Glosa Honzy Rajnocha: Vrba se ve Spartě může zase nakopnout, Skláři ať se inspirují Dynamem. A kluci, pozor na ty fauly!

Musím se přiznat, že k Vrbově příchodu na Letnou jsem byl nejdřív trochu skeptický. Přece jenom byl pevně spjatý s Plzní, a i když do Sparty zamířil oklikou přes národní tým a Bulharsko, pro hodně lidí je tento krok asi těžko pochopitelný. Na druhou stranu je ale Sparta pro Vrbu také ideální šance k tomu se zase fotbalově nakopnout. K dispozici má na české poměry hodně nadstandardní hráče, ze kterých je právě on určitě schopen vytvořit fungující mužstvo. A potvrdilo se to i v Olomouci, kde Vrba získal při své premiéře důležité tři body. Podle očekávání změnil rozestavení na své oblíbené 4-2-3-1, které uplatňoval už v Plzni. Tam z toho těžili Dan Kolář s Pavlem Horváthem, ve Spartě bude tento systém sedět Bořku Dočkalovi. Má v něm větší volnost, a tedy i lepší šanci k tomu ukázat své schopnosti. Vrbovi se tím ale povedlo oživit také obě záložní křídla. Mezi střelce se ostatně zapsali Karlsson i Krejčí, navíc nastoupit tam kdykoli mohou i Plavšič nebo Vindheim. Jediný problém tak vidím na pozicích krajních beků, kde Sparta bude muset v létě posílit. Co se týče samotného zápasu, tak v něm se potvrdila zkušenost, cit pro hru a reakce na vývoj zápasu trenéra Vrby. Právě střídající hráči totiž Spartu rozhýbali a dovedli ji k vítězství, které je vzhledem k průběhu utkání dvojnásobně cenné. Když prohráváte 0:2, v klíčové chvíli přežijete penaltu a nakonec dokážete zvítězit, je to obrovská vzpruha na psychiku. Z vlastní zkušenosti vím, že po takovém utkání se pak trénuje úplně jinak, změní to atmosféru v celém týmu. Všechny problémy Sparty rozhodně nezmizely, třeba se teď ale bude klukům více dařit jejich odstraňování. Překvapivě pak v neděli ztratila Slavia, která v bláznivém zápase remizovala 3:3 na hřišti Příbrami. Na výsledku se nejvíc podepsal ten strašný terén. Už minulý víkend jsem tu vyzýval vedení soutěže, ať jarní část ligy příště startuje později než letos. A co jsem tak koukal, podobně se už začíná vyjadřovat čím dál více lidí, tak třeba se s tím fakt něco udělá. Protože co si budeme povídat, hrát se na normálním hřišti, tak Slavia v Příbrami zvítězí. A to i navzdory tomu, že domácí pod taktovkou Pavla Horvátha opět ukázali, že se na silného protivníka umí dobře připravit. Ztráta dvou bodů samozřejmě není pro Slavii nic strašného, hráče to však vrátí zpátky na zem. A to nikdy není na škodu.

Mimochodem, když jsem viděl ten druhý vlastňák Slavie, bylo mi Ondry Kúdely fakt líto. Možná i proto, že mně se nedávno v Motorletu povedlo něco podobného. Trenér nás nabádal, ať na těžkém terénu neděláme malé domů, že se míč může kdekoliv zastavit v louži nebo jako v Příbrami zrychlit a katastrofa je na světě. Já to ale zkusil a samozřejmě to dopadlo podobně jako v neděli. Tedy gólem ve vlastní síti. I když tedy ne vlastním, protože míč zastavený ve velké louži ukořistil soupeř a pohodlně skóroval... Ale i tohle fotbal přináší. A teď už to vím já i Slavia... Ovšem nevedlo se ani Plzni, která doma přenechala všechny body Liberci. Víc než samotný výsledek mě ale možná zaujaly ty hrubé fauly Filipa Kaši a Martina Koscelníka. To se mi hodně nelíbilo, navíc se mi zdá, že podobných zákroků nám přibývá. Kluci si na to musí dávat pozor. I když samozřejmě nechtějí nikoho zranit, tohle by do fotbalu patřit nemělo. A i fanoušci by se určitě chtěli radši bavit góly než fotkami bolavých kotníků na sociálních sítích… Pro Plzeň šlo každopádně o nepříjemnou porážku, ale její tým prochází jistou rekonstrukcí a není třeba z toho dělat tragédii. Navíc výkon jako takový nebyl nijak špatný. Kdyby Plzeň nepřišla o vyloučeného Kašu, s Libercem by neprohrála. Ještě mnohem větší starosti má každopádně Mladá Boleslav, která pod trenérem Karlem Jarolímem stále čeká na pocit vítězství. A sbírat jen po bodu, jako se jí to povedlo minulý týden proti Olomouci, je v její situaci zkrátka málo. I proto tam teď přicházela jedna posila za druhou, přičemž takoví Zmrhal se Skalákem jsou fakt hodně zajímavá jména. Bude to chtít čas, ale zápasů zbývá ještě dost a já zůstávám optimistou. Pevně věřím tomu, že se práce trenéra Jarolíma už brzy projeví i na výsledcích a po první výhře se tým chytne. V klubu už musí asi vládnout trochu nervozita, ale já nepochybuji o tom, že kluci ligu zachrání.

Za očekáváním ovšem zůstávají i Teplice. A to už dlouhodobě. Opravdu těžko říct, jak to mužstvo probudit. Radim Kučera je skvělý trenér, ale už i pod jeho vedením se začíná tým zhoršovat. Možná se na Teplicích občas projevuje až určitá pohodlnost, ale kdo ví. Každopádně je to škoda, protože svým zázemím by určitě měly patřit k těm lepším týmům v lize... Inspirací ke zlepšení pro ně mohou být třeba výkony Českých Budějovic. Mít z pěti jarních zápasů hned 13 bodů je prostě super. A jen to potvrzuje, že být trpělivý se občas fakt vyplácí. Jasným příkladem je Horyna (trenér David Horejš), o jehož konci se už párkrát mluvilo, vedení ho ale zatím vždycky podrželo ve funkci. A udělalo jednoznačně správně! Dynamo pod ním šlape a já tam vidím podobnost se Slováckem, které pro změnu vsadilo na Martina Svědíka. A ani ono se ve své volbě určitě nespletlo… Tak uvidíme, jak se nejen těmto dvěma trenérům vyvede příští kolo. Mým osobním přáním směrem k nadcházejícímu ligovému víkendu je pak hlavně to, abych už nemusel komentovat žádný zákrok, při němž tuhne krev v žilách. Zdraví je totiž jen jedno a body do tabulky vám ho nikdy nenahradí...