Ať je trenérem národního týmu cizinec, nebo duo Svědík-Levý. „Nepostoupíš na MS, končíš“ - musí být normou

Šilhavého zastánci tvrdí, že je to fajn a férový chlap, že musel čelit velkému množství absencí, chyběl mu klíčový kanonýr Schick, pozvedl tým, dovedl ho až do čtvrtfinále odloženého ME, hráči ho mají rádi, stojí za ním, stejně v Česku nikdo vhodný pro tuto funkci není, jediný, kdo by to mohl převzít, totiž slávista Trpišovský, to dělat nechce a navíc je drahý, stejně jako by byl kterýkoli zahraniční trenér, o němž jsme už někdy slyšeli.

A Ivan Hašek (asi největší favorit) s Vítězslavem Lavičkou trénovali či trénují někde v arabské „tramtárii“, kdoví, jestli vůbec budou volní a když, jestli to nebude krok zpět.

Ač si Jaroslava Šilhavého velmi vážím, mám ho rád a vždy jsem mu fandil, ctím jedno zásadní pravidlo:  „Pokud nesplníš hlavní cíl, to jest postup na MS, končíš.“  Ostatně to dřív platilo i v případě Dušana Uhrina staršího (přejme mu po nedávné mrtvici brzké uzdravení) po neúspěšné kvalifikaci MS 1998 i v případě Jozefa Chovance po nepovedené baráži MS 2002 s Belgií.

Podle mého názoru by to mělo být  jasné. Jak říkám i v té zmíněné rubrice HATTRICKu s názvem „Přestřelka“: „Udržení se v B-divizi Ligy národů v roce 2018, postup na EURO v roce 2019, postup do elitní A-divize Ligy národů v roce 2020 a čtvrtfinále na odloženém ME v roce 2021 – to jsou všechno velmi dobře splněné úkoly a úspěchy Šilhavého a spol. Ovšem ten hlavní - postup na MS 2022 – trenér se svým realizačním týmem nesplnili, takže: bylo to krásné, pánové, ale končíme. Světový šampionát je vrchol cyklu, nepostoupíš na něj, odcházíš, i když se jmenuješ Mourinho nebo Klopp.“

S trochou nadsázky: to by mělo být dáno nějakou fotbalovou normou nebo stanovami FAČR. 

„Klidně uvažujme. Já tvrdím, že v kase FAČR není na víc než 500 tisíc korun pro trenéra měsíčně. Spíš méně. A byť to možná někomu přijde divné, tak za ty peníze žádný zahraniční trenér, jehož jméno už jsme alespoň někdy slyšeli, českou reprezentaci prostě trénovat nebude. Obávám se,“ napsal na Twitteru kolega Luděk Mádl ze Seznamu Zprávy. 

Dovolím si oponovat. A proč bychom to jméno měli někde slyšet? Stačí, když k tomu přijde člověk zvenku s jiným myšlením. Je mýtus, že to musí být někdo s obřími zkušenostmi. Musí to být někdo, kdo v českém fotbale není s nikým spojen - s kamarády ve FAČR, v  LFA, v klubech, s hráčskými agenty. A hlavně: trenér národnímu týmu, který má mužstvo k dispozici týden jednou za čtvrt roku,  je přece hlavně kouč. Vyslovím v této souvislosti kacířskou myšlenku:  „Dobrý basketbalový kouč by závěr zápasu ve Švédsku zvládl lépe.“

Vždyť to nemusí být cizinec za miliony měsíčně. Stačí třeba i nám dosud neznámý šikovný mladý Němec, Polák nebo Nizozemec, kterému by ale bylo úplně jedno, jaké jsou tady vztahy mezi kluby, mezi trenéry a agenty, kdo tu co a jak řídí atd. 

Proč se v Česku stále točíme v kruhu stejných jmen?  V zahraničí je trenérů dost, vzorem nechť je nám český basketbal, který to s izraelským koučem Ginzburgem dotáhl ke skvělému šestému místu na MS a loni senzačně postoupil na OH v Tokiu. Stejnou cestou jde po letech nezdarů nyní i český lední hokej s Finem Jalonenem.

Ale budiž, pokud chceme českého trenéra fotbalového národního týmu, tak není pravda, že tu není nikdo kromě Trpišovského. Je! Viděl bych to na dvojici mladý ambiciozní Martin Svědík-zkušený Stanislav Levý. Byl to totiž  Levý, který Svědíka do Slovácka jako sportovní ředitel přivedl, čímž Uherskému Hradišti před svým odchodem výrazně pomohl. 

Posun provinčního klubu s původně jen průměrnými hráči, který se 4. května v Uherském Hradišti utká ve finále Českého poháru se Spartou, je nepřehlédnutelný. Ostatně právě sparťané na Slovácku v lize utrpěli loni debakl 0:4.  

Jen by do toho těmhle dvěma nikdo nesměl kafrat. Ano, i Levého syn je hráčským agentem, ale jsem přesvědčen o tom, Stanislav Levý je jedním z mála lidí v českém fotbale, kteří by tohle nijak nezneužili.  

Nedělám si iluze, že by se někdo těmito mými návrhy na Strahově zabýval. I když...  Byl takový případ. A týkal se rovněž neúspěšné kvalifikace MS (1994). Tu ještě dokončoval navzdory rozpadu Československa federální výběr. Přesně před 29 lety, koncem března roku 1993, byl po remíze 1:1 na Kypru odvolán trenér Milan Máčala. Na jeho místo měl nastoupit zkušený kouč mistrů Evropy z roku 1976 Václav Ježek.

Jenže kolegové ze slovenského deníku Šport si udělali na 1. dubna 1993 aprílovou legraci a napsali na titulní stranu, že československý tým povede známý bouřlivák Jozef Adamec.  Ježkovi nedošlo, že jde o aprílový vtip a okamžitě udělal z Adamce svého asistenta. 

A tahle dvojka již téměř ztracené postupové naděje oživila natolik, že stačilo, aby náhradník Timko 17. listopadu 1993 v závěrečném utkání v Belgii (0:0) těsně před koncem proměnil svou obří šanci a Československo by díky své účasti na MS 1994 v USA existovalo ještě rok a půl po svém faktickém rozpadu.

„Představ si, kdybychom to mistrovství světa v USA v roce 1994 vyhráli. Pak bychom jako obhájci prvenství museli rozpadlé Československo reprezentovat i na MS 1998 ve Francii. A já bych se tě snad nikdy nezbavil,“ říkal tehdy v legraci dnešní horký trenérský kandidát Ivan Hašek svému slovenskému spoluhráčovi a kamarádovi Ľubomíru Moravčíkovi.