Český fotbal? Z některých lidí jsem otrávený, přiznává syn bývalého kouče reprezentace Šilhavý

Pojďme začít třetiligovým zápasem. Jak jste spokojený? „Po utkání převládá dobrý pocit z toho, jak kluci zápas odmakali. Ukázali jsme, že se s námi musí dál počítat. Jsme vzadu, ale cítíme, že jsme schopní to uhrát. Vítězství by nás vrátilo do hry úplně. Nestalo se, ale na tomhle bodu můžeme stavět.“

Důležité bylo neprohrát. Na druhou stranu, Vltavín je v tabulce jen o kousek nad vaším týmem, kdyby se povedlo získat tři body, Královu Dvoru by se dýchalo o dost lépe, že? „Na konci musím přiznat, že jsme měli štěstí. Doufám, že jsme si o něj řekli zrovna tím výkonem, o kterém jsem mluvil. Přiznávám, že to tam mohl Vltavín dotlačit a rozhodnout, to bychom ale byli obrovsky zklamaní. I kdybychom ale prohráli, tak by situace byla plus minus stejná, ale z psychického hlediska by to byla další facka. Jsme rádi, že štěstí při nás tentokrát stálo. Máme bod a je před námi ještě devět kol. Všechno je o nás, pokud budeme vyhrávat, tak to zvládneme.“

Není to zase tak dávno, co se váš tým pohyboval v úplně jiných sférách tabulky. Proč je to nyní jiné? Odešel sponzor, došlo ke generační výměně? „V penězích to není, tam je to plus minus stejně. Nechci se teď na cokoliv vymlouvat. Body prostě nemáme z různých důvodů, o kterých ale nechci mluvit. Nechceme fňukat, schovávat se za nějaké výmluvy. Prostě nemáme body a musíme pracovat lépe, aby byly. Klub je zdravý, je silný a věřím, že to zvládneme.“

U Cábelíků jste ale zažil i lepší časy, že? „Určitě, zažili jsme lepší sezony. Když jsme byli farmou Dukly Příbram, tak k nám chodili hodně kvalitní hráči a hrály se dobré zápasy. Když jsme farmou nebyli, tak Králováček vyjma jedné, dvou sezon o záchranu hrával. Ale to vlastně platí stejně pro dalších dvanáct týmů třeba. Teď jsme zůstali dole, podzim byl nepovedený. Vidíme, že je těžké se někam vracet, něco dotahovat. Nechceme se na nic vymlouvat, jsme prostě tam, kde jsme. Musíme přidat a věřit, že to zvládneme.“

Vy jste před lety byl ve Slavii. Bral jste zápas s Vltavínem, který je považován za neoficiální céčko Sparty, prestižněji? „To už je dlouho, co jsem ve Slavii byl. Prošel jsem hodně kluby, takže už to je pryč. Samozřejmě ti lidé, co mi tam tehdy v kariéře pomohli, tak na ty vzpomínám rád, ale zároveň o sobě nemůžu říkat, že jsem nějakej slávista, teď už mě Slavia nezajímá. A co se týče tohohle zápasu, tak věřím, že je to zajímavé pro fanoušky. Jsou tu kluci, co mají předpoklady hrát dobrý fotbal a tady dostávají šanci pod výborným trenérem Zachem. Asi by to tak mělo být. Béček máme v soutěži hodně, občas naskočí ligisti, je to atraktivní, bereme to jako realitu.“

Jste synem bývalého kouče národního týmu. Jaké je to ve fotbalovém světe se jménem Šilhavý? „Poslední půlrok to byla hrůza. Při odpovědi na tuhle otázku mě napadají samá sprostá slova.“

Takže nic konkrétního neřeknete? „Jsem rád, že je konec a jsem rád, že je to navíc po úspěšném období, s pocitem dobře odvedené práce, a hlavně se vztyčenou hlavou. Bruckner, Rada, Vrba, Jarolím, Bílek. Ti všichni takhle končili. Něco to o tom prostředí vypovídá. O lidech, kteří fotbal řídí, o bývalých hráčích, kteří ještě chvíli chtějí být slavní, ale protože nic neumí tak musí mluvit a kritizovat ty, co na rozdíl od nich úspěšní jsou. Vízkové, Folprechtové, Rajnochové, Kobylíkové a další. Ale každý jsme nějaký, někdo je trenér nároďáku, jiný alkoholik, duševně nemocný, gambler, narcis… Jsme národ televizních expertů, cesta ze studia vede i k funkcím na svazu. I tohle je český fotbal, česká společnost. Ale vlastně to tak má být, jsem za to rád, protože pak si o to víc můžeme vážit těch dobrých lidí, kterých je v českém fotbale a společnosti taky dost. Takovým držím palce, aby se jim dařilo.“

Váš táta ale po konci u české reprezentace odešel do Ománu a začal skvěle, že? „Je to příjemný a určitě důležitý úvod, ale oni sami nejlépe vědí, že je to jenom začátek. Přeju jim to a držím jim samozřejmě palce.“

To by přece bylo divné, kdyby to bylo jinak… „To ano. Ale je to jenom fotbal. Daleko víc mě inspiruje ta jejich cesta. Poctivě pracovat, nelézt nikomu do zadku, nesnažit se každým rozhovorem zalíbit, snažím se nefňukat, být chlap, neohýbat záda a přitom respektovat všechny okolo.“

Váš otec se ke všem podle mého choval až moc slušně. Ta pověst ho i provází. „Já bych spíš řekl, že se chová normálně. Tak jak by se k sobě lidi měli chovat. Ale na to musí být člověk silná osobnost.“

U vás trenérský posun do vyšších pater českého fotbalu nepřijde? „Upřímně nevím. Teď jsem rád, že jsem v Králováku, mám k tomu vztah. Určitě jinde na této úrovni trénovat nebudu. A právě tou zkušeností tady vím, že i nechci. Jestli přijde někdy nabídka z vyšší soutěže tak ji budu hodně zvažovat. Bude pro mě důležité, v jakém prostředí a s jakými lidmi bych pracoval.“

Naposledy jsem dělal rozhovor s Tomášem Malínským, který se začal živit jako barber. Máte tedy nějaký únikový profesní plán B? „Tak tohle nemám, žádný plán. Nějak se to vyvine.“

Práci pro Králův Dvůr berete vážně, celý zápas jste strávil před lavičkou. Přesto, nemáte někdy chuť, při tom všem, říct prostě končím? „To určitě ne. Vůbec. Po hráčích chceme, aby se nevzdávali. Tak my to taky nemůžeme opustit. Nemyslím si, že jsme na hřišti odevzdaní, že něco balíme. To vůbec ne. Situace je těžká, ale nějaká kola ještě zbývají.“

Nevydáte se třeba pomoci tátovi do Ománu? Lákalo by vás to, dělat s tátou? „To je těžký, on má svůj tým, který funguje. Nikdy jsme to takhle neměli postavené. Takže zkouším jít svojí cestou a zůstane u toho, že jim budu fandit a držet palce. Doufám, že tam vydrží, abych tam v zimě zajel.“

Odstartoval více než dobře, to by mělo vyjít. „Ve fotbale to jde rychle, výsledky musíte neustále potvrzovat. Někdy ani ty výsledky nemusí stačit stejně jako to bylo nyní u naší reprezentace. Uvidíme, nechci předbíhat.“