Milán mě zrovna dvakrát nenadchl, přiznává česká reprezentantka ve sparťanských službách Bartoňová

Po dvou sezonách na Apeninském poloostrově by si česká reprezentantka ještě na státnice z italštiny netroufla, ale s každodenní běžnou konverzací nemá problém. A potíž neměla ani s tím, když jí HAattrick požádal o pár slov o fotbale a životě v hlavním městě italské módy…

V anketě Fotbalista roku, v níž jsou pravidelně nejvíce vidět útočnice, jste byla nejvýše postavenou obránkyní. Hřejí vás podobné individuální úspěchy?

“Samozřejmě, že každé individuální ocenění člověka potěší, je to taková zpětná vazba za odvedenou práci. Každopádně tomu nepřikládám velkou váhu. Mnohem důležitější je pro mě kolektivní úspěch.

Umíte se na hřišti pohádat „do krve“, nebo to pořád není až tak důležité, aby se zvyšoval hlas?

„Zvýšit hlas určitě umím, ale nejsem typ, co by po ostatních řval, když něco pokazí, to se je naopak snažím podpořit. Obecně jsem teď mnohem klidnější, než jsem bývala v minulosti.“

Jak vás, rodačku ze Studence, vůbec zaujal Milán jako město? Máte už sever Itálie řádně procestován?

„Já jsem typ člověka, kterého to táhne více do přírody, takže Milano mě zrovna dvakrát nenadchlo. Letos jsem ale bydlale úplně na okraji města, obklopena velkým parkem, takže jsem byla spokojená. Kvůli covidu se bohužel cestovat příliš nedalo, kromě všech tří velkých jezer jsem neviděla zatím v podstatě nic.“

Kdybyste porovnala své výplatní pásky z Prahy a Milána, byl to velký rozdíl?

„Vzhledem k vyšším životním nákladům v Miláně to až tak velký rozdíl není.“