Nevyšel mi Juventus a Ajax, ohlíží se Necid. Repre? Ta bude terčem vždycky, já tam byl nadšený

Tomáš Necid momentálně pálí ve druhé lize za Viktorii Žižkov. Byť by našel uplatnění i nejvyšší soutěži, nechtěl čekat. „S čím za mnou Viktorka přišla, se mi moc líbilo,“ přikyvuje v rozhovoru pro eFotbal.cz. Zároveň ale dodává, že ambice stále má. Jak by také ne s jeho životopisem! Ten mohl být navíc o několik velkoklubů bohatší.

S nižšími soutěžemi máte zkušenost. Po zranění jste se rozehrával s rezervou Bohemky, jež hraje třetí ligu. Překvapilo vás tedy vůbec něco, když jste šel do druhé ligy?

„Vlastně ani ne. Zkušenost ze třetí ligy byla celkem čerstvá, takže jsem tak nějak věděl, jak to bude vypadat, byť je mezi druhou a třetí ligou velký rozdíl. Ve druhé lize je spousta dobrých hráčů, jsou rychlí, běhaví a sem tam mě i okopnou. (úsměv) Největší rozdíl je určitě v technice a rychlosti provedení. Oproti první lize je ten skok fakt velký.“

Jak moc si ve druhé lize pomáháte zkušenostmi?

„Hlavně je využívám k tomu, abych našim klukům ve Viktorce poradil. Chtělo by se říct, že jim řeknu, když se třeba nedaří a nevyvíjí se to úplně v náš prospěch, ale to se naštěstí zatím tolik neděje.“ 

Takže panuje s dosavadním devátým místem spokojenost?

„Zápasy celkem zvládáme. Bodů by samozřejmě mohlo být víc. Trochu mě štve, že body, co uhrajeme doma, nedokážeme potvrdit venku.“

Tohle je vlastně dlouhodobý problém Žižkova. Nikomu se tam nejezdí lehce, ale venku je zase lehkou kořistí.

„Domácí prostředí je pro nás prostě lepší, máme odtud většinu bodů. Z venku máme dvě remízy, jinak prohráváme o gól, takže vyloženě nepropadáváme. Mnohdy jsme byli lepší, ze Zlína i Jihlavy se body daly odvést. Ztrácíme to našimi chybami.“

Bartoněk definitivně končí ve Zbrojovce. Nový majitel slibuje razantní změny ve vedení

Na vás se však nikdo zlobit nemůže. Osm zápasů, šest branek. Navíc vaše góly většinou vedou k bodům. Čekal jste takhle dobrý start?

„Upřímně ani ne. Jsem útočník, vždycky chci dávat góly, teď se to povedlo. Jsem za to moc rád. Na brankách pracuje celý tým, já nahoře to dokážu zužitkovat. Snad to bude pokračovat co nejvíce. A jak jste dobře zmínil, pramení to v body, což je vůbec to nejdůležitější.“

S Žižkovem jste v létě podepsal velmi rychle. Jak to, čím vás nalákal?

„Je to pražský klub, už se mi moc nikam nechtělo. Viktorka byla rychlá – sezona skončila a v podstatě hned se ozvala, líbilo se mi to. Pak jsem odjel na dovolenou a dohodli jsme se, že to dopadne.“

Sezonu jste dokončil v Bohemians, byť kvůli zranění a dlouhé regeneraci neslavně. Start do angažmá v roce 2020 tam přitom nebyl špatný. Když se ohlédnete, jak to vnímáte?

„Co se stalo, stalo se. Na Bohemians vzpomínám jen v dobrém, rozešli jsme se jako kamarádi. Byla tam ta zranění, skoro dva roky ze čtyř jsem nehrál. Navíc léta ubíhají, pochopil jsem, že nebudou mít zájem. Vzpomínám na ty roky rád, držím jim palce.“

Co vy a liga? Zavřené dveře?

