On ještě hraje? Čtyři hráči u kterých si položíte právě tuto otázku

Drobný Argentinec fotbalovou Evropu zaujal na konci první dekády 21. století v Palermu, kdy jej novináři za jeho výkony začali připodobňovat k Zinedinu Zidanovi nebo Kaká. Lítalo kolem něj řada las, Pastore si vybral Paris Saint Germain. A v 269 zápasech pomohl Pařížanům k řadě (domácích) trofejí. Se změnou ambic spojenou s katarskými penězi ale o své místo přišel a po nepovedeném angažmá v AS Roma dnes s Elche bojuje o udržení v La Lize.

Byl to jeden z hráčů portugalské líhně, který měl mít potenciál jako Cristiano Ronaldo. Toho ostatně střídal ve finále Eura před pěti lety. Quaresma měl skvělou kariéru, kdy prošel Interem, Chelsea nebo Barcelonou, vždy ale zaujal víc triky než produktivitou. V 38 letech nyní fotbalovou kariéru dohrává a je spoluhráčem Matouše Trmala ve Vitorii Gumaraes.

Jako devatenáctiletého ho vzal Sven Goran Ericsson - společně ještě o dva roky mladší Theo Walcottem - na mistrovství světa do Německa a rychlému křídlu Tottenhamu po první sezóně v Premier League, když se do sestavy prosadil nečekaně díky zranění Waynea Routledge, ležel fotbalový svět u nohou. Byť za Spurs odehrál deset plodných sezón, očekávaný potenciál úplně nenaplnil. A po odchodu z White Hart Lane jeho kariéra začala upadat. Everton. Burnley. Kayserispor. Nejvic na sebe v poslední době upozornil přiznáním psychických problémů. Nyní se snaží prodloužit si kariéru opět v Burnley.

V roce 2003 si udělal jméno jako naprosto dominantní box-to-box záložník na MS hráčů do 17 let ve Finsku. Následně o něj svedly tvrdý souboj Manchester United a Chelsea, přičemž oba kluby se v určitý moment pochlubily, že jej z norského Lynu podepsaly. Právoplatný byl nicméně ten podpis pro Chelsea. Ze Blues Mikel odehrál jedenáct sezón, jako defenziví záložník ale nikdy status superhvězdy nepotvrdil. Po odchodu pak nastala cesta dolů. Čína, Turecko, Kuvajt. Tam má mimochodem v lednu skončit. 

zdroj: Sportskeeda