V Plzni byl LK37 vyloučen. Stane se hlavním stavebním kamenem „nové“ Sparty?

Uvidíme, jakou fazonu tenhle Krejčí českému nejúspěšnějšímu klubu, který však v posledních letech stagnoval, dokáže v brzké době „spíchnout“.  V neděli v Plzni (0:3) byl  Ladislav Krejčí mladší po druhé žluté kartě vyloučen, patří  ovšem nadále mezi hlavní letenské stavební kameny. Proto mu magazín HATTRICK věnoval ve svém květnovém čísle patřičný prostor.

V každém případě do toho jde jako český reprezentant. Tak ostrý debut jako Ladislav Krejčí mladší v národním dresu zažil jen málokdo. Ve čtvrtek 24. března 2022 totiž přišel na hřiště na stockholmském předměstí Solna v poslední minutě základní hrací doby klíčového semifinále baráže MS 2022 se Švédskem. A pak na něm absolvoval ještě půlhodinu dramatického prodloužení. Nedopadlo to sice dobře, Češi dostali v závěru gól a světového šampionátu v Kataru se koncem roku opět nezúčastní, i tak to ale byla pro LK37 nenahraditelná zkušenost.  Navíc z náhradníků obstál Krejčí ve Švédsku nejlépe, nebál se osobních soubojů, vyhrával je.

Ladislav Krejčí mladší, rodák z jihomoravských Rosic, logicky nastartoval svou kariéru v Brně. Ironií osudu je, že svůj první ligový zápas odehrál v říjnu 2016 právě proti Spartě a už tehdy na sebe upozornil dobrým výkonem. Postupně se ostrý středopolař, jehož občas trenéři využijí i na místě stopera, vypracoval v klíčového hráče Zbrojovky Brno.

V létě 2019 ve svých dvaceti letech přestoupil do Sparty, kde podepsal smlouvu na čtyři roky. V roce 2020 pak v prestižní anketě Talent roku skončil druhý, hned za slávistou a českým reprezentantem Davidem Zimou, jenž už dnes působí v italské Serii A za FC Turín. UEFA  Krejčího loni na začátku roku dokonce jako jediného Čecha zařadila mezi padesát fotbalových talentů, kteří podle ní  mohli v roce 2021 zazářit. Do nominace na loňské odložené EURO 2020 se však LK37 coby osvědčený český reprezentant do 21 let ještě nedostal. 

Jeho dosavadním slabším místem bývá někdy až příliš tvrdá hra, kvůli níž už vyfasoval řadu žlutých karet. Někteří experti tvrdili, že by v průběhu hry neměl ztrácet sebekontrolu.

Hodně se probíral i úder loktem do hlavy pardubického Tomáše Solila v prosinci roku 2020, po němž byl vyloučen a musel pak čtyři soutěžní zápasy stát. Krejčí chce pracovat  na tom, aby nadále zůstal nesmlouvavým fotbalistou, ovšem v rámci fair play. Solilovi se například rychle omluvil, což v českém fotbale nebývá až tak zvykem.  Buď jako buď, statistiky společnosti InStat ho vždy v lize řadily na samý vrchol mezi všemi defenzivními záložníky, vysoký fotbalista, který měří 191 centimetrů, totiž zpravidla dominuje v obranných i vzdušných soubojích,

Ladislav Krejčí II se dokonce stal spolu s lyžařkou Ester Ledeckou a zápasníkem MMA Machmudem Muradovem reklamní tváří sázkové kanceláře Tipsport a na svůj mladý věk poskytl už řadu interview. 

Magazín HATTRICK si z nich pro vás vybral to nejdůležitější. 

V roce 2009 jsem byl na doprovodu u národního týmu se Zbrojovkou Brno, když jsme vyhráli jeden z turnajů. Pamatuji se, že jsem tehdy doprovázel na hřiště Daniela Pudila. Mám tuhle fotku vyvěšenou doma. Když jsem byl takhle v doprovodu, tak jsem doufal, že jednou budu v opačné roli. Byl to vždy můj velký sen. Takže jsem byl za letošní březnovou nominaci do národního týmu moc vděčný.

O tom, že bych mohl být povolaný do reprezentačního A-týmu, se mluvilo už delší dobu. Samozřejmě jsem si to moc přál. A byl jsem pak velice rád, že to letos v březnu už vyšlo. Pozvánka navíc přišla ve skvělou chvíli, když jsem zrovna byl doma s rodinou a přáteli. Oslavil jsem to s nimi, takže to pro mě bylo o to silnější.  Vyšlo to parádně, mladší brácha měl zrovna v den oznámení té mé nominace třinácté narozeniny. 

O nominaci do reprezentačního „áčka“ jsem se dozvěděl od našeho sparťanského sportovního ředitele Tomáše Rosického. Nějakou speciální gratulaci si úplně nevybavím, jenom vím, že první byla ta od pana Rosického.  Nejdřív jsem ani nevěděl, k čemu mi to gratuluje... Beru ho jako svého velkého mentora, fotbalový vzor. Podílel se na mém příchodu do Sparty a od začátku je mi na Letné hodně blízko. Měl jsem velkou radost, byla to skvělá zpráva, navíc od takové persony, Tomáš Rosický ostatně sám dělal v reprezentaci kapitána. 

Po něm se mi pak ozval taky trenér Šilhavý. Toho jsem si moc vážil, že jsem se to dozvěděl touto formou. Těšil jsem se na novou atmosféru, nový kolektiv a nové věci.

Určitě je příjemné mít spoluhráče ze Sparty – Adama Hložka a Jakuba Peška – při sobě i národním týmu. Znám tu ale hodně dalších kluků, hlavně z jednadvacítky, kde jsme spolu něco odehráli. 

A v národním mužstvu je i můj „fotbalový brácha“ Michal Sadílek. Nastupovali jsme proti sobě, když ještě hrál za Slovácko. Sešli jsme se v reprezentaci U16 a pak spolu postupovali do dalších kategorií. Máme podobný názor na fotbal, „žereme“ ho stejně.

Zatím se stávám kapitánem Sparty jen v době, když kluci, kteří obvykle kapitánskou pásku nosí, jsou buď zranění, nebo jdou na hřiště z lavičky náhradníků. Přijímám to tak, jak to je. Je to pro mě samozřejmě čest, být kapitánem Sparty. Jsem za to rád, ale hlavně a především - ať se Spartou vyhráváme. 

Jinak jsem už postřehl, že se o mě mluví jako o možném sparťanském kapitánovi. Občas se mě na to někdo i zeptá. Můj názor je ale pořád stejný. Jsem velice rád, že mě fanoušci na Letné vnímají pozitivně a podporují mě, ale kapitánská funkce se tvoří uvnitř týmu. Nikdo pořádně neví, jak to u nás funguje. Máme jasně určené kapitány, kteří něco zažili, mají plno zkušeností. Lídry si určuje kabina a já jsem maximálně spokojený s tím, jak to je teď nastavené.

Ve Spartě si uvědomujeme, že největším soupeřem jsme si sobě my sami. Pokud dokážeme sami sebe zdolat, tak dokážeme porážet i ostatní tak, jak budeme chtít. 

Odpověď je stále stejná: musíme zdolat sami sebe, až pak se můžeme dívat na ostatní.