„Ambice mám vždycky, a velké! Ale už to beru, jak to je. Moc se na to nekoukám. Jsem rád, že jsem zdravý. Snad to vydrží, cítím se dobře. Teď vůbec neřeším, co bude za rok. Vždycky říkám, že nějak bylo, nějak bude.“

Skvělý vstup do prvního velkého angažmá. Tichai v Chrudimi rozvíjí mladíky a míří za novým klubovým rekordem

Když máte ambice, proč jste v létě nevyčkal a hned kývnul Viktorce?

„Asi by se vždycky něco našlo. Nechtěl jsem ale čekat, chtěl jsem mít klid, začít přípravu hned od začátku. Chtěl jsem se do toho dostat a cítit se dobře. Navíc se mi fakt líbil zájem Viktorky. Jestli byl zájem odjinud, ví to asi jen můj manažer. Já to neřešil. Přišel s Viktorkou a moc se mi to líbilo.“

Pojďme projít vaší kariérou. Na jejím začátku jste byl ve Slavii hvězda, totální ligová kometa. Jak na to vzpomínáte?

„Prošel jsem celou mládeží, béčkem, pak nakouknul do áčka, to byly životní zážitky. Moc rád na to vzpomínám. Dal jsem v 16 zápasech 11 gólů, dařilo se mi v mládežnických reprezentacích. Asi to fakt nemohlo být lepší.“

Po angažmá v Jablonci jste se do Slavie vrátil a za půl roku jste si vystřílel přestup do CSKA Moskva. Když dáme stranou zranění, která vás tam poté začala trápit, jaká byla tahle zkušenost? Říká se, že v Moskvě se člověk může mít jako král.

„Vždycky říkám, že fotbalově mi nejlíp bylo v Rusku. Je to teďka možná sprosté slovo, ale bylo to tak. Hráli jsme o poháry, o titul. Hráli jsme fakt dobrý fotbal, navíc jak říkáte, život v Moskvě byl na vynikající úrovni. Cítil jsem se tam výborně, dařilo se mi fotbalově.“

A taky to rezonovalo Evropou, že?

„Vím, na co narážíte. Nejvíc mě mrzí, že jeden čas nedopadl Ajax Amsterdam. Tam by to bylo fakt neuvěřitelné. Taky jsem byl blízko přestupu do Janova. Letěli jsme s agentem někam do Alp za prezidentem týmu. Hodně mě chtěl, ale nedopadlo to kvůli požadavkům CSKA. A v roce 2015 byl blízko Juventus.“

Jihlava získala zkušeného stopera Beneše. Přednost jí dal na úkor Teplic či Budějovic

Juventus mrzel asi nejvíc, co?

„Ten přišel koncem roku 2014, kdy jsem působil ve Zwolle. Povedla se mi půl sezona, dával jsem góly. Chtěli mě koupit a od ledna bych šel hostovat do Cagliari. To nedopadlo, tak se řešila Chievo Verona. Už jsem tam odjížděl na zdravotní prohlídku, ta ale nedopadla kvůli tomu, že jsem se v posledním zápase před Vánoci zranil. Na nohu jsem skoro nemohl chodit, doktoři říkali, že to bude na dlouho. Měli pravdu, skoro dva měsíce jsem se s tím trápil. Chievo přitom potřebovalo útočníka hned. To mě mrzí fakt moc. Půl roku bych si zvykal na Itálii a od léta jsem mohl být v přípravě s Juventusem. Bohužel.“

Itálie nevyšla, Nizozemsko se vám ale splnilo, a to hned dvakrát. Ve Zwolle jste zažil krásnou sezonu 2014/15 s 12 brankami v 26 duelech, o tři roky později v Den Haagu to také nebylo vůbec špatné.

„Přesně jak říkáte. Byly to takové střední týmy, ale dařilo se mi. Ve Zwolle jsme postoupili do play off, to byla fantastická sezona, byli jsme i ve finále ligového poháru. V Den Haagu to bylo podobně, na Nizozemsko nedám dopustit.“

Zwolle i Den Haag nejsou giganti fotbalu, pro mnohé fanoušky to byl ústup ze slávy. Vyvedete je z omylu?

