Staral se o Robbena či nejrychlejšího muže světa, pracoval s Guardiolou. Jak léčí Ronaldo mezi doktory?

V Německu o něm televizní stanice Sky natočila výborný dokument, který vtáhne diváka do zákulisí jeho práce. Dnes je mu už 82 let, ale stále ordinuje. Dřív byl zvyklý začít v půl osmé ráno a skončit v jedenáct večer. To už dnes nemůže. I tak ho prý sestřičky musí brzdit, ale jak sám tvrdí, cítí se stále dostatečně fit, aby mohl pracovat.

Přes 43 let působil v Bayernu Mnichov. Z klubu dvakrát odešel a pokaždé se vrátil. Když v 70. letech přicházel, myslel si, že to bude na tři roky. Nakonec to bylo o čtyřicet víc.

Müller-Wohlfahrt se zaměřuje na problémy se svaly. A je v tom opravdová špička. V jeho mnichovské ordinaci se dveře netrhnou.

Bylo naprosto běžné, že i když jsem přijel na domluvených 11:30, do ordinace jsem vcházel ve dvě či tři hodiny odpoledne… Vyhledávají ho nejen sportovní hvězdy, ale i herci z Hollywoodu - osobně jsem u něj potkal třeba Gerarda Butlera.

Pravidelně tam chodí hvězdy z Bayernu. Pamatuji si na setkání s Arjenem Robbenem. Tehdy na něj venku čekalo třeba patnáct kameramanů, ale Arjen poslal ven bratra, který je mu podobný a sám odešel zadním vchodem.

Nejvíce překvapený jsem byl ale z jiného jména. A nebyl to fotbalista. Když jsem už poměrně pozdě večer odcházel z ordinace, bylo zhruba půl desáté, tak jsem se ve dveřích potkal s Usainem Boltem, který měl domluvenou tajnou večerní schůzku.

S tím se pojí i historka před olympiádou v Brazílii v roce 2016. Bolt měl v Riu útočit na třetí zlatou medaili, ale těsně před závody ho tahal sval. Zvedl telefon a zavolal Wohlfahrtovi, aby za ním přiletěl.

Němec tak sedl na private jet a spěchal problém vyřešit. Zároveň to ale chtěli utajit, takže se scházeli v nějakém horším hotelu, aby je nikdo nepřistihl. Wohlfahrt ho nakonec dostal do takového stavu, že Jamajčan zlato opravdu vyhrál.

Pár dní po olympiádě se prý Bolt zjevil v Mnichově a chtěl, aby si lékař jeho medaili nechal jako poděkování. To Wohlfahrt okamžitě odmítl a jako relikvii má od legendárního sprintera jeho tretry a zarámovaný dres.

Co se mi ale na práci Wohlfahrta vždy nejvíce líbilo, byl jeho přístup. Pokaždé když jsem dorazil, tak se choval neuvěřitelně lidsky. Připadal jsem si, jako by byl můj druhý táta, jak byl pečlivý a starostlivý. Přitom jsem byl jen Morávek z Augsburgu, který mu mohl být ukradený.

Vyzařovala z něj energie, která na vás dělala dojem, jako když jste jeho nejdůležitější klient. Někdo by řekl, že by to měl být standard u takových lidí, ale po mé zkušenosti například z Česka, kde jsem vyzkoušel různé kapacity v oboru, s tím nemohu souhlasit.

O to víc mě zaskočilo, jak dopadlo jeho angažmá po boku Pepa Guardioly v Bayernu. V klubu si ho vždycky nesmírně vážili, brali ho jako obrovskou kapacitu, ale jakmile dorazil španělský kouč, něco se změnilo.

Wohlfahrt v dokumentu Sky vypráví, že se na bývalého trenéra Barcelony ohromně těšil, protože byl jeho fanouškem a těšil se, že posune Bayern a udělá z něj německou Barcelonu. Velmi záhy ale poznal, že rozhodně nejsou na stejné lodi.

Guardiola prý neakceptoval jeho diagnózy, bylo pro něj důležité, aby se hráči vraceli na hřiště co nejdříve a Wohlfahrt nechtěl jejich návraty uspěchat a zelenou dával jen ve chvíli, kdy byli stoprocentně zdraví.

Bylo mezi nimi několik hádek a diskuzí na toto téma. Přitom prý Wohlfahrt není vůbec typ, který by pracoval takovým způsobem. Vždy byl zvyklý se s trenérem dohodnout. Jenže s Guardiolou to prý zkrátka jinak nešlo a poprvé v kariéře musel zvýšit hlas. Vše vygradovalo, když Bayern prohrál v Portu a Guardiola obvinil německého lékaře, že za to může on, protože není schopný dát hráče do pořádku. 

Den na to Wohlfahrt podal výpověď. Od té doby spolu nemluví a když se potkají, ani si nepodají ruku. Guardiola ho prý po lidské stránce ohromně zklamal. Stejně jako přístup Bayernu, který se za něj nepostavil a po 40 letech v klubu mu neprojevil loajalitu.

Sám vím, jaké to je pro hráče, když se na vás tlačí, abyste už byl zdravý a mohl hrát. Zažil jsem to v Schalke, kde to dospělo do bodu, kdy měli kluboví lékaři či maséři vyloženě strach z trenéra. Báli se mu říct, že hráč je zraněný a nemůže trénovat.

Směřuje to k tomu, že vás trenéři, fyzioterapeuti či lékaři nutí trénovat, ale vy jste de facto stále napůl zraněný. To vám ve dvaceti letech zrovna moc nepomůže. Fyzicky i psychicky.

Každopádně Wohlfahrt se nakonec do Bayernu přeci jen vrátil a definitivně odešel v roce 2020. Nyní pro klub dělají lidé, kteří byli v jeho týmu, ale oddělili se a lékařskou legendu nahradili.

Asi vás bude zajímat, zda se na vyšetření dostane i běžný člověk z ulice. Primárně k němu chodí ti, co jsou privátně pojištění. V Německu totiž mají lidé základní dostupné pojištění a pak tu existuje ještě soukromé. 

Jako sportovec jsem vždy musel mít lepší pojištění, takže jsem nikdy s tímto neměl problém. Pro běžného pracujícího člověka to ale bude poměrně složité. Když jsem ordinaci navštívil víckrát, třeba pětkrát šestkrát, účty běžně atakovaly desítky tisíc eur a pojišťovna proplácela třeba jen polovinu, některé léky nechtěla uznat.

Za sebe ale mohu říct, že mi Wohlfahrt pokaždé od mých akutních problémů pomohl. A to i přesto, že mi nikdy nedokázal pomoct natrvalo a nezjistil, proč se mi svalové potíže opakovaně vrací.