Šéf ČOV Kejval dělá chybu jako soudruzi z NDR. Spojí se fotbal a kolektivní sporty proti němu?

Spojení poklesu státní podpory a energetické krize, která přináší nárůst výdajů na provoz sportovišť, může totiž mít dalekosáhlé důsledky včetně uzavírání sportovišť a krachu klubů. Delegáti proto vyzvali vládu, aby urychleně začala jednat. 

„Procházíme nejtěžším obdobím českého sportu v jeho historii. V době, kdy je nutné děti přivádět k pohybovým aktivitám a do organizovaného sportu, nám budou kluby zanikat z ekonomických důvodů. A současná vláda to zatím neřeší,“ prohlásil ve středu valné hromadě předseda ČUS Miroslav Jansta. 

„Podpora sportu klesá i bez inflace a narůstajících cen za energie. Od nové vlády jsme očekávali změnu, racionalitu a pochopení významu sportu pro stát, to ale zatím nepřichází. Přitom podle vládou schválené koncepce Sport 2025 mělo být všechno jinak a na sport by mělo jít v roce 2025 minimálně 19 miliard korun. Jsme někde na jedné čtvrtině. Pokud by měl být cíl koncepce v roce 2025 splněn, musely by být výdaje na sport v následujících letech meziročně navyšovány o sto procent,“ upozornil Miroslav Jansta.

Delegáti pak v usnesení vyzvali premiéra a parlament, aby zařadili sport na stejnou úroveň jako kulturu. „Jsme v historicky nejhorším stavu, zdraví národa je ohroženo - a nejen to. Dostatečný počet adeptů v požadované kondici nemá v současné době policie ani armáda. Kde chce stát nabírat například nové vojáky v době současného nebezpečí? Silovým rezortům je překvapivě jedno, že stát selhává už při vedení tělesné výchovy na základních školách a hledá důvody, proč to nejde, namísto hledání cest, jak to jde,“ poznamenal ve středu v Nymburce Jansta.

Pět dní předtím na valné hromadě FAČR Miroslav Jansta mj. řekl: „Před rokem jste si ve fotbale zvolil nové vedení v čele s Petrem Fouskem a je za vámi jednoznačně vidět kus práce. Kromě fotbalu potřebujeme další kolektivní sporty, hlavně lední hokej, abych získal spojence vůči státu. Politici za posledních třicet let dokazují, že nemají sport rádi. Maximálně lobbují za své zájmy a za zájmy svých obcí.“   

Potom se Jansta ostře vyjádřil i k činnosti Českého olympijského výboru (ČOV) v čele s jeho dlouholetým předsedou Jiřím Kejvalem. Kejval se, jak známo, velmi kriticky vymezuje proti předsedovi Národní sportovní agentury (NSA) Filipu Neusserovi. Ten totiž proti němu chtěl kandidovat na funkci předsedy ČOV, ale nakonec po náhlém odchodu Milana Hniličky rovnou zamířil do čela nadřazené vládní Národní sportovní agentury (NSA). 

Neusser pak loni v září představil svůj plán na podporu (ženských) kolektivních sportů, což se Kejvalovi zjevně nelíbilo. Podle Jansty měl šéf ČOV na Neussera „žalovat“ i u vlivných osobností a bojovat u nich za zájmy individuálních sportů.  

To mi okamžitě připomnělo  film „Pelíšky“ a legendární větu Jiřího Kodeta nad rozteklými umělohmotnými lžičkami: „Mně by jenom zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu.“ 

Dobře si totiž pamatuji, jak za komunistického režimu právě v bývalé Německé demokratické republice (NDR) prakticky zcela zrušili kolektivní sporty, protože se jim to „medailově“ nevyplatilo. „Matematicky“ lepší pro ně bylo soustředit se na odvětví, která mají hodně disciplín a rozdělují spoustu medailí, což jsou atletika, plavání, úpolové sporty atd. 

Miroslav Jansta má úplně jinou představu: „Kdybych si měl vybrat pět sportů, na které by se měl český stát soustředit, podobně jako Maďarsko, tak by to byly fotbal, hokej, basketbal, volejbal a házená,“ prohlásil už před časem. 

„Jenže individuální sporty v Česku dostávají o miliardu korun víc než ty kolektivní. Mají základnu v armádě na Dukle, v Olympu na ministerstvu vnitra. Ale letos na olympiádě také žádných úspěchů biatlon nedosáhl. Biatlonisté tu jsou nahlas i potichu preferovaní. Národní sport, kterým je hokej, však takhle preferovaný není. Fotbal je zase stále proklínaný, ale přestože není v centru státní pozornosti, myslím tím úřadů, pořád ještě má evropskou úroveň. Stát by měl systémově hlavně podpořit kolektivní sporty, které jsou zanedbané.“ apeloval Miroslav Jansta letos koncem února v interview pro deník Metro.