„Rád! Jsou to středně velké kluby. Zwolle je taková Bohemka – menší klub, ale velké ambice, chtějí bavit lidi. Den Haag je ještě větší klub, chodil plný stadion, ve městě to bylo téma číslo jedna.“

Byl jste spokojený i v tureckém Bursasposru?

„Ozval se v létě 2015. V tu stejnou dobu tam šel Tomáš Sivok, což mi hodně pomohlo, přišli jsme tam spolu. Bylo to tam fajn, v první sezoně jsem dával góly. Pak ale přišel nový trenér, dovedl si své lidi a já začal zažívat pravé Turecko. Z ničeho nic tribuna, pak základ, pak dva týdny nic.“

Milionová smršť ve druhé lize! Obrovský skok, těší šéfy LFA. Dojde k redukci týmů? A co rezervy?

V té době jste byl reprezentant, velká kariéra, šel jste tam jako osobnost. Jak jste takové chování k vám vnímal?

„Já jsem silný v hlavě, extra jsem to neřešil. Dál jsem makal a čekal jsem, že se to obrátí. Pak přišlo hostování v Legii Varšava, což mě trochu vysvobodilo. Tohle slovo se mi úplně používat nechtělo, protože jsem to měl v Turecku rád, život tam byl fajn. Fanoušci byli horkokrevní, což mi ale vyhovovalo.“

V mezičase jste působil v řeckém PAOK a polské Legii. Co tahle angažmá?

„V Řecku se mi moc nedařilo a v Polsku jsem sice začal celkem dobře, ale pak jsem se zranil na několik týdnů. Jelikož šlo o půlroční hostování, tohle to zabilo.“

Vedle toho jste si střihl působení ve Slavii. Zatímco v roce 2014 jste zachraňovali setrvání v soutěži, o čtyři roky později jste útočil na titul. Jak jste proměnu Slavie vnímal?

„Ten rozdíl byl diametrální. Rok 2014 byl strašný, skoro jsme spadli a já u toho mohl být. Byl to extrémně těžký půlrok. Pak se to ale zlomilo a zvedalo se to až do éry pana Trpišovského. Škoda, že to nevyšlo už nám v tom roce 2018, nebyli jsme od toho daleko. Ale Slavii pořád držím palce, s klukama jsem v kontaktu.“

V centru dění teď byla reprezentace. Vy jste zažil dobu kolem roku 2010, kdy byla pod obří kritikou a nelibostí fanoušků. To jste byl ale ještě celkem mladý, co jste na to říkal?

„Reprezentace bude terčem pořád. Všichni to sledují, je to na očích. Já byl tehdy fakt mladý, bylo mi 19 let. Byl jsem nadšený, že tam s těmi velkými jmény jsem. Fakt jsem okolí nějak neřešil, byť to nešlo nevnímat, ale pozvánka tam byla to pro mě vždycky odměna.“

Semafor druhé ligy: Perfektní Zlín i Chrudim, Táborsko vstalo z mrtvých. A Brno? Tradičně smutný příběh

Postupem času se z vás ale stal lídr a jedna z prvních voleb do útoku. Bral jste tuhle pozici?

„Moc jsem si to nepřipouštěl, ale je jasné, že chcete hrát. V reprezentaci byla spousta útočníků, tak to je. Já byl vždycky fakt nadšený, když jsem mohl jet. Jsem rád, že jsem byl na dvou Eurech, na jednom jsem dal i gól. Skupina v roce 2016 se dala udělat, mohli jsme postoupit, to mě doteď mrzí.“

Přemýšlel jste už, co vás po kariéře čeká?

„Dobrá otázka. Ale nevím. Rád bych zůstal u fotbalu, prožil jsem si toho v něm spoustu. Je to moje láska. V jaké roli? Nevím. Kdy? Nevím. Ale fotbal je jasná volba.“