Pět úkolů pro Vrbu: Zatraktivnit Spartu, vyjít s Rosou a získat si Dočkala a spol.

Stejný cíl, jenž ležel i před Vrbovým předchůdcem Václavem Kotalem. Letošní titul už je utopií, jednoznačnou metou rudého vojska však musí být aspoň druhé místo. A ani k němu nečeká Spartu žádná jednoduchá cesta. Momentálně mají svěřenci Pavla Vrby stejně bodů jako nevyzpytatelný Jablonec, který má navíc výrazně lepší formu. A na lavičce pak živelného kouče Petra Radu, jenž má od svého konce na lavičce Sparty na Pražany velkou žízeň. Kdo z bývalých trenérů národního mužstva nakonec bude v honbě za ligovým stříbrem ten úspěšnější? A jak do toho promluví stále lepšící se Plzeň? Nebo se snad z druhé příčky, a tím i šance bojovat o Champions League, bude radovat překvapení sezony ze Slovácka?

Zdánlivě jednoduchý úkol, který ale na Spartě nesplnil žádný trenér od dob Vítězslava Lavičky. A i ten měl bohužel momenty, kdy se na hru jeho týmu nedalo moc koukat... Konečně zatraktivnit Spartu a vtisknout jí moderní a líbivou tvář je tak jednou z možná vůbec největších výzev Vrbovy kariéry. Zvlášť když jeho práci bude každý porovnávat s tím, co v konkurenční Slavii dokázal vytvořit veleúspěšný Jindřich Trpišovský. Jak na to Vrba vlastně půjde? Dá se očekávat rychlý kombinační fotbal, kde zásadní ofenzivní roli hraje podpora krajních beků i produktivní bijec na hrotu. Což jsou mimochodem přesně ty atributy, kterých se současné Spartě ani trochu nedostává…

Jejich spolupráce na Letné ještě ani pořádně nezačala, a už teď je opředena pavučinou spekulací. Je skutečně pravda, že si sportovní manažer Letenských Tomáš Rosický Vrbův příchod na Letnou moc nepřál? Že místo něj preferoval návrat Michala Bílka? A jak vážně lze brát povídačky o tom, že už v národním týmu měla jejich spolupráce k ideálu daleko? Ať už je to jakkoli, jisté je, že teď budou muset táhnout za jeden provaz. A pokud ne, tak se jejich cesty dříve nebo později rozdělí. Jen tak se totiž Sparta může dlouhodobě vrátit na pozice, po kterých moc touží.

Silná vlastnost Vrby. Minimálně tedy v Plzni, kde mu Limberský a spol. doslova zobali z ruky. Pro řadu z nich byl druhým tátou. Někým, pro něhož by na hřišti i padli. To byl stěžejní a krásný faktor tohoto pevného spojenectví, které ale po Vrbově příchodu na Letnou dostalo zcela nový rozměr. Až příliš těsné vazby na viktoriány totiž Vrbovi mohou na Letné jen uškodit. Teď musí každopádně vytvořit vazby nové, ty sparťanské. Jeho výhodou je, že vždycky uměl mluvit se staršími hráči. Klíčem k úspěchu by pak mohlo získání přízně Bořka Dočkala, jenž má největší slovo mezi spoluhráči. A právě Dočkal měl ostatně Vrbův příchod za celý tým posvětit.

V neposlední řadě musí Vrba získat na svou stranu i sparťanské fanoušky. Ti jsou k němu vzhledem k jeho minulosti dost odměření, na druhou stranu ale nejde o nic, co by se už za pár měsíců nemohlo být jinak. Nikdo přitom nečeká, že by se teď začal Vrba tvářit, jaký to je vlastně Sparťan. To by jeho výchozí pozici mohlo naopak ještě hodně zhoršit. Úplně postačí, když se jeho fotbal bude líbit a postaví se za něj i samotní hráči. Jeho výhodou je mimochodem také to, že jsou zavřené tribuny a případné protesty proti jeho zvolení tak vlastně nikdo neuslyší. A ať to na první pohled vypadá sebevíc bláznivěji, i to mohl být jeden z důvodů, proč je teď Vrba u kormidla Sparty.