Recept na Fiorentinu? Maximální výkon a odvaha, burcuje Plzeň trojnásobný mistr ligy Hořava. Pomůže i Slavia

Plzeň přejela Spartu 4:0, teď vyhrála nad Slavií. Ještě to s vámi něco dělá, když Viktoria dosáhne velkého vítězství?

„Samozřejmě to dál prožívám. Z Plzně jsem se už odstěhoval, ale prožil jsem tam kus života, takže její zápas sleduji. Mám radost, když se hraje dobrý fotbal. Zápasy se Spartou, Fiorentinou, Slavií jsem si nenechal ujít.“

Na hřišti i v kabině musela být euforie, nechybí vám to?

„Vždycky, když děláte nějaký sport, tak ho děláte kvůli tomu, aby tam byla radost. Člověk pracoval na tom, aby se zlepšoval, uspěl a pak si mohl tu radost prožít a úspěch oslavit. Teď už mám po profesionální kariéře, jsem ve fotbale jako trenér mládeže, a i v této roli mohu zažívat pozitivní pocity z dobře odvedené práce.“

Současné úspěchy Viktorie mohou být i motivačním faktorem pro kluky v HFK Olomouc, které nyní vedete, že? Třeba budou chtít zažívat něco podobného…

„Určitě někteří sledují profesionální fotbal a vzhlíží k němu. Ale i oni zažívají své úspěchy. Když vyhrají nějaký turnaj, nebo důležitý zápas, tak to oslavíme pokřikem a dalšími věcmi, které k tomu patří, jako třeba společné skákání, děkování rodičů.“

Jak to v plzeňské kabině vypadá, když se zvládne důležitý zápas? Tryská energie, je tam napětí. Ve čtvrtek se v Itálii může v Konferenční lize podařit zase něco výjimečného, že?

„Slaví se napříč kabinou, někdo je otevřenější, já byl spíš introvert. Bez debaty je už tohle velký úspěch a je jasné, že si to kluci užívají. Sám říkám klukům, které vedu, ať se po gólu radují. Někdo slaví jako Ronaldo, někdo oslavuje přirozeně podle sebe, ale chci vidět tu radost v jejich očích.“

Plzeň měla jisté třetí místo, spekulovalo se o tom, zda odjezdí zápas se Slavií naplno?

„Za mě se musí jít profesionální tým do každého utkání naplno, to je správný přístup. Samozřejmě, že jméno soupeře hraje roli a potom se ještě automaticky zvýší motivace.“

foto: © FC Viktoria Plzeň

Úspěch se Slavií asi dodá týmu sebevědomí, zvýšily se šance na postup?

„Výhra nad Slavií určitě klukům pomůže. Hlavně kvůli tomu, že byli lepší, dokázali v tom utkání tvořit a šli si za výhrou. V tom byl rozdíl oproti utkání s Fiorentinou. Pro někoho to byla dobrá remíza, uhrál se potřebný bod pro český koeficient, a také žije naděje do odvety. Ale mně tam chyběla větší aktivita směrem dopředu a ukázat soupeři, divákům svoji sílu, kreativitu. Proti Slavii tam tyhle věci byly. A tak doufám, že odveta bude jiná. Osobně nejraději vzpomínám na zápasy, které třeba neskončily naší výhrou nebo postupem, ale byly výjimečné, protože jsme ze sebe vydali na hřišti maximum po všech stránkách, lidi to cítili a odnesli si zážitek ze sportovního utkání. To by měl být jeden z hlavních cílů sportovních klubů.“

Co od odvety čekáte, budete se dívat?

„Myslím, že Plzeň bude opět vycházet z dobré defenzivy, ale bude chtít být i aktivnější dopředu. Bylo by hezké, kdyby předvedli svůj maximální výkon, byli odvážní a šli do toho naplno.“

Jenže pak může přijít i to, co zažila Sparta v duelech s Liverpoolem. Toho se nebojíte?

„Tam to byl ale trochu extrém. Přišlo mi, že do toho zápasu šla Sparta bez respektu, byla tam až přehnaná pohoda. Měla tam být daleko větší obezřetnost a zodpovědnost. Chyba se stane, ale v tom dvojzápase jich bylo několik.“

Jak to podle vás ve Florencii dopadne?

