Postecogloua chválí za útočný fotbal, Tottenham se ale trápí. Zůstane u týmu i na jaře?

Kde se stala chyba? Možná že žádný konkrétní bod neexistuje. Australský manažer se od začátku prezentuje na pohled líbivým a ofenzivním stylem fotbalu.

Co bylo na startu minulé sezony neotřelým herním stylem, to se stalo poměrně okoukanou záležitostí, na kterou se ostatní týmy dokáží efektivně připravit. A Postecoglou rozhodně k žádnému pragmatismu nesahá, naopak nadále vyznává stejnou filozofii.

Ta se sice pravděpodobně líbí drtivé většině fanoušků anglického fotbalu, jenže ta menšina v podobě příznivců Tottenhamu je pochopitelně významná. Už první porážka rodáka z Atén v Premier League přišla po památném "bláznovství".

Proti Chelsea hráli jeho svěřenci od pětapadesáté minuty ve dvojnásobném oslabení, namísto hlubokého bloku ale na soupeře vyrukovali vysoce postavenou linií snažící se vystavit soupeře do ofsajdu. Nějaký čas to sice Blues činilo problém, nakonec ovšem defenzivu hned třikrát překonali.

V nadcházejících týdnech Kohouti rychle vypadli z boje o titul, dlouho si však drželi solidní formu a vypadali i na účast v Lize mistrů. Jenže zhruba od poloviny dubna se to začalo kazit úplně. Z pětadvaceti ligových utkání od té doby vyhrál Tottenham pouhých devět, loni z toho tak byla jen Evropská liga a letos to na poháry nevypadá vůbec.

Kádr nesplňuje požadavky

Na vině je i fakt, že Spurs zaspali na přestupovém trhu. Snaha o navázání na solidní inaugurační sezonu Postecogloua a další boj o top čtyřku se nekonala, přišla totiž jediná okamžitá posila pro A-tým v podobě Dominica Solankeho, ostatní příchody směřují převážně do budoucnosti (byť Archie Gray na stoperu pravidelně nastupuje).

Ta se sice za pár let může vyplatit, ale největší starosti klubu se vyskytují spíše v přítomnosti.

Na ni mají velký negativní vliv i četná zranění, která realizační tým nutí k rozhodnutím daleko od ideální varianty. Když se sejdou zdravotní potíže u kompletní čtveřice stoperů, tedy Bena Daviese, Radu Dragusina, Cristiana Romera a Mickyho van de Vena, sebralo by to vítr z plachet téměř každému týmu.

Když ale k tomu Tottenham spoléhá na dvojku v podobě Frasera Forstera a do útoku nemá z lavičky jinou variantu než Tima Wernera, nemůže očekávat boj o nejvyšší pozice.

Proč si Postecogloua nechat i nadále?

Zdravotní potíže a šíře kádru jsou asi největší polehčující okolnosti pro Postecogloua, důvodů, proč jej nadále ponechat u kormidla, však najdeme více. Jedním z nich je už zmíněná existence jasného herního plánu a směřování klubu - kdyby manažer každý zápas volil jiný systém a plácal se v hledání optimální formace, byla by zřejmě jeho pozice výrazně nahnutější.

Ostatně šéf Tottenhamu Daniel Levy nikdy netrpěl na přehnanou důvěru či sentiment vůči trenérům. Během svého úřadování na severu Londýna jich vyhodil už třináct, musí tedy mít dobré důvody, proč se nyní k takovému kroku ještě neodhodlal.

Pravděpodobně se zkrátka nechce vzdát víry v to, že tento experiment nakonec bude fungovat a přivede jeho klub zpět mezi elitu. Těžko by se totiž našel manažer podobného ražení, se kterým by mohl pokračovat v nastolené cestě. A hledat znovu vlastní identitu? To už si od konce Mauricia Pochettina vyzkoušel několikrát.

Aktuálně nastolené cestě navíc naplno věří i kabina, se kterou má Postecoglou skvělý vztah. Na rozdíl například od Josého Mourinha nebo Antonia Conteho, s nimiž na konci jejich angažmá nechtěl pracovat téměř nikdo.

Hráči svou práci jak v tréninku, tak v zápase odvádí na sto procent. Předváděné pojetí fotbalu je naplňuje a jsou přesvědčeni, že současná cesta vede ke kýženému vzestupu a úspěchu.

Australský manažer totiž svému kádru poskytl platformu a systém, který jim může přinést jak velké zlepšení, tak i nebývalé úspěchy. Ano, hra Spurs je mimořádně křehká a každý jeden faktor může zásadně nabourat celý plán, nicméně právě to je pro hráče výzvou, kterou touží zvládnout.

I proto Postecoglou nadále lpí na svém romantickém až naivním pojetí. Ví totiž, že pokud by se otočil k pragmatismu a stal se jedním z mnoha, zmizí jeho přidaná hodnota a o pozici se bude muset strachovat při každém náznaku horší formy.

Existuje cesta ven?

Bývalý kouč Celtiku se toho svého pravděpodobně nedrží jen z vypočítavosti, ale i z přesvědčení. "Jsem nadšený tím, jak na soupeře zkrátka vlétneme," prohlásil po pohárovém postupu přes Manchester United ve výši 4:3. "Miluju fotbal a miluju sledovat týmy, které nastoupí na hřiště a nabídnou zábavu," rozplýval se.

Jenže v posledním měsíci Kohouti baví zejména příznivce soupeře - za prosinec dostali v Premier League nejvíce gólů a čelili nejvíce velkým šancím, celkovým střelám i těm na branku.

Zdravotní situace na okamžité zázračné zlepšení nevypadá, program na příští měsíc také není ani trochu snazší. Jestliže někteří muži museli dosud nastupovat pravidelně dvakrát týdně, při zachování statu quo není výhled o nic lepší.

Přes Silvestra sice mohou trochu zrehabilitovat, následně je ovšem během 34 dnů čeká porce deseti zápasů. A pokud zvládnou roli jasného favorita v FA Cupu a v Evropské lize nepostoupí do osmifinále přímo, čeká je podobná frekvence až do konce února.

Logickým řešením, jež už Postecoglou potvrdil, tak je rozšíření kádru. To je nicméně v lednovém přestupním období nesmírně obtížné. Na co se tedy zaměřit?

Situace na stoperu by se během nadcházejících týdnů měla návratem Van de Vena s Romerem zlepšit, gólman Vicario se ale na hřiště jen tak nepodívá. Nahradit nejistého Forstera by tudíž měla být priorita, na seznamu figurují rozličná jména od Keylora Navase až po Jamese Trafforda.

Díky předchozím vyjednáváním s Betisem má Tottenham také snazší cestu k získání středopolaře Johnnyho Cardosa, spíše se ale potřebuje rozhlížet o něco výše v poli, což je také manažerova priorita. Nakolik se Kohoutům podaří kádr zkvalitnit a jestli ještě zvládnou zabojovat o poháry, to ještě nějaký čas zůstane ve hvězdách.

Nesnažíme se vyhrát 1:0, chceme bavit lidi, řekl po vítězné přestřelce kouč Tottenhamu