V PSG už vědí: Prachy jsou krásná věc, ale Ligu mistrů si za ně nekoupíš. I když máš NEJ hráče

Ano, v prvním utkání nastoupil po zranění Mbappé až v závěru, v odvetě zase nemohl hrát zraněný Neymar. Ale i tak útok složený ze dvou největších útočných hvězd nedávného MS 2022 v Kataru  - Lionela Messiho a Kyliana Mbappého – měl představovat obří sílu. A přitom byl v Mnichově zcela impotentní.

Takže vrcholem PSG zůstává finále Ligy mistrů v covidové sezoně 2019/2020 v srpnu 2020 v Lisabonu. V něm Pařížané prohráli 0:1 právě se svým úterním přemožitelem, Bayrnem Mnichov...

Tahle vítězství jasně dokazují, že fotbal, přestože z něj média adorací velkých hvězd čím dál tím víc dělají individuální sportovní odvětví, je stále kolektivním sportem. Samotní Messi, Mbappé a Neymar vám to nevyhrají. A že prý současnému PSG chybí kvalitní tvůrce hry? Tak, proč si ho už dávno Katařané nepořídili? Třeba místo jedné z těch přeplácených hvězd. Kdo to v Paříži řídí?

„Bayern je nepříjemný soupeř. Každý z nás musí být zdravý a dobře se na to vyspat. Určitě ale s tou pařížskou porážkou můžeme něco udělat. Když budeme více útočit, nebudou Mnichovští v příjemné situaci. Rychle se přes svou první prohru přesuneme a půjdeme do toho znovu. Osobně se soustředím jen na odvetu. Do Mnichova cestujeme s jasným cílem – postoupit. Nemyslím na nic jiného než na to, abychom byli úspěšní,“ říkal před mnichovskou odvetou Kylian Mbappé. Odhodlání bylo veliké, ale skutek záhy utek...

Jak řečeno, jména samotná úspěch nedělají. Když si Čechoameričan Boris Korbel začátkem devadesátých let minulého století koupil pražskou Slavii, tak si rovněž myslel, že mu stačí k titulu pořídit si nejlepší tuzemské fotbalisty. Zapomněl na místní specifika, jako byl tehdy třeba až enormní vliv rozhodčích. Ovšem to je poněkud jiné téma, pojďme zpět k Lize mistrů. 

AC Milán – sedm vítězství v LM/PMEZ (1963, 1969, 1989, 1990, 1994, 2003, 2007)

Bayern Mnichov  - šest vítězství (1974, 1975, 1976, 2001, 2013, 2020)

Chelsea FC – dvě vítězství (2012, 2021)

Benfica Lisabon – dvě vítězství (1961, 1962)

Real Madrid – čtrnáct vítězství (1956, 1957, 1958, 1959, 1960, 1966, 1998, 2000, 2002, 2014, 2016, 2017, 2018, 2022)

Liverpool FC – šest vítězství (1977, 1978, 1981, 1989, 2005, 2019)

Inter Milán – tři vítězství (1964, 1965, 2010)

FC Porto – dvě vítězství (1987, 2004)

Eintracht Frankfurt – jedno finále (1960)

Manchester City – jedno finále (2021)

SSC Neapol

RB Lipsko

Výmluvné je, že všichni z čerstvých čtvrtfinalistů – AC Milán (sedm vítězství v Lize mistrů či v jejím předchůdci Poháru mistrů evropských zemí), Bayern Mnichov (šest vítězství), Chelsea (dvě vítězství) a Benfica Lisabon (dvě vítězství) –  už Champions League v minulosti vyhráli.

A i zbylé čtyři osmifinálové odvety příští týden přinesou do tohoto seznamu další bývalé vítěze LM – po výhře 5:2 v Liverpoolu by jím měl být nejčastější vítěz - Real Madrid (čtrnáct vítězství). Ovšem i Liverpool Ligu mistrů či PMEZ již šestkrát vyhrál. I šestý čtvrtfinálový účastník vzejde z duelu bývalých držitelů nejcennější evropské klubové trofeje: FC Porto (dvě vítězství) – Inter Milán (tři vítězství) – první zápas 0:1. 

V duelech Manchester City (jedno finále)-RB Lipsko (první zápas 1:1) a Neapol-Frankfurt (jedno finále, první zápas 2:0) pak budou ve hře alespoň dva finalisté LM. Jen Lipsko s Neapolí takovou zkušenost dosud nemají.

Z toho je vidět, že tradice stále hraje v LM  velkou roli a jen tak proniknout do elitní společnosti není jednoduché. Ani s nejlepšími hráči. 

Kromě katarských vlastníků PSG to dobře ví i šejk Masúr ze Spojených arabských emirátů, majitel Manchesteru City. Jeho klub Champions League zatím také nikdy nevyhrál. Byl dosud rovněž jen jednou ve finále, kde v roce 2021 v Portu prohrál 0:1 s Chelsea.

Jak bylo řečeno v úvodu komentáře, prachy (v tomto případě z arabské ropy) jsou krásná věc, ale Ligu mistrů si za ně nekoupíš. A to je dobře.