Jarmolenko: Při fotbale nemyslím na utrpení

Byla to emotivní gólová oslava v posledním domácím zápase před reprezentační přestávkou. Andrij Jarmolenko se rozbrečel po tom, co vstřelil svůj první gól v ligové sezóně za West Ham United a dopomohl k vítězství mužstva nad Aston Villou (2:1). Pro dvaatřicetiletého ukrajinského reprezentanta to byl zvláštní okamžik. Nejen proto, že v Premier League skóroval po roce a osmi měsících, ale ukázalo se, jak velmi ho zasáhla hrozná situace v jeho rodné Ukrajině. Rusko 24. února v brzkých ranních hodinách začalo pozemní, vzdušnou a námořní invazi na Ukrajinu. Začal největší vojenský útok na starém kontinentě od druhé světové války, nebudeme-li vnímat dlouhodobý konflikt na Balkáně, který prakticky dodnes nebyl vyřešen.

Jen den předtím přitom odcestovaly do Kyjeva z Anglie Jarmolenkova manželka a jeho děti. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Poslal jsem je na Ukrajinu, protože moje dítě mělo termín u lékaře. Umíte si představit, co jsem prožíval, když to na druhý den ráno vypuklo,” vzpomněl si na těžké chvíle křídelník West Hamu, který se obával, že může své nejbližší navždy ztratit. „Chtěl jsem někam utéct a mlátit hlavou o zeď. Jaký hlupák jsem musel být, když jsem poslal rodinu do Kyjeva a sám jsem sedel tady v Londýně,” vysvětloval.

Spoluhráč českého tria Souček, Coufal a Král se k těmto okamžikům nyní vrátil a mluví o nich velmi emotivně. Bylo to pro něho náročné, i když cítil podporu fanoušků, spoluhráčů a klubu. „Přišel jsem na trénink a nemohl jsem ani mluvit. Slzy mi tekly po tváři. Požádal jsem trenéra, aby mě pustil domů a přemýšlel jsem, co budu dělat dál,“ pokračoval ofenzivní fotbalista a účastník posledního evropského šampionátu, který ke „kladivářům” přestoupil v létě 2018.

Jeho rodina je už v bezpečí. Podle bývalého ukrajinského reprezentačního trenéra Andrija Ševčenka přišel Andrij Jarmolenko až na ukrajinskou hranici, aby zachránil svoji manželku a děti po tom, jak po invazi utíkaly ze země. „Když trénuju nebo hraju, dokážu se na pár hodin dostat hlavou pryč od všech problémů, myslet na něco jiné. Ale když se to začalo, nemohl jsem spát, nemohl jsem jíst, držel jsem v ruce mobil, abych byl v kontaktu s mými příbuznými. Trenér David Moyes mi povídal, že si můžu vybrat, zda budu trénovat nebo ne, a že mám udělat všechno, co můžu, abych zajistil bezpečnost své rodiny. Potřeboval jsem zůstat profesionálem, tak jsem se vrátil k tréninku. Jinak bych se zřejmě zbláznil, musel jsem rozptýlit své myšlenky od vojenské invaze na Ukrajinu,” dodal.

Právě 32letý fotbalista daroval 75 tisíc liber (asi 212 tisíc korun) ozbrojeným silám Ukrajiny na pomoc při obraně země. „Když vidím, jak neustále Ukrajinu ostřelují a lidé jsou v protileteckých krytech, ukrývají se v hospodách a každým dnem se zvyšují počty obětí, co se děje s našimi městy a vesnicemi, je mi nesmírně těžko o tom mluvit. Bolí mě to, snažím se v sobě potlačit slzy, je to náročné,” poznamenal ukrajinský reprezentant a se 42 góly historicky druhý nejlepší střelec národního týmu.

Jarmolenko vyzývá lidi, aby si navzájem pomáhali a upozornil, že ne každý je schopný bojovat. „Ne každý umí vzít do ruky zbraň a střílet. Nyní si musíme pomáhat, držet spolu. Pokud ne, nikdo krom nás nám nepomůže. Jsem si jistý, že nás nikdo nezdolá. Myslím si, že lidé se teď stydí za to, že mají ruské občanství. Nebudu mluvit zle o všech Rusech. Jsou mnozí, kteří všemu rozumí, možná se to snaží nějakým způsobem ovlivnit, ale nic se neděje. A jsou takoví, kteří nic nevidí. Je to národ zombie, jak je nazývám. Plně si uvědomuju, že až to všechno skončí, mnoho dětí zůstane bez rodičů, mnoho rodin zůstane bez domova. Budeme muset spolu vstát a ještě víc si navzájem podat pomocnou ruku,” uvedl kapitán ukrajinské reprezentace.

Emotivní okamžik přišel po odvetě osmifinále Evropské ligy, když West Ham vyřadil Sevillu. V prodloužení rozhodl o postupu střídající Andrij Jarmolenko. Zatímco si jeho spoluhráči vychutnávali elektrizující atmosféru po postupu, rodák z ruského Petrohradu ze sebe strhl dres a daroval ho fanouškovi na tribuně, držícímu ukrajinskou vlajku.

Zdroj: Šport.sk