Paolo Maldini: legenda AC Milán a ztělesnění ideálního obránce. Ve sbírce má 26 trofejí

Psal se 20. leden 1985 a AC Milán zrovna hrál ligový zápas na hřišti Udinese. V poločase vedli domácí 1:0, navíc se milánskému týmu zranil zadák Sergio Battistini. Do druhé půle proto švédský trenér Nils Liedholm poslal teprve šestnáctiletého mladíka, který se stal pokračovatelem fotbalového rodu. Milánští v průběhu druhé půle díky trefě Angličana Marka Hateleyho vyrovnali a zápas skončil 1:1.

Pro Paola Maldiniho to byla první zkušenost s velkým fotbalem. Od následující sezony se stal trvalou součástí sestavy červenočerných. A bylo tomu tak i po celé následující čtvrtstoletí. Až do roku 2009, kdy ve svých 41 letech ukončil kariéru.

Ano, Maldini strávil všech 25 sezon své kariéry v dresu AC Milán. Je jedním z největších srdcařů světového fotbalu, kde je klubová věrnost mizejícím úkazem. Vedle něj jsou nejznámějšími "muži jednoho klubu" třeba Ryan Giggs (Manchester United, 963 zápasů) nebo Francesco Totti (AS Řím, 786 zápasů).

Maldini odehrál v barvách Rossoneri 647 ligových utkání. Byl to rekord, který vydržel v platnosti až do roku 2020, kdy jej překonal gólman Gianluigi Buffon. Je také třetím co týče počtu zápasů za národní tým (126). Víc jich mají pouze Buffon (176) a Fabio Cannavaro (136).

V azurově modrém dresu Itálie sice Maldini žádnou velkou trofej nezískal (na vítězném mistrovství světa 2006 už nebyl v reprezentaci), na klubové úrovni si to však dosyta vynahradil. S AC vyhrál celkem 26 trofejí – z toho pětkrát Ligu mistrů a sedmkrát Serii A. Uspěl jednou i na mistrovství světa klubů.

Vzor pro všechny obránce

Byl ztělesněním ideálního obránce. Proslul svou rychlostí, vytrvalostí, uměním jít do skluzů i schopností vyhrávat vzdušné souboje. Ruku v ruce s tím však sklízel uznání jako vynikající hráč pro podporu ofenzivy, bhem své kariéry vstřelil 40 gólů. Trenéři a fanoušci oceňovali i jeho dlouhověkost a vítěznou mentalitu.

Ačkoli po většinu své kariéry nastupoval jako levý obránce, byl Maldini pravák. I první sezony hrál za AC Milán na pravé straně zadní linie. K levé lajně ho přesunul trenér Arrigo Sacchi když formoval svůj slavný tým a pravý kraj hřiště svěřil Maurovi Tassottimu.

V závěru kariéry, kdy Maldini vzhledem k věku trochu ztrácel rychlost, se přesunul na pozici středního obránce. Na tomto postu pak mohl při zastavování útočníků soupeře prodat nabyté zkušenosti, předvídavost a neústupnost. I dál byl výjimečný při vysokých míčích a až do posledního zápasu ho zdobila bojovnost.

Paolo nicméně nebyl prvním ani posledním členem rodiny, který zanechal v AC Milán a italském národním týmu výraznou stopu. Jeho otec Cesare byl rovněž legendou Rossoneri a reprezentantem své země. Pokračovateli rodu jsou Paolovi synové Christian a Daniel.

Tři generace

Cesare hrál za AC Milán od roku 1954 a během 12 sezon v klubu získal čtyři tituly v Serii A a jeden evropský pohár. Na mezinárodní scéně reprezentoval Itálii i na mistrovství světa v roce 1962. Také on byl významnou postavou, svědčí o tom i fakt, že v klubu i v národním týmu byl kapitánem. Stejně jako Paolo hrál i Cesare na pozici obránce. Zemřel v roce 2016 ve věku 84 let.

Nejmladší generaci zastupují Christian (narozený v roce 1996) a Daniel (2001), oba působili v mládežnických týmech AC Milán. Christian se do áčka nikdy neprosadil a později v kariéře pokračoval na nižší úrovni, Daniel zůstal o něco déle.

Nejmladší z rodu se stal členem prvního týmu AC Milán v 19 letech. Za Rossoneri debutoval v roce 2020, odehrál však jen 15 utkání a následně byl zapůjčen na hostování do Spezie, Empoli a Monzy. Poslední hostování v Monze se nakonec loni v létě změnilo v přestup.

V říjnu dostal dokonce pozvánku do italské reprezentace a zapsal si debut v dresu squadry azzurry. Zkompletoval nevídaný příběh, ve kterém všechny tři generace Maldiniových – Cesare, Paolo i Daniel – nastoupily za AC Milán a Itálii. Daniel však na rozdíl od svého otce a dědečka hraje na postu ofenzivního záložníka.

Paolo i po ukončení fotbalové kariéry zůstal ve sportovním prostředí. Dokonce hrál i na profesionálním tenisovém okruhu ATP a na kurtech nepřišel zkrátka, i když byl zvyklý na docela jiné částky než výsledných 173 dolarů odměny.

Samozřejmě u něj však měl vždycky přednost fotbal. Do svého milovaného klubu se vrátil jako funkcionář, od roku 2018 působil v pozici sportovního ředitele. Posléze byl povýšen na post technického ředitele a roce 2022 se zasloužil o zisk prvního scudetta po 11 letech.

Předloni jej však vedení klubu odvolalo, mezi Maldinim a majitelem AC přetrvávaly neshody. Je nicméně pravděpodobné, že navzdory odchodu i následnému přestupu jeho syna Daniela do Monzy není sága rodu Maldiniových na San Siru u konce.