Hvězda Jihlavy Vejmola: 10. místo je ostuda, na jaře se musíme zvednout zase vzhůru! Jak vzpomíná na Norsko?

Jak se těšíte na ostrý start jarní části sezony? Abych řekl pravdu, tak úplně nevím, co od toho očekávat. Půlroku jsem tu teď nebyl a ten kádr se za tu dobu výrazně obměnil, takže se s klukama ještě trošku sehráváme. Každopádně doufám, že na Vyšehrad budeme dobře nachystaní a že ten zápas zvládneme. Musíme do toho dát maximum, co v nás je. Co všechno je teď pro vás v Jihlavě nové? Odešlo fakt hodně hráčů i lidí kolem kádru včetně kustoda či maséra. Kompletně se proměnil realizační tým a je tu i nový ředitel Luky Vaculík. Dá se tak říct, že jsem se vrátil do úplně jiného mužstva, než ze kterého jsem odcházel. Byla právě osobnost Lukáše Vaculíka jedním z faktorů, který pomohl k vašemu návratu na Vysočinu? Luky je skvělej kluk, ale že by jeho přesun do manažerské pozice hrál nějakou zásadní roli v mém návratu, bych asi neřekl. Norský Haugesund na mě neuplatnil opci, takže můj příchod zpátky do Jihlavy byl spíš logickým vyústěním situace. A vyžaduje od vás teď vykání, nebo mu můžete stále tykat? Normálně mu tykám jako dřív a ještě mě za to nenapomenul. Ale radši se ho na to zeptám, teď jste mi dal brouka do hlavy (usmívá se). S jakým cílem vlastně vstoupíte do druhé fáze sezony? Chcete zaútočit na postup, nebo je ztráta deseti bodů na vedoucí Hradec už přece jen moc velká… Myslím, že zas tak velká není. Deset bodů je tedy samozřejmě dost, ale na jaře se ještě může stát cokoliv. Spíš jde o to, že týmy jako Hradec nebo Dukla už hrají dlouho pohromadě, zatímco my máme hrozně mladý kádr. Ve 26 letech jsme nejstaršími z mužstva já se Standou Klobásou. Do soutěže tak musíme jít s tím, že máme běhavý tým plný energie. A když už se ukáže, že je nějaký soupeř lepší než my, tak mu aspoň nesmíme dát body zadarmo. To je podle mě směr, kterým bychom se na jaře měli ubírat. V přípravě vám trenéři dali stejnou zápasovou porci jako vašemu konkurentovi v bráně Lumíru Čížovi. Už víte, který z vás začne jako jednička? Trenéři se o tomhle s námi ještě nebavili, takže zatím nechci předbíhat. Je sice jasné, že hrát chce každý z týmu, ale podle mě není až tak důležité, kdo z nás začne v bráně. Mnohem podstatnější je, abychom se na jaře zvedli jako mančaft. Co si budeme povídat, to desáté místo je pro Jihlavu trošku ostuda. A nám teď nezbývá nic jiného než se zase zvednout vzhůru. Musíme se naučit vyhrávat. Bez toho to nejde. Na startu vás v pátek čeká poslední Vyšehrad. Ten sice dost posílil, ale během podzimu získal jen čtyři body. Dá se říct, že jde o povinné vítězství na úvod? Tak to vůbec ne. Právě tyhle zápasy bývají vždycky ze všech nejtěžší. Navíc my se nemůžeme dívat, jak je na tom kdo v tabulce, ale musíme hrát pořád stejně. Zvlášť v naší situaci by se nám podcenění kohokoliv mohlo hodně rychle vrátit. Bylo jednou z možností, že byste teď v zimě zamířil jinam než zpátky na Vysočinu? Ano, těch možností tam bylo víc. Ale na konci listopadu se nám narodil syn a s přítelkyní jsme tak nechtěli dělat žádné velké manévry. Kdyby byl člověk sám, tak se asi může zase klidně pustit do nějakého dobrodružství, ovšem takhle byla jasnou prioritou rodina. Usoudili