Dal jsem do toho všechno, ale bohužel to nevyšlo, konstatuje trenér Jarošík o své misi v Celje. V čem byl největší problém?

Jak moc mrzí, že vaše mise ve Slovinku dopadla takto předčasně?

Mrzí to a mrzet bude. Představoval jsem si to trochu jinak. Dal jsem do toho všechno, ale bohužel to nevyšlo. Nedá se nic dělat. Už je to za mnou a beru to jako obrovskou zkušenost. Osudnou se vám stala série tří zápasů, ve kterých jste získali jen bod. Měl jste nějaké signály, že by mohlo dojít k vašemu odvolání?

To zase ne. Musím říct, že od vedení jsem dlouho cítil plnou důvěru. Ve fotbale se však pohybuji celý život a vím, že když nejsou výsledky, tak ta důvěra jednoho dne skončí. A přesně to potkalo i mě v Celje.

Jak na to angažmá budete celkově vzpomínat?

Jako na obrovskou zkušenost. Byl to pro mě skok do neznáma. Poznal jsem tam jinou soutěž i mentalitu hráčů a dost jsem se tam naučil. A fakt mě mrzí, jak to dopadlo. Když jsem do toho šel, věřil jsem, že to nějak uhrajeme. I příprava tomu odpovídala. Bohužel samotná liga už byla něco jiného. A i když herně jsme vyloženě špatní nebyli, nenašli jsme střelce, který by to zlomil. Spoustu hráčů bohužel nedokázalo navázat na minulou sezonu, v níž Celje dokráčelo až k titulu. Ale možná jsem to mohl čekat. Hodně kluků totiž odešlo a zůstali tam především ti mladší, kteří měli problém se porvat s nastalou situací. Nepodcenil jste trochu zimní posílení kádru směrem do kvality?

Teď už jsem samozřejmě moudřejší. Ale na druhou stranu, podobnou situací jsem zažil už v Ústí, kde mi do přípravy přišlo 30 hráčů a já jich znal jen pět... V Celje mi jich na první trénink dorazilo snad 35, ale až postupem času jsem zjistil, že někteří byli třeba po zranění a dlouho vůbec nehráli. To všechno se pak projevilo. Ten hráčský kádr jsem do hloubky poznával až za pochodu, což bylo samozřejmě mínus. Ale zase jaký trenér to dnes má, že přijde někam nový a může si se s sebou přivést třeba pět hotových fotbalistů, které navíc dobře zná? Tohle vám asi umožní jen málokdo.

Prozradíte, zda jste v zimě stál i o nějakého hráče z Čech, jehož příchod se nakonec nepovedlo realizovat?

Já jsem tohle v zimě vážně neřešil. Důvěřoval jsem kádru, který jsem měl k dispozici. Ale ten byl oproti minulé sezoně výrazně oslabený a já jeho pravou sílu asi úplně neodhadl. Těch faktorů tam ale bylo víc. Nasčítaly se a projevilo se to tím, že jsme měli velký problém vyhrát zápas. Už během jara jste zmínil, že spoustu hráčů musíte k plnění úkolů dost přemlouvat. Bylo tohle jedno z hlavních úskalí?

Tak víte co, přijde nový trenér a ten začne do hráčů pumpovat něco, na co třeba nejsou vůbec zvyklí... Fotbalisté ve Slovinsku jsou šikovní, ale ta každodenní dřina jim podle mě moc nevoněla. Aspoň tedy některým z nich. Mou velkou nevýhodou v tomhle směru bylo, že jsem tam nikdy nehrál a neznal jsem tu mentalitu. Obecně bych ale řekl, že nároky na naše hráče máme tady vyšší, než jsou tam.

Celje je aktuálně předposlední v tabulce. Zachrání se v lize?

Samozřejmě jim v tom budu držet palce. Třeba jim ta změna trenéra fakt pomůže. Z předposledního místa se padá do baráže, tak aspoň tam snad kluci ligu udrží. Abych byl však upřímný, moc nevěřím tomu, že teď někdo otočí přesýpací hodiny a to mužstvo začne rázem vyhrávat. Já bych to klukům přál, ale ve fotbale to takhle snadno bohužel nechodí. A co vy osobně, hodláte si teď od fotbalu na nějaký čas odpočinout, nebo máte spíš chuť do toho fotbalového kolotoče zas co nejdříve naskočit?

Myslím, že jsem z něho vyskočil ve správný čas. A to v tom smyslu, že zbývá zhruba měsíc do konce soutěží a já mám tak čas si to angažmá v hlavě v klidu zrekapitulovat a vyhodnotit si, co se mi tam třeba líbilo a co bych si z něj chtěl vzít do dalších trenérských let. Opravdu to pro mě byla hrozně cenná zkušenost. Zatímco v Ústí jsme všechno kolem týmu dělali vesměs ve dvou lidech, tady nás na to bylo pět. V Celje jsem byl bez rodiny, ale v jistém smyslu jsem byl za to i rád, protože o to víc času na práci jsem měl. Ale člověk chce za to úsilí samozřejmě také něco dostat. Vzhledem k tom, jak to dopadlo, se to jeví jako promarněný čas, ale to všechno ukáže až budoucnost. Jsem mladý trenér a věřím, že toho mám ve fotbale ještě spoustu před sebou. Takže to berete jakou cennou zkušenost, která vás do budoucna může hlavně posílit?

Určitě ano. Moc si vážím toho, že jsem coby začínající trenér tuhle šanci vůbec dostal. Jak to dopadlo, mě vážně moc mrzí, ale takový je fotbalový život. Troufám si říct, že kdybych zůstal v zimě v Ústí, tak tam za pět let nenasbírám tolik cenných zkušeností jako v Celje za půlroku.