Proč si úřadující mistři připisují ztrátu za ztrátou? Nastartovat by je mohl komplexní Nigerijec Durosinmi

V březnové sérii obtížných utkání byla Viktoria výrazně lepší pouze proti Olomouci. V duelu proti Bohemians sice měli svěřenci trenéra Michala Bílka z pohledu dat opravdu výraznou územní převahu a přetavili ji ve velké množství nebezpečných šancí, ovšem několik dobrých pokusů nabídli i soupeři, a ten je zvládl využít.

Slavia vzájemnému duelu dominovala po všech stránkách a ještě lepší šance si o víkendu vytvářela Mladá Boleslav, která nasbírala 2,77 očekávaných gólů proti plzeňským 0,94 a v závislosti na kvalitě střel měla 80 % šanci na výhru.

Dohromady Plzeň v tomto období svým soupeřům povolila 7,2 xG, tedy průměrně 1,8 na zápas, což je na pravidelné sbírání bodů jednoduše příliš mnoho. Pokud tým čelí tak velkému množství střel z dobrých prostorů, často mu nepomohou ani dobré výkony brankáře. Jindřich Staněk sice v úvodu jara nepůsobil příliš jistě, ale teď už znovu předvádí svůj vysoký standard a nebýt jeho zákroků ve výše uvedených duelech, inkasovala by Plzeň ještě o dvě branky víc.

Zatímco Slavia se Spartou na jaře povolují 0,3 respektive 0,7 očekávaných branek na zápas, Plzeň je na 1,2. Společně s pětizápasovou absencí defenzivního záložníka Lukáše Kalvacha, který týmu vyhrává velké množství míčů v klíčových prostorech, se do téhle statistiky do velké míry propisuje také špatné bránění standardních situací.

Co do objemu povolených šancí z rohů a přímých volných kopů je Plzeň na jaře dokonce nejhorší v celé lize, a to ještě obdržela o polovinu gólů méně, než kolik jí modely přisuzují. Jak velké problémy mají Plzeňští se standardkami, ostatně ukázal v plné nahotě víkendový duel, v němž Boleslav po rozích střílela čtyřikrát z malého vápna. V gól sice tyto střely nevyústily, ovšem v nadcházejících týdnech by už Plzeň takové štěstí mít nemusela. 

Pokud je řeč o kvalitě obrany jako celku, v celosezonním srovnání už ji společně se Spartou a Slavií přeskočila také olomoucká Sigma. V minulé (mistrovské) sezoně ji přitom Západočeši měli jasně nejlepší. Dalším problémem je společně se standardkami také špatně fungující zbytková defenziva. Pokud Kalvach s Buchou ztratí míč, je mezi nimi a obrannou řadou příliš velká mezera a Plzeň má problémy se zachytáváním protiútoků. V povoleném xG z těchto situací za pražskými celky na jaře viditelně zaostává.

Po zimní pauze je Plzeň za svými největšími konkurenty pozadu také v útoku. Zatímco rozjetá Sparta si vytváří průměrně 2,7 očekávaných branek na zápas a Slavia je na 1,8, Západočeši se krčí na pátém místě s 1,3. V rozehrávce je častým scénářem Staňkův dlouhý míč na Tomáše Chorého, který následně sklepává na některé z křídel. Tahle taktika často vychází a větší procento odražených míčů v poslední třetině hřiště vyhrává v lize už pouze Slavia. 

Silná je Plzeň i v přenášení hry z levé strany na pravou, kdy Bucha s Kalvachem hledají na slabé straně HolíkaRadiu, z čehož často vznikají nebezpečné situace. Zpravidla po centrech, na kterých ofenzivní hra Plzně stojí a padá.

Data jen podtrhují to, co je jasně vidět během zápasů. Co do kvality vytvořených šancí je Plzeň vysokými centry takřka dvakrát nebezpečnější než klasickými přihrávkami do vápna nebo uvnitř něj. Největší střelecké příležitosti si zatím vytvořila pomocí centrů z hloubky, v těsném závěsu jsou centry ze strany a až daleko za nimi další typy přihrávek. V lize jsou plzeňské centry společně se zlínskými těmi nejefektivnějšími a například v úspěšnosti hlavičkových soubojů v poslední třetině hřiště má Plzeň společně se Spartou obrovský náskok před Mladou Boleslaví, Slováckem a Slavií.

Problémem tedy není to, že by primární strategie týmu ve finální části hřiště nefungovala, jako spíš to, do jak velké míry na ni spoléhá. Zatímco centrů Plzeň vyprodukovala v sezoně už 363, ostatních přihrávek do vápna nebo uvnitř vápna pouze 150. Největší šance si sice vytvořila z cutbacků a kolmých přihrávek do šestnáctky, ovšem oba uvedené typy pasů zahraje průměrně pouze jednou za zápas.

V porovnání s ostatními předními celky ligy má Viktoria velmi málo přihrávek z centrálního prostoru před vápnem soupeře, diagonálních pasů z meziprostorů nebo lobů do prostorů před vápnem. Takže ačkoli disponuje například dobře fungujícím represinkem a je schopná často získat míč ve středu hřiště, nedokáže poté najít kreativní řešení a velmi často se uchyluje ke střelám z dálky.

Soupeři zkrátka přesně vědí, s jakým ofenzivním plánem operuje a stále častěji se dokážou adekvátně připravit. Pokud má Viktoria v budoucnu držet krok s pražskými "S", potřebuje svůj ofenzivní repertoár rozšířit. Za současného stavu věcí by mělo být složení útoku takové, aby šlo ruku v ruce s fungujícími centry. Chorý je pro hru týmu zcela stěžejní, a pokud nestihne vyléčit zranění ze zápasu s Boleslaví, dává největší smysl důvěřovat urostlému nigerijskému útočníkovi Rafiovi Durosinmimu (20). 

Ten je i přes svůj mladý věk komplexním útočníkem, který se umí pravidelně dostávat do šancí a vyčnívá především právě ve hře hlavou a svou fyzickou silou. Navíc je velmi slušný také v mezihře. Je sice třeba počítat s nekonzistentními výkony, zejména co se zakončení týče, nicméně typově se do plzeňského systému hodí nejvíce. 

Ačkoli se sedmibodová ztráta nemusí zdát 10 kol před koncem soutěže jako neřešitelný problém, kvalita je v současné chvíli zcela objektivně na straně pražských klubů. Aby se Plzeň vrátila na první místo tabulky, musela by se výrazně zlepšit na obou koncích hřiště. A na to skutečně příliš mnoho času nemá...