Češi venku nevyhrávají. Proti byly těžké váhy i chybějící osa týmu. Nový trojzubec to může zvrátit

Ony dvě zmíněné výhry přišly proti týmům, s nimiž byly tři body podle papírových předpokladů povinností. Nejprve v říjnu roku 2021 triumf 2:0 proti Bělorusku v rámci kvalifikace na mistrovství světa, poté loni v červnu výhra 3:0 na půdě Faerských ostrovů.

Ale jinak se Češi venku trápí. Pokud bychom vynechali dvě výhry proti fotbalovým trpaslíkům, byla by jejich bilance nula výher, šest proher a tři remízy. Ještě hrozivěji vypadá skóre, jež by činilo 4:16. 

Faktorů, proč se venku nedaří, je vícero. Na počátku sledovaného období Češi hráli baráž o světový šampionát se Švédskem, kde padli. Následovala série tří proher v elitní skupině Ligy národů – soubor trenéra Jaroslava Šilhavého postupně nestačil na Portugalce, Španěly a Švýcary, dohromady v těchto zápasech vstřelil jediný gól.

A co další statistické ukazatele? Český tým třeba naprosto rezignoval na snahu o držení míče a čekal na brejkové příležitosti. Jediný přijatelný výsledek se zrodil ve Švýcarsku, kde domácí drželi míč 55 % času, týmy z Pyrenejského poloostrova pak Čechy zadupaly – Portugalci s hodnotou 61 %, Španělé dokonce se 75 %.

U těchto nezdarů fanoušek přimhouřil oko. Hrálo se s evropskými top týmy. "Kvalita těchto týmů byla jinde. Byly dál než my. Pak se to odrazilo i ve výsledcích," přikyvuje Rodinger.

Další zádrhely už ale byly spíše ostudné a nečekané. Bezbranková remíza v Moldavsku rozzlobila fotbalovou veřejnost, prohra v Albánii 0:3 pak jen uspíšila hon na trenéra Šilhavého. V obou těchto zápasech drželi Češi míč více času a také víckrát vystřelili, problémem byla ale nulová efektivita. Nebylo nic platné, že trenéři zkusili v útoku hlavně hráče s formou, tedy třeba Jana Kuchtu nebo Tomáše Čvančaru. Chyběl poslední a předposlední krok. Optickou převahu jednoduše český tým nedokázal zužitkovat.

"Nebyly to zápasy, kdy by nás soupeř vyloženě točil. Jasně, propadli jsme, ale že bychom byli úplně horší a mohli si říct, že na ně nemáme, tak to nebylo," vzpomíná mistr Slovenska se Slovanem Bratislava. 

Na pomyslné dno narazila česká reprezentace na výjezdech v září, kdy zapsala vysokou porážku v Gruzi (1:4). V tomto specifickém utkání, ve kterém Gruzínci hrozili primárně z protiútoků, se ukázala stejná bolístka jako v duelech předtím.

Větší držení míče, víceméně podobně střel jako soupeř, ale prohra a hodnota xG z pěti střel jen 0,65. Zato domácí vystřelili na Matěje Kováře šestkrát, s hodnotou 2,41. "Trenér Hašek tehdy stále hledal tvář týmu a hráče, o které se opřít," myslí si Rodinger, proč došlo k výbuchu.

Najít ty správné hráče, na kterých může tým stát, se podařilo a následně proti Ukrajině v Edenu vyběhla téměř "ligová" jedenáctka, která soka přehrála. Stejně jako následně Albánii. Nicméně oba tyto zápasy se odehrály na domácí půdě. Rodinger i přesto vidí, že by se dobré výsledky mohly přenést i do zápasů za hranicemi. "Trojzubec Chorý, Provod, Šulc je něco, o co se můžeme opřít."

Právě ustálená sestava, v níž figurují hráči s formou, je dle trenéra třetiligové Hostouně něco, co by mělo výsledky převalit na českou stranu. Už v odvetě proti Ukrajině, která se hrála v Polsku, se ukázalo, že by to skutečně mohlo fungovat. "Byly vidět fungující dvojice. Tomáš Souček k sobě našel Lukáše Červa , sedli si. O útoku jsem mluvil, funguje to, což ukázal duel s Ukrajinou. Je mi blízké, že si realizační tým sestavil páteř týmu, na které chce stavět."

Duel v Albánii ale bude větší oříšek. Na Čechy nebude čekat poloprázdný stadion jako s Ukrajinou, ale rozbouřená aréna. "Tohle hraje roli. Vždycky věříte, že přijdou vaši fanoušci a podpoří vás. Stoprocentně hraje roli, jestli se hraje doma, nebo venku. Tím spíš, když to bude v takhle bouřlivém prostředí," dodává Rodinger.

Venkovní duely očividně českému výběru nesvědčí. Když byl soupeř o třídu lepší, zatáhli se Češi do bloku a čekali na "zázrak". Když měli mít navrch oni, nedokázali si z převahy vytvořit vyložené šance.

Proti Albánii to však Hašek a spol. musí změnit, náznak přinesl poslední duel s Ukrajinou, kde Tomáš Souček a jeho spoluhráči vypadali přece jenom lépe.