jung-ke vlastnil – belgický KSV Roeselare a čínský Beijing Renhe, už dnes neexistují. První z nich skončil v roce 2020, jen rok před 100. výročím svého založení, druhý pak v roce 2021.

Příznivci klubu sice založili protestní hnutí s názvem Sell Before We Dai, pochodovali městem a házením tenisových míčků na hřiště přerušovali zápasy, efekt to ale nepřineslo. Úřady neudělaly téměř nic, přestože i ony z velké části nesou vinu za to, kde se klub ocitl.

Taj Jung-ke v roce 2016 zoufale toužil vlastnit anglický prvoligový klub. První pokus mu nevyšel, při pokusu o koupi Hullu neprošel testem vhodnosti a způsobilosti, který má Premier League ve svém protokolu. Musel se tak spokojit s dalším nejlepším klubem v pořadí, vybral si tým z Championship, který usiloval o postup.

Přestože byl vedením Premier League už jednou shledán nezpůsobilým ke koupi klubu a v té době již vedl dva jiné kluby do záhuby, umožnila mu EFL (řídící orgán druhé, třetí a čtvrté úrovně anglického fotbalu) získat Reading.

Když se pak začaly objevovat podobné signály jako u krachu dalších Číňanových klubů, EFL svými reakcemi příliš nepomohla a místo toho potrestala Reading i jeho fanoušky za prohřešky majitele odečtením bodů, které klub posunuly o ligu níž.

Taj Jung-ke dostal finanční postihy i důrazné výzvy k nápravě situace, protože krize byla stále vážnější. Disciplinární komise však zablokovala dvanáctiměsíční zákaz činnosti ve fotbale, čímž by jej fakticky donutila klub prodat. Jenže to se jí zdálo jako příliš tvrdý trest.

Bez viny ale není ani Premier League, kde je o místo v nejvyšší soutěži obrovský zájem zejména kvůli až obscénně lukrativním televizním smlouvám. Ty se uzavíraly v posledních deseti letech a Taj Jung-ke tak s radostí neomaleně riskoval celou existenci 150 let starého klubu, jen proto, aby se pokusil získat kus koláče z TV práv.

A to je současný problém anglického fotbalu. Bezohlední majitelé jsou ochotni udělat v podstatě cokoli, aby se dostali mezi smetánku, a řídící orgány nejsou vybaveny na to, aby se s tím vypořádaly.

Reading je nyní zřejmě jen několik měsíců od toho, aby se stal prvním bývalým týmem Premier League, který za nezodpovědné jednání vlastníka zaplatí tu největší cenu, jaká existuje. A pokud se situace nezmění, nebude posledním.