„Podle zkušeností a celkové kvality věřím víc Fiorentině, ale samozřejmě budu fandit Plzni a doufám, že mě kluci mile překvapí. Šance rozhodně je, jen každý hráč musí předvést výborný individuální i týmový výkon.“

Chybí vám hraní samotné? Zažil jste Ligu mistrů, reprezentaci, to jsou přece úžasné pocity.

„Nejsem typem člověka, co by se pořád koukal na to, co bylo. Samozřejmě, když se teď o tom bavíme, tak vím, že to bylo něco výjimečného, co se nám povedlo, ale žiju realitou, tady a teď. Nejsem zklamaný z toho, že to je pryč. Když už se za tím ohlížím, tak s radostí.“

Jak na vaši plzeňskou éru vzpomínáte, slavilo se často?

„Slavilo se opravdu hodně. Vzpomínám, jak jsme vybojovali postup do Ligy mistrů. To se slavilo hned na hřišti, pak v hotelu. Povedlo se nám udělat tři tituly, bylo to skvělé období.“

Tahouni na hřišti za to dokázali vzít i mimo, že?

„To tedy ano. Já byl šťastný, ale prožíval jsem to spíš vnitřně. Byli tam kluci, co slavili několik dní a já je obdivoval, co vydrželi. Slavil jsem pochopitelně s týmem, ale znal jsem svoji míru. Věděl jsem, že kdybych pokračoval, tak bych z toho ve výsledku už nic neměl. Umím si dát nějakou stopku, abych měl z těch oslav dobrý pocit.“

foto: © fcviktoria.cz

Kdy jste byl naposledy v Doosan Areně?

„Zrovna na utkání proti Fiorentině. Vzal jsem syna, vyrazili jsme s partou. Brali jsme to i jako společenskou událost. Podívali jsme se do města, byli jsme na prohlídce pivovaru. Byl to zážitek.“

Trénujete mládež, včetně svého syna, našel jste se jako trenér?

„Jako fotbalista jsem si něčím prošel a teď můžu předávat zkušenosti mladým klukům. Snažím se je posouvat a chystat na věci, na které jsem třeba já přišel až později. Když budu konkrétní, tak si uvědomuji, že nestačí trénovat jen fotbalové dovednosti, ale je třeba rozvíjet i mentalitu, do které patří týmovost, vítězné nastavení, správný přístup a další. Na toto téma jsem napsal i e-knihu a osobně v tom vidím velký potenciál, který může přinést zlepšit výkony, ale i celkově prostředí fotbalu.“

Vidíte se jednou jako trenér mužů a třeba v lize?

„Proč ne. Nechci teď říct, že si právě za tím stoprocentně jdu. Můj záběr je momentálně širší, trénuji v klubu, máme projekt i individuálních tréninků a do toho i výše zmíněný rozvoj mentality sportovců. Sám teď nevím, kam mě to všechno zavede.“

Pod úspěchy Viktorie je podepsaný trenér Koubek. Co na to říkáte?

„Jeho cesta je zajímavá a inspirativní. Dokázal se po letech vrátit do Plzně, navíc v roce 2016 se neloučil úplně v dobrém a myslím, že v něm byla i křivda. A tak je úžasné, jak to teď dopadlo a přeji mu to. Co se týče zahraničí líbí například Diego Simeone. Ten je v Atlétiku přes deset let, pořád je z něj cítit energie, vše funguje a stále dokazuje, že má týmu co dát a kam ho posunout. Vydržet tak dlouho u jednoho týmu je obdivuhodné, u nás to samé dokazuje Jindřich Trpišovský.“

Na závěr pojďme mimo fotbal. Jak jste na tom se studiem na teologické fakultě?

„Dělám druhý ročník Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěl jsem vložit se zabývat i něčím jiným než fotbalem a rozšířit si obzory. Křesťanská víra je základem mého života, takže tato volba byla přirozená.“

Pomohla vám víra, když bylo fotbalově zle a trápila vás zranění?

„Víra samozřejmě pomáhá, když půjdu ještě dál, tak Bůh pomáhá každému z nás, ať věříte nebo ne. Jen je třeba si to uvědomit. Na druhou stranu víra neslouží jako berlička pro to, abychom nezažívali bolest a neúspěchy. S vírou máte ovšem naději. Na problémy se díváte i z jiné perspektivy a nejste na ně sami.“