Říká se, že jsem línej. Já myslím, že pracovat dokážu, hlásí Jarošíkův oblíbenec Kušej

Když před pár dny skóroval, před tribunou Army si zacpal uši. "Chtěl jsem vzkázat, že neposlouchám ty hejty tady. Nebýt gólu, odjížděl bych s hodně sklopenou hlavou a byl bych dost naštvaný. Trošku jsem byl nervózní, bál jsem se, znám kluky, oni mě. Některé souboje byly vyhrocené, ale nakonec šlo o pěkný zápas na domácí půdě před diváky, z nichž někteří mě mají rádi a někteří ne. Nějaký potlesk jsem sklidil," pronesl v interview pro idnes.cz bývalý forvard Dynama Drážďany či Wackeru Innsbruck, jenž zaujal i tím, že se pošťuchoval se svým bývalým spoluhráčem, záložníkem Michalem Bílkem. "Fakt šlo jen o pošťuchování. Bílčus je svůj, já jsem svůj, je to vyhrocené. Nedá se vnímat, jestli jsem kamarád nekamarád. Hrajeme za body, za peníze, za klub. To je důležitější než kamarádství v zápase."

Při jeho odchodu ze hřiště byly slyšet pozitivní i negativní emoce. "Někteří diváci zatleskali, někteří ne, někteří řvali, jiní ne. Je to jejich věc, jestli chtějí být takoví na hráče, který tady v Ústí vyrůstal, já to beru. Svým způsobem mi to je jedno," imformoval idnes.cz citovaný Kušej, na nějž se přišla podívat i celá rodina. "Měl jsem tu všechny, je hezké vstřelit branku před celou rodinou. Mám na talíři, že nedávám góly a že je dávat musím, tak jsem jim nějak zavřel pusu," přidal rychlonohý talent.

Na Moravu se odebral i díky přítomnosti kouče Jiřího Jarošíka. "Jsem tady doma, Ústí mám rád. Jsem vděčný, co pro mě udělalo a dělá. Strávil jsem tu minulou sezonu, nějak dopadla nedopadla, na konci jsme se dohodli nedohodli. Nechci říct, že nade mnou zlomili hůl, ale prostě jsem se přestěhoval do Prostějova za Jiřím Jarošíkem. Mám možnost poznávat nové prostředí a staronový fotbal. Jsem mu vděčný, že mi zavolal, že mě chtěl do týmu. Mělo to pro mě velký význam, jinak bych zůstal doma. Že je Prostějov přes celou republiku, to mi nevadí. Byl jsem už rok sám v Rakousku. Jsem rád, že mám jeho důvěru. Je pro mě důležité, aby mě trenér nevyndaval ze sestavy hned, když se mi nedaří. U Jiřího Jarošíka tu důvěru cítím. Samozřejmě když mi to nejde, potřebuju dostat vynadáno, ale jinak mě podrží, to je pro sebevědomí hráče zásadní," přidal na idnes.cz Kušej.

Kolega Petra Jiráčka, jenž byl jako náctiletý považován za velký příslib do budoucna, navíc stále sní o tom, že si brzy zahraje také nejvyšší soutěž. Věk už by na to měl. "Každý by si chtěl zahrát ligu, to je můj sen. Já jsem takový, že nechci být spokojený. A tady doma v Ústí jsem měl veškerý servis, de facto jsem pořád mohl tady hrát. Já ale potřebuji prostředí, kde se budu o místo rvát, kde mě někdo bude peskovat. Jiří Jarošík to dělá. Ví, že to na mě platí. Každý trénink jedu na 120 procent, bez dřiny to nepůjde. Bavíme se, jaké mám plusy, ty se snažím prodávat každý zápas, na minusech pracuji. Říká se, že jsem línej. Tedy ne loni na podzim, když jsem v Ústí hrál celé zápasy a lítal jsem nahoru dolů. Najednou jsem střídal v 60. minutě a začalo se povídat, že jsem líný. Někdy si hráči musí odpočinout, nejde hrát 90 minut nahoru dolů; to dokážou v Premier League, to je jiný level. Já myslím, že pracovat dokážu. Někdo běhá pořád, každý má jiné dispozice. Já kondici mám, dokážu pracovat hlavně na pěti deseti metrech, ty jsou rozdílové," uzavřel na idnes.cz ústecký rodák, jehož celek změří o víkendy síly s Třincem, jenž nedávno skalpoval lépe postavenou Opavu.

Zdroj: idnes.cz