Bez hřiště i bez tréninku. Pražský klub se pere s osudem, v kádru má i rekordmana

Je pravdou, že v minulé sezoně by povídání bylo úplně jiné. Výhra střídala výhru a tým se v létě mohl těšit z postupu do I.B třídy. Jenže, místo aby posun výš hráče nabudil, nabraly události opačný směr. Tým se neschází. Ještě do minulého víkendu byl v tabulce bez bodu při skóre 8:104 a v soutěži byl za otloukánka. Až poté, světe div se, přišla první výhra (6:3 nad rezervou Újezdu nad Lesy). „Když se sejdeme, jsme schopní porazit skoro každého,“ přesvědčuje kouč.

Jenže právě tohle je kámen úrazu. Když se prohrává, zranění se léčí déle, hráči mají svou práci. A tak každý čtvrtek usedá Hottek k telefonu a zjišťuje, kdo dorazí na víkendové utkání. „Měním se ve spojaře a přesvědčuji třeba padesátileté chlapy, aby přišli,“ popisuje náplň práce. Zdůrazní, že nejhorší je, když někdo slíbí start a pak nedorazí. To je pak problém a stalo se, že Malešice odehrály zápas třeba s osmi hráči v poli. A někdy ani to ne. „Jednou jsme prohráli kontumačně, ale víckrát se to nesmí stát,“ přeje si.

Jiný by už práci v klubu vzdal, Hottek ale z boje neutíká. I když zdůrazní, že nic podobného ještě nezažil. Energii mu dává to, když je sestava hotová a září v ní kanonýr Pavel Vyhnal, jenž dal v minulé sezoně 55 gólů, nebo třeba Hottkův syn Jakub, jenž hrál i nejvyšší soutěže. „Pavla Vyhnala znám odmala, pětapadesát gólů za sezonu je parádní číslo,“ pochvaluje si. Jenže i zmíněná dvojice v sestavě občas chybí.

Foto: Union Strašnice

„Syn už mi taky řekl, ať mu nějakou chvíli nevolám. Tak jsem to dodržel. Až teď před posledním víkendem jsem to porušil a hned se povedlo vyhrát. S jeho účastí je to složitější, trénuje mládež v Meteoru,“ komentuje současnou situaci v klubu, který ve 13. kole vymazal nulu z bodového konta, když vyhrál 6:3. „Soupeř taky počítal s tím, že nám nasype ranec gólů. Jenže my jsme se dobře sešli a to je pak hned něco jiného,“ tvrdí trenér.

To, zda se mu povede vyladit sestavu i na další kolo, netuší. „Syn by přijít mohl, poděkuji ale každému, kdo přijde,“ přiznává bez rozpaků. Když tým inkasuje příděly, na lavičce to není optimální. „Je to bída, cítíte se strašně. Nikdy jsem nic podobného nezažil,“ konstatuje. Jak by asi také trenérovi mohlo být, když s béčkem Uhříněvsi jeho tým dostal 24 branek? „Nebylo jich 22? Možná už jsem na lavičce raději usnul,“ odvádí téma do humorného tónu. „Když nám domácí dali dvacátý gól, tak na světelné tabuli naskočilo 0:0. Tak jsem říkal rozhodčímu, že to platí.“

Do očí fanoušky znalé věci praští i to, že klub vyzkoušel během sezony už pět brankářů. Kdo by také toužil po tom, aby opakovaně lovil míče z branky… „Měli jsme dva slušné gólmany. Jeden skončil, další se zranil. Pak už šel do branky ten nejtlustší, pak ten nejdelší. Ale teď máme nového gólmana. Když se vyhrálo, snad přijde příště,“ přeje si trenér.

V sestavě Malešic najdete i jednoho rekordmana. Pro světoběžníka Jaroslava Dolejše jsou Malešice už jeho devětapadesátou štací.  Netají se tím, že v létě půjde zase o dům dál… „Už jsem ho jednou v kariéře trénoval. Vím o něm a přeju mu, aby se dostal do Guinnessovy knihy rekordů. U nás se na hřiště dostane. Na zápasy chodí první,“ konstatuje Hottek.

foto: Union Strašnice

Během podzimu jeho tým přišel i o domácí prostředí. Smlouva, kterou klub měl ohledně hřiště vypršela. Nyní nastupuje k domácím duelům v Kyjích. Do zápasů chodí bez tréninku. „Šance by snad byla, kdybychom se sešli na trénink v osm večer, tam by snad Kyje pro nás našly okénko. Ale to je pro kluky, co chodí do práce, spíš nepřijatelné,“ naznačuje kouč, že podzim jeho tým dohraje v nouzovém režimu.

Radost z toho pochopitelně nemá. „Někdy jsem si říkal, co tady vlastně ještě dělám. Ale zůstávám,“ hlásí Hottek, kterému dělá radost aspoň slavná Slavia, kde před lety působil. „Teď to bylo třicet let, co jsme tam s kolegou založili turnaj Fair play. A i když je už ve Slavii jiné vedení, turnaj existuje. A teď nás pozvali, abychom tam předali ceny. To bylo moc fajn,“ těší zkušeného trenéra alespoň nějaká fotbalová radost.