„Maďaři se rozhodli, že podpoří sport jako celek. Nejen vrcholový, ale i sport školní, sport pro všechny. Čím se dá podpořit? Organizačně a finančně. Vytvořili jasnou organizační strukturu, ale současně vytvořili vícezdrojové financování. Hlavně u kolektivních sportů. Rozhodli, že bude pět preferovaných kolektivních sportů.  Fotbal, hokej, basketbal, házená a vodní pólo. Firmy mají speciální daňové podmínky, které jim usnadní financovat tyto vybrané sporty. Nejde totiž o to, dávat finance jen do reprezentace, ale do celé struktury sportu. Mají to odsouhlasené i Evropskou komisí, že to tak jde. Investice tak jdou do maďarského sportu z domova i ze zahraničí. Navíc budují infrastrukturu. Postavili nové fotbalové stadiony a  dvacet nových zimních stadionů za posledních deset let. Sport se stal součástí maďarské politiky. Podobné je to ve Francii. Ale my se máme srovnávat s Maďarskem, kde žije osm milionů obyvatel, podobně jako ve Švýcarsku,“ dodal Jansta pro deník Metro. 

Jenže Kejvalův ČOV místo toho, aby za současné velmi složité situace ve shodě  s ČUS a s velkými sportovním svazy, kterými jsou především fotbalová a hokejová asociace, bojoval za záchranu českého sportu, tak si vede nějaké své vlastní války s ČUS i s NSA.  

„Kejval se projevuje jako intrikán a kariérista schovávající se za olympijské kruhy,“ nebere si servítky, Miroslav Jansta. „Přitom to byl člověk, který úzce spolupracoval s šéfem Sazky Alešem Hušákem, jenž fakticky český sport potopil spolu s představiteli ČOV, bývalého ČSTV, Autoklubu a Sokola tím, že Sazku přivedl ke krachu. A přitom firma Jiřího Kejvala například dodávala Sazce nábytek. Nicméně Jirky se tehdy zásadně zastal ministerský náměstek ze školství Jan Kocourek. A právě on s Kejvalem přišli i s nápadem, že ČOV bude jakousi hlavou českého sportu,“ prohlásil Jansta.

„Problém dnes tkví i v tom, že Jiří Kejval je jediným statutárním zástupcem ČOV. To je docela unikát. U sportovních svazů jsou často statutárové všichni členové výkonného výboru, třeba na ČUS jsme například čtyři statutáři a podepisovat můžeme nejméně ve dvou. Ale v ČOV je jeden jediný vládce – Jiří Kejval. A výkonný výbor ČOV? To je fakticky jen takový jeho poradní orgán, který si vyslechne a stejně si pak může udělat, co chce on sám. Protože on jediný může za ČOV něco podepsat či schválit,“ zopakoval i na páteční valné hromadě FAČR Miroslav Jansta.

Předseda ČUS přidává příklad z poslední doby. 

„Zatímco nový šéf fotbalu Petr Fousek drží slovo a dohody, Jiří Kejval si dělá, co chce. Je to vidět i na takové věci, jako je používání jednoslovného názvu našeho státu Česko/Czechia ve sportu, což doporučují odborníci z řad jazykovědců, historiků, geografů, politiků i marketingu. Kejval coby šéf ČOV už před sedmi lety, v roce 2015 podepsal s ministrem zahraničních věcí memorandum, v němž se zavázal k tomu, že český sport bude používat jednoslovný název Česko/Czechia. A pak se na to úplně vykašlal. Mezitím ale postupně na toto označení přešly basketbal, baseball, lední hokej a fotbal, další sporty si to s velkou většinou odsouhlasily letos na jaře na velkém semináři za účasti ČUS, ČOV i Sokola a pak to ještě potvrdily ve speciálním výzkumu.  Jenže na nedávném zasedání výkonného výboru ČOV to hlavně kvůli Kejvalově postoji o hlas neprošlo,“   popsal Miroslav Jansta nedávný projev ignorování vůle českých sportovních svazů ze strany Kejvalova vedení ČOV. 

„Postoj pana Kejvala a jeho chování, kterým jde proti vůli naprosté většiny sportovních svazů, vůbec nechápeme a nevíme, co bychom k tomu dodali. Snad jenom to, že bude pokračovat chaos. Většina sportů přejde na krátké jméno, které však nebude používáno na olympiádě, kde budou mít všichni sportovci na dresech a ve výsledcích napsáno Czech Republic a různé zkomoleniny formálního jména našeho státu jenom kvůli jednomu nabubřelému sportovnímu funkcionáři, který je přesvědčený o své pravdě,“ uvedli ve své reakci zástupci občanské iniciativy Česko/Czechia.

A tohle je jen jeden příklad. 

Český sport v čele s fotbalem může uspět v boji za svá práva a důstojné přežití jen, když bude ve vztahu ke státu a jeho vedení jednotný. I proto by se hlavní a v Česku nejoblíbenější kolektivní sporty- fotbal, lední hokej, basketbal, házená a volejbal -  nejspíš měly sjednotit pod jednou vlajkou a jasně dát najevo elitářskému ČOV jednoho muže, kdo v této zemi vychovává a řídí nejvíc sportovců. 

Už proto, že Kejvalův Český olympijský výbor žádné členy, resp. sportovce, ani nemá. Ti jsou totiž soustředěni ve sportovních svazech, sdružených v České unii sportu, a ČOV si je na olympiády jednou za čtyři roky pouze „půjčuje“.  Tohle si ostatně měli policisté, soudci i zástupci médií především uvědomit, když se věnovali či se stále věnují známé dotační kauze.