Výsledkové strádání The Villans je po letech zřejmě u konce. Stojí za vzestupem pouze kouč Emery?

Teprve jako třetí anglický celek mimo známou Big Six pronikla Aston Villa v éře Premier League mezi osm nejlepších týmů Evropy, když následovala Leeds z přelomu tisíciletí a Leicester. Díky finančnímu zajištění i dobré práci sportovního úseku se Villans stali atraktivními pro řadu velkých jmen. Kdo by si před několika lety pomyslel, že ve Villa Parku budou nastupovat dvojnásobný nejlepší gólman světa Emiliano Martínez spolu s Marcem Asensiem i Marcusem Rashfordem, jenž mimochodem v roce 2016 svým gólem pečetil sestup klubu.

Ten byl jen vyvrcholením dlouhá léta trvajícího trápení, které v podstatě dále pokračovalo až do Emeryho příchodu. Před ním se Lvi naposledy účastnili evropských pohárů v sezoně 2010/2011. Jedenáct ročníku v řadě nedokázali proniknout do elitní desítky Premier League, až na jeden případ tomu navíc byli výrazně vzdáleni. Z toho tři sezony se dokonce trápili v Championship.

Nyní je situace diametrálně odlišná. Baskický rodák je aktuálně vůbec prvním manažerem v historii klubu, který se pyšní více než padesátiprocentní úspěšností výher. V první sezoně dotáhl Villans od záchranářských bojů až do Evropské ligy, o rok později už se radovali z historicky prvního postupu do Ligy mistrů. A možná brzy budou moci navázat na letošní úspěšné tažení v ní, neboť díky čtyřem ligovým vítězstvím v řadě jsou pouhý bod za opětovnou kvalifikací. Hodně napoví už několik příštích dní – v sobotu hostí třetí Newcastle, v úterý zamíří na hřiště pátého Manchesteru City.

Bohatá vzdálená i nedávná minulost

O Aston Ville nikdo nemůže říci, že by šlo o klub relevantní pouze díky penězům nového zahraničního majitele. Vždyť byla jedním ze 12 zakládajících členů Football League, v raných letech anglických soutěží se šestkrát stala šampionem a další triumf přidala na počátku osmdesátých let.

I v novodobých dějinách se jednalo o mimořádně úspěšný a stabilní klub. Z 19 prvních sezon pod hlavičkou Premier League hned šestnáctkrát skončila v první desítce, dvakrát vyhrála Ligový pohár a pravidelně se účastnila evropských soutěží (avšak až do letoška nikdy Ligy mistrů).

Následný propad úrovně rozhodně nebyl náhlou záležitostí, nýbrž něčím, k čemu se dlouhá léta schylovalo. O viníkovi mají ve fanouškovském táboře jasno – všechny prsty ukazují na amerického majitele Randyho Lernera, jenž klub převzal v roce 2006 a zprvu jej po kratší odmlce vrátil na evropská kolbiště.

Jenže ambiciózní majitel, který si dokonce nechal vytetovat logo klubu, pomýšlel ještě výše než na "pouhý" Pohár UEFA. Příznivcům slíbil, že Aston Villu dostane do Ligy mistrů, čemuž také vše podřizoval. V létě roku 2008 sbíral z celé země jména jako James Milner, Emile Heskey nebo Brad Friedel, útrata se nakonec zastavila na 50 milionech liber, na tehdejší dobu astronomické částce.

Vypadalo to, že plácnutí se přes kapsu přinese kýžené ovoce. Koncem února se Lvi i přes poslední porážku s Chelsea vyhřívali v tabulce na třetí pozici. Disponovali sedmibodovým náskokem na pátý Arsenal a zrovna se chystali do Moskvy na odvetu jarního play-off Poháru UEFA, do kterého se dostali po 11 letech.

Osudná noc v Moskvě

Právě v ruské metropoli jako by se situace zlomila. Ke zklamání fanoušků Martin O’Neill nenasadil opory Milnera, Ashleyho Younga, Garetha Barryho či Gabriela Agbonlahora, aby je pošetřil na tuhé ligové boje. Porážka s CSKA přinesla nejen konec v soutěži, ale také velkou nevoli cestujících příznivců, které vedení okamžitě pozvalo na luxusní večeři jako omluvu a poděkování za podporu.

