Pět důvodů, proč Příbram nedokáže držet krok s Duklou či Vyškovem a ve F:NL by mohla mít až sestupové starosti

eFotbal

Byť vstupovala Příbram do nového ročníku F:NL jako jeden z možných favoritů na první šestku s ambicemi na opětovný útok minimálně na baráž, po rozjezdu druholigové soutěže je realita kapku jiná.

Reklama

Celou minulou sezonu 2022/2023 se přitom středočeský výběr pohyboval na špičce tabulky, podzimní část dokonce vyhrál a v závěru si zajistil i místo v baráži o FORTUNA:LIGU.

Nedávný start se ovšem zelenočerným nepovedl. Z osmi zápasů vytěžili jen sedm bodů, mají negativní skóre 8:14 a až třinácté místo v tabulce není nic, čím by se dalo chlubit. Tím spíš, že sestupové pozice jsou na dostřel.

Tým okolo zkušených borců jako Hušbauer a Wágner již nezvítězil pětkrát v řadě a nedávno se dokonce poroučel i z druhého kola MOL Cupu, kde si na něj vyšlápl účastník ČFL Jiskra Domažlice.

Důvodů k mizérii je celá řada - od katastrofální hrací plochy, na níž už si kapitán Příbrami stěžoval v závěru minulého soutěžního období, až po ekonomické potíže a dluhy majitele vůči hráčům. Níže však přikládáme další faktory, které už se týkají výhradně ročníku 2023/2024...

- Tým se nemůže chytit v útoku. A to ho má na starosti asistent Roman Bednář, který na nejvyšší úrovni překonal spoustu obran. Průměr gólu na utkání sice není úplná zoufalost, ale od známé firmy se přeci jen očekává ještě kapku větší údernost. Mladíček Vinny Nkwinga však skóroval jen jednou, to samé Tomáš Wágner a to, aby byl nejlepším střelcem mužstva obránce (zdravíme Hasana Jahiče), se vážně nevidí moc často.

- Mužstvo netáhnou opory. Tomáš Wágner naskočil jen do pěti duelů z osmi a dosud je pouze stínem obávaného snajpra, který finišoval předešlý ročník s bilancí 18 startů v základu a 17 branek. Za očekáváním zatím zůstává také Josef Hušbauer, jenž nastoupil od začátku ve všech případech, ale 700 poskytnutých minut v žádný přesný zásah nepřetavil. Asi vážně nebude náhoda, že se mu naposledy podařilo skórovat už v úvodu roku 2021.

- Obrana působí rozháraně. Kouče Brankářů Radka Sňozíka během letní přestávky vystřídal Ladislav Maier a tým gólmanů by měl být i nadále v dobrých rukou, s tím, že v dlouhodobé jedničce Martinu Melicharovi by problém být neměl. Defenzivní řada (Brabec, Fišl, Matoušek, Dudl, Jahič či Vokřínek) však hoří docela často a možná by si měla vzít příklad z poctivého stylu nyní třetího Táborska, které lovilo míč ze sítě jen pětkrát. Znáte to pravidlo, když nedostanete gól, neprohrajete.

- Kádr opět prošel řadou změn. Majitel Jaroslav Starka k celé věci přistupuje podobně jako vlastník Slovanu Liberec Ludvík Karl. Také u Litavky proběhne každého půl roku malé zemětřesení a ani letos to nebylo jiné. Skončila spousta hráčů a spousta nováčků zase přišla. Namátkou Csaba Biricz, Joseef Hušbauer, Tehodoros Andronikou, Ngosa Sunzu, David Krch, Vinny Nkwinga, Jan Brabec či Filip Matoušek. Okamžité sehrání by tak mohl čekat jen blázen.

- Osoba trenéra. Nástupce Dušana Uhrina mladšího Karel Krejčí už sedí na příbramské lavičce necelého půl roku, ale výsledky se mu ustálit nepodařilo. Před telefonátem od Jaroslava Starky šéfoval mládeži v Táborsku a předtím stál dva roky v čele české jednadvacítky, se kterou však žádné extra výsledky nepředvedl. Když jako hlavní kouč převzal Plzeň, nevydržel v ní ani celý rok. Zřejmě to není někdo, kdo by byl synonymem pro úspěch a více se mu přeci jen dařilo v nenápadné pozici asistenta. Jeho letní slova "chceme hrát fotbal, který se bude líbit" se začínají pozvolna obracet proti němu.