Slovensko oslavuje svého Mourinha, známý trenér dosáhl na tři zázraky a ještě nekončí
Když se na konci třicátých let minulého století stali majitelé TJ Lokomotiva Vrútky rodiči, pravděpodobně netušili, že stojí na počátku úspěšné fotbalové dynastie. Jejich syn získal v dresu Československa stříbrnou medaili na OH, jejich vnuk byl prvním střelcem samostatné slovenské reprezentace a jejich pravnuk patřil ve stínu Tater k největším talentům své generace. Tyto tři osobnosti spojuje jméno Vladimír Weiss. Sportovním světem rezonují výkony prostředního z nich, 59letého trenéra, který dovedl slovenský klub po čtrnácti letech do hlavní fáze Ligy mistrů. Úspěchů však zaznamenal daleko více.
Weiss býval úspěšný už jako hráč. Po vzoru otce oblékl dres Československa a 2. února 1994 se zapsal do historie, jeho gól proti Spojeným arabským emirátům byl prvním v novodobé éře samostatné slovenské reprezentace. Poté, co pověsil kopačky na hřebík, usedl na trenérskou lavičku a fenomenální stopu zanechává dál.
Zázrak s Petržalkou
Aktivní hráčskou kariéru ukončil v Petržalce, kde nosil kapitánskou pásku. V posledních dvou sezonách působil na soupisce jako hráč i asistent a poté plně převzal trenérské kormidlo. V té době mu věřil málokdo, vždyť se v tomto světě teprve rozkoukával, navíc vedl tým z drtivé většiny složený z domácích fotbalistů bez větších zkušeností na mezinárodní scéně.
Na podzim roku 2005 se však týmu ze slovenského hlavního města podařil sportovní zázrak. Probojoval se do skupinové fáze nejprestižnější klubové soutěže na starém kontinentu, když porazil kazašský Kairat Almaty, Celtic a vyhrál památný penaltový rozstřel proti Partizanu Bělehrad.
Ve skupinové fázi s Interem, Portem a Rangers byl slovenský celek jen krůček od postupu, přesto mohlo být vše jinak. V utkání proti portugalskému gigantovi podal tým z Bratislavy energický výkon a po závěrečném hvizdu mohl právem cítit křivdu. Pepe se v pokutovém území dopustil faulu, po kterém měl následovat pokutový kop. Německý rozhodčí Markus Merk však tento moment přehlédl a zápas skončil bezbrankovou remízou.
na ms poslal ze hry Itálii
Po ročním působení v ruském Saturnu Ramenskoje se Vladimír Weiss v roce 2007 vrátil do Petržalky. Na pravém břehu Dunaje získal svou čtvrtou trofej. Velký zájem o jeho služby měl skotský klub Hearts, ve Vilniusu pak jednal s litevským majitelem Vladimirem Romanovem, k dohodě ale nakonec nedošlo. V červenci 2008 se bratislavský rodák stal osmým trenérem slovenské reprezentace. A měl před sebou těžkou misi: kvalifikovat se na mistrovství světa.
Národní tým měl výborný start. Nadšení zbrzdila prohra 0:2 se Slovinskem. Rozhodnout pak musel až zápas s Polskem. Pohádka o startu na turnaji v Jihoafrické republice nakonec na zasněženém trávníku měla šťastný konec, euforie radosti propukla po vlastním gólu brankáře Seweryna Gancarczyka.
Premiérové vystoupení na mistrovství světa přineslo úvodní remízu s Novým Zélandem, soupeř vyrovnal zhruba 30 sekund před koncem. Po prohře 0:2 s Paraguayí začala ve slovenském táboře narůstat nervozita. Před rozhodující konfrontací s favorizovanou Itálií Weiss nešetřil slovy a upozornil na sebe po vzoru ikonického Josého Mourinha. Šéf střídačky vydržel na plánované tiskové konferenci jen necelou minutu a novináře po otázkách o pochybení urážel. Tým vedený kapitánem Markem Hamšíkem ale šokoval svět a poslal mistry světa z roku 2006 po triumfu 3:2 domů. Dobrý výkon Slováci předvedli i v osmifinále proti Nizozemsku, ale těsná porážka 1:2 znamenala konec.
pomohl i gruzii
Gruzie se v posledních letech hodně zlepšila a na nedávném mistrovství Evropy se představila ve velmi působivém světle, kde rozhodně nebyla týmem, který by tam byl jen do počtu. Fotbal v těchto končinách prošel v poslední době výrazným pokrokem a pomohl tomu i Weiss, což ostatně na vlastní kůži poznala také Česká reprezentace v rámci Ligy národů.
Před ním se o pozvednutí úrovně snažilo pět zahraničních trenérů. V počtu zápasů v roli trenéra by však Slováka překonali jen kdyby se spojili dohromady. Své čtyřleté působení zakončil Weiss s bilancí 16 výher, 15 remíz a 16 proher. Poprvé povolal do národního týmu hráče, kteří nyní překonávají tamní rekordy. Přestože se mu nepodařilo splnit cíl, nebyl od něj daleko. V závěrečném kvalifikačním utkání o postup na EURO 2020 Gruzínci těsně prohráli 0:1 se Severní Makedonií a velký sen se rozplynul. Přesto Weiss později odjížděl ze země se vztyčenou hlavou. Jak sám řekl, toto místo mu přirostlo k srdci a navždy ho bude považovat za svůj druhý domov.
A zdá se, že si našel přízeň i u mnoha hráčů, s několika z nich po nějaké době na Slovensku obnovil spolupráci, když se upsal Slovanu Bratislava. Giorgi Čakvetadze si svými výkony ve slovenské metropoli vysloužil přestup do Watfordu, Džaba Kankava si vybudoval pověst všestranného hráče, díky čemuž se stal velkým oblíbencem fanoušků a v neposlední řadě defenzivní hvězda Guram Kasia, ten je oporou nejen Slovanu, ale také gruzínské reprezentace, kde nosí kapitánskou pásku.
Evropská smetánka opět na Slovensku
Weiss se do bratislavského klubu vrátil v květnu 2021. Pod jeho vedením celek dominoval, čtyřikrát vyhrál domácí soutěž a jednou získal pohár, dvakrát ale neprošel skupinovou fází Konferenční ligy. "Sním o Lize mistrů, o tom, že sem jednou přijede Real Madrid nebo Barcelona. Neříkám, že hned, je to možná delší cesta. Je to velká výzva, chci aby na tomto stadionu hrály velké kluby a hráči světové úrovně," řekl krátce po svém příchodu.
Po několika neúspěších se nevzdal a nakonec se mu podařilo svůj slib splnit. Poprvé v historii klubu je možnost utkat se s hvězdami nabitým Manchesterem City nebo tradičními baštami jako jsou Bayern Mnichov a AC Milán odměnou za tvrdou práci odvedenou v posledních letech. Třešničkou na dortu je, že si Weiss může vše užít se svým synem. Hráč je jedním z lídrů na hřišti i mimo něj, což znamená, že se na něj jeho otec může spolehnout.
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)