To hlavní, co fanoušci požadují, jsou ovšem výsledky. A ty už dále nepřicházely. Aston Villa o víkendu proti Stoke v samotném závěru ztratila dvougólové vedení, zvítězit nedokázala ani v sedmi následujících utkáních. V tabulce skončila na šesté pozici o devět bodů za Arsenalem a unikla jí tak velká prestiž v podobě Ligy mistrů. Bez slávy by klub zajisté bez potíží přežil, co chybělo více, byly finance.

Další sezonu ještě v Birminghamu odehráli s vysokými ambicemi a štědrou finanční podporou (byť bez přestoupivšího Barryho), jenže postupně se rodil nový konkurent. Také Manchester City, podpořen ropnými penězi, chtěl vystoupat až k výšinám. Rok po Barrym přetáhl i Milnera, což se pranic nelíbilo manažeru O’Neillovi, který pět dní před startem nové sezony rezignoval na svou funkci.

Lernera navíc začala trápit červená účetní čísla nepřinášející žádné výrazné úspěchy. Došlo k výraznému osekání nákladů, prodeji některých opor, to vše při snaze zůstat konkurenceschopnými. Což se ovšem nedařilo, čtyřikrát v řadě se Villans horko těžko zachránili (nejlépe skončili patnáctí a nejvyšší náskok na sestupové příčky činil pět bodů), popáté už putovali o patro níže s pouhými 17 body na kontě.

Klub se nacházel v opravdu ubohém stavu. "Vždycky, když nějaký tým sestupuje, jsou tam dva nebo tři hráči, po kterých by spousta manažerů Premier League okamžitě sáhla. Tady si to ale nedokážu představit ani u jednoho," nechal se v průběhu osudné sezony slyšet Jamie Carragher poté, co Liverpool roznesl Aston Villu 6:0.

Kdysi opěvovaný vlastník, na jehož počest se v táboře domácích příznivců skandovalo "USA, USA", se rázem stal veřejným nepřítelem číslo jedna.

Nová krev se štědrým financováním

Sám si nastalou situaci moc dobře uvědomoval, prakticky ihned po sestupu v květnu 2016 prodal Aston Villu skupině Recon Group čínského obchodníka Tonyho Xii. Ten se sice nebál pustit korunu, avšak problémy s tokem peněž mezi Čínou a Spojeným královstvím zapříčinily, že se klub dostal na pokraj likvidace.

Právě v té chvíli se na scéně objevila čerstvě založená společnost V Sports. V létě 2018 odkoupil americko-egyptský holding většinu v klubu, o rok později se stal stoprocentním vlastníkem a od začátku ukazoval, že se nebojí do kádru investovat větší částky. Ihned po návratu do Premier League rozšířili sestavu hráči za téměř 140 milionů liber, i v dalších sezonách se investice pohybovaly okolo stamilionové hranice.

Své opory zároveň převážně zvládají udržet. Dlouhou dobu byl jediným výraznějším odchodem přestup Jacka Grealishe do Manchesteru City. V této sezoně pak pustili Douglase Luize do Juventusu a duo Moussa Diaby, Jhon Durán zamířilo do Saúdské Arábie. Těmito prodeji díky vhodným náhradám nijak výrazně neutrpěla kvalita mužstva, naopak si Villans rozvázali ruce ohledně pravidel PSR.

Architektem těchto rozhodnutí je šéf fotbalových operací Monchi, který v klubu zakončuje druhou sezonu. Aston Ville v létě dokonce hrozil bodový odpočet, někdejší španělský gólman nejenže odvrátil tuto hrozbu, ale umožnil příchod dalších posil v čele s Amadouem Onanou.

Postupné zlepšení defenzivy

I přes celkově dobré přestupové období na tom ve Villa Parku nejsou nejlépe s obranou. Tam letos strádají a už nyní inkasovali stejně gólů jako za celou minulou sezonu. Přitom se dá s dobrou přesností tvrdit, že potíž není v systému, nýbrž v individuálních chybách a nedůrazu. Vrchovatou měrou to bylo k vidění i proti PSG. Z celkem pěti obdržených branek se minimálně dvě dají nazvat jako velmi laciné, když si v prvním zápase Chviča Kvaracchelija povodil trojici bránících hráčů a v odvetě pak špatná domluva nabídla gól Achrafu Hakimimu.