jsme, že zvlášť teď v době koronaviru bude pro nás i malého nejlepší usadit se zase pevně v Jihlavě. Jak si vlastně užíváte ty čerstvé tatínkovské povinnosti? Je to něco úžasného! Malej už má takovou svou řeč, takže se všichni často smějeme. A samozřejmě vás i potom trápí, když třeba pláče a vy úplně nevíte proč. Celkově je to ale strašně krásné období a já jsem hrozně rád, že můžu být u toho, jak se Niklas vyvíjí. Nedovedu si ani představit, že bych teď byl někde sám bez rodiny. Bude hrát Niklas fotbal jako táta? Mou vysněnou profesí pro syna je zubař, tak uvidíme (směje se). Určitě ho povedeme ke sportu, ale ve výsledku je samozřejmě pouze na něm, jakou cestou se vydá. My ho podpoříme v čemkoliv. Hlavně když z něj bude dobrý člověk. Když se ještě na chvíli vrátíme k vaší misi v Norsku, jak tam vlastně zvládají těžkou dobu plnou koronoviru? Přiznám se, že ty aktuální informace už úplně nemám. Ale co vím, tak Norsko je uzavřené a nepouští tam už ani lidi s pracovním povolením. Já tam každopádně zažil ještě dobu, kdy to v tomhle směru bylo celkem v pohodě. Nemuseli se tam ani nosit roušky, jen v obchodech musel člověk dodržovat dvoumetrové rozestupy a povinností byly dezinfekce rukou. Také tam došlo ke zkrácení pracovní doby, ale jinak Norsko na podzim fungovalo ještě celkem normálně. Vím, že tady to bylo a je o dost horší. Co se týče Haugesundu, tak váš přístup v klubu sice chválili, ale pořádnou šanci jste za celý podzim nedostal. Co tam bylo špatně? Šel jsem tam už během rozehrané sezony, někdy po pátem kole, což zpětně hodnotím jako chybu. Sice jsem věděl, že tam mají jedničku, se kterou v tu dobu nebyli moc spokojení, ale na mé pozici se to bohužel nijak neprojevilo. Navíc se tam první dva měsíce hrálo systémem středa - neděle a já prakticky neměl šanci trenéra v tréninku přesvědčit, že bych měl jít chytat. Nakonec jsme se domluvili tak, že dostanu šanci v norském poháru. A když v něm přesvědčím, tak začnu chytat i samotnou ligu. Kvůli koronaviru však pohárový program zrušili a já zůstal mimo sestavu. S trenérem jsme o tom několikrát mluvili a sám mi přiznal, že má vybranou svou jedenáctku, na které nechce nic měnit. Navíc ještě na tak důležitém postu, jako je gólman. Takže i když jsem v tréninku jsem snad nikoho nezklamal, šanci předvést se v zápase jsem bohužel nedostal. A jak vám sedl norský způsob života? Musím říct, že Norové jsou fantastičtí a hrozně vstřícní lidé. Udělají tam pro vás fakt všechno, navíc tam každý umí velmi dobře anglicky. Na jejich chování směrem ke mně tak nemůžu říct vůbec nic špatného. Ať už jsem měl jakýkoliv problém, všichni se okamžitě snažili mi pomoct. A také musím vyzdvihnout, že je to hrozně disciplinovaný národ. Což je zrovna věc, která nám Čechům trochu chybí. Takže kdyby byla v budoucnu možnost se do Norska vrátit, asi byste neváhal… To určitě ne. I když se tady u nás norská liga moc nesleduje, fotbal je tam na velmi dobré úrovni. Jsou tam stadiony pro dvanáct nebo patnáct tisíc lidí a na utkání se létá létadlem, všechno je organizačně skvěle zařízené. V den zápasu tam spousta lidí věšela klubové vlajky z oken, aby ukázali, že mužstvu fandí aspoň na dálku. I v tomhle to tam bylo hrozně fajn.