Pro příznivce Villans nic neobvyklého, u podobných tref si v probíhajícím ročníku povzdychli již mnohokrát. A není moc na koho poukazovat prstem – jistě, Matty Cash ani Lucas Digne asi nejsou hráči, na které byste v ideálním případě chtěli spoléhat ve čtvrtfinále Ligy mistrů, avšak jistotou neoplývá ani takový Martínez.

Post stopera sice mají v Birminghamu co do jmen vyřešený dostatečně, nicméně i vinou zranění stále hledají ustálenou dvojici. Stálicí s nadstandardními výkony a pevným zdravím je Ezri Konsa, který ale v průběhu podzimu odehrál více než polovinu zápasů na pozici pravého beka.

Uprostřed spolu často nastupovali Pau Torres s Diegem Carlosem, oba si však v průběhu ledna přivodili zranění. U druhého zmíněného se jednalo o opakovaný problém, i proto jej Aston Villa neváhala v lednu poměrně levně pustit do Fenerbahce. Zvlášť když už se zpět do skvělé formy rozehrává Tyrone Mings, který kvůli vážnému poranění kolene absentoval více než celou sezonu.

Do konce roku spíše paběrkoval, v tom novém však nastupuje stále častěji a přispívá ke vzrůstající formě celého týmu. V sedmi jeho posledních startech (včetně duelů proti přímým konkurentům Chelsea a Nottinghamu) Lvi inkasovali v součtu pouze tři góly a pokaždé se radovali z výhry. Je tak možná škoda, že zkušený stoper nedostal příležitost krotit hvězdnou ofenzivu PSG.

Pracovitý manažer s jasnou vizí

Přičítat vzestup Aston Villy pouze rostoucí minutáži a formě jednoho hráče by bylo velmi zkratkovité. Stejně tak není vůči zbytku klubu fér dávat veškerý kredit Unaiovi Emerymu, nicméně faktem je, že právě s příchodem tohoto manažera začalo současné plodné období.

Když počátkem listopadu 2022 usedal na lavičku, trápila se Aston Villa po nepovedeném úřadování Stevena Gerrarda ne 16. příčce s náskokem jediného bodu na záchranářské pozice. Pod vedením někdejšího kouče Sevilly, PSG či Arsenalu začala zapisovat téměř dva body na zápas a sezonu zakončila na sedmé pozici.

Letos Emery ukázal, že zvrátit nelichotivou situaci dokáže i jinak než jako svěží vítr. Kombinace náročného programu a zmíněných chyb v defenzivě měla za následek, že začátkem prosince se po sérii pěti zápasů bez vítězství Villans nacházeli ve druhé polovině tabulky, ze 13 utkání navíc udrželi jediné čisté konto.

Zlepšení přicházelo postupně – ne zázrakem, nýbrž tvrdou prací. Zprávy z tábora Aston Villy hovořily o tom, že během neúspěšné série trávil třiapadesátiletý manažer více než 12 hodin denně v klubových prostorách. S muži, kteří neodjeli reprezentovat, pracoval na hřišti, ještě více času věnoval analýzám a spolupráci s datovým oddělením. Nejenže jeho samotná práce přináší ovoce, ale zároveň motivovala i všechny ostatní ke zlepšeným výkonům.

Baskický manažer totiž není v klubu pouze tím, kdo postaví 11 mužů na hřiště. Důvěra v jeho schopnosti je nezměrná, spolu s Monchim, s nímž spolupracoval už v Seville, a sportovním ředitelem Damianem Vidaganym má dozor nad každým klíčovým sportovním rozhodnutím.

Mezi Aston Villou a Emerym je v současné době téměř rovnítko. Vedení věří, že právě on může vybudovat dynastii a zabydlet klub nastálo mezi anglickou elitou. Pokud by podruhé v řadě postoupil do Ligy mistrů, měl by k tomu rozhodně skvěle nakročeno.