Daněk? Olomoucký klenot a specialista na Spartu

Modrý dres s černou hvězdou obléká Kryštof Daněk už od svých osmi let, kdy si jej z Chválkovic na severovýchodě Olomouce přivedl trenér Nepožitek. Po dvou letech střídavých startů se Daněk stal kmenovým hráčem Sigmy a v její vyhlášené akademii začal rozvíjet své největší přednosti, mezi které sám řadí zejména techniku a kreativitu ve finální fázi. „Troufnu si říct, že umím vymyslet klíčovou přihrávku,“ říká s tím, že naopak musí zapracovat na rychlosti práce s míčem a důrazu, které označuje za největší rozdíly mezi mládežnickým a dospělým fotbalem. Navzdory poměrně rychlému skoku z dorostu rovnou do ligového áčka si ale zachovává obdivuhodný „klid na balonu“, který jej zdobil už od dětství.

I díky němu kdysi získal stáž ve slavném Nottinghamu Forrest, kde se mohl konfrontovat s anglickými talenty a nasát atmosféru v mezinárodní konkurenci. „Byl to jeden z mých největších fotbalových zážitků. Strávil jsem tam týden, bydlel jsem v anglické rodině a bylo o mě postaráno celý den. Angličtí hráči byli strašně kvalitní na balónu, byli silní a hbití. Podíval jsem se i na zápas prvního týmu a atmosféra na stadionu mě nadchla. Lidé tam opravdu žijí fotbalem, bylo to vážně super,“ vzpomíná obdivovatel Lionela Messiho, jenž v kvůli pandemii nedohrané sezoně 2019/2020 dorostenecké ligy nasázel dvanáct gólů v patnácti zápasech, a to přestože na velkém hřišti prý nikdy moc branek nedával. Stal se tak nejlepším střelcem „devatenáctky“ a vysloužil si pozvánku do prvního týmu Sigmy.

V podzimní části sezony už s mužstvem Radoslava Látala pravidelně trénoval, ale kvůli zastavení neprofesionálních soutěží neměl zápasové vytížení, které by jinak sbíral v třetiligovém béčku nebo v dorostu. Prostě nic. Přesto se v zimě trefil hned v prvním přípravném zápase a na jaře už se třikrát dostal i na hřiště – celkem na nějakých 103 minut – a poznal, že dospělý fotbal je mnohem rychlejší, silovější a důraznější. Mezi chlapy se ale rychle zabydlel, starší hráči jej i díky skvělým výkonům vzali mezi sebe. Přechod navíc zvládl lépe i díky přítomnosti stejně starého Jáchyma Šípa, jenž měl za sebou mimo jiné stáž v Bayernu Mnichov a „stříbro“ v anketě nejlepší mladší dorostenec Česka za rok 2019. Společně táhli „devatenáctku“, podívali se spolu do reprezentace a na většinu Daňkových gólů přihrával právě Šíp. Pokud se bavíme o současné kvalitě olomoucké akademie, tak tihle dva rozhodně dokazují, že je stále tak dobrá, jako bývala.

„Kryštof s Jáchymem jsou neskutečně talentovaní hráči. Už v mládežnických kategoriích podávali skvělé výkony a myslím, že můžu říct, že v nich vidíme budoucnost našeho klubu,“ říkal už tehdy sportovní ředitel Ladislav Minář a Látal mu přikyvoval. „Dělají velké pokroky, v budoucnu by určitě měli Sigmu táhnout,“ podotkl kouč, jenž v následující sezoně dal zejména Daňkovi hodně důvěry a prostoru, aby mohl zazářit. A levonohý ofenzivní záložník ji splatil měrou vrchovatou. Pod Látalovým vedením si připsal celkem třiadvacet startů (z toho třináct v základní sestavě), tři branky, jednu asistenci a obrovskou porci chvály ze všech stran.

V záložní řadě totiž pokaždé pracoval na dvě stě procent, technikou a přehledem ve hře všechny zaujal a častokrát to byl navíc právě on, kdo na Andrově stadionu přebíral pomyslnou cenu Tomáše Součka za nejvíc naběhaných kilometrů v zápase. I díky gólu proti pražské Spartě se o něm začalo víc mluvit a psát, narostlo mu sebevědomí a postupně se vypracoval v klíčového může olomouckého mančaftu. To všechno při (více méně dálkovém) studiu olomouckého gymnázia Čajkovského, kde mu učitelé vyšli vstříc a v rámci individuálního plánu mu dovolili do školy fyzicky docházet v podstatě jen na testy. 

S „dětmi“ to v Olomouci prostě umí. Když vezmeme jen kluky narozené v devadesátých letech, vyslala tamní akademie do světa takové borce jako Martin Doležal, Jan Navrátil, Martin Pospíšil, Tomášové Kalas a Přikryl, Jakub Plšek, Šimon Falta a David Houska, Petr Ševčík, Lukáš Kalvach nebo Tomáš Chorý. A jedenadvacáté století pak jedna z nejlepších akademií v zemi načala výchovou stopera Davida Zimy. Jen za těchto dvanáct jmen inkasovala Sigma přes 300 milionů korun, a i díky nim se její akademie umístila v žebříčku CIES Football Observatory, mapujícím počet odchovanců v jednatřiceti nejvyšších soutěžích, na osmatřicátém místě v celé Evropě. Lépe si z českých klubů vedla jen Sparta. 

Takže poté, co Sigma pro českou reprezentaci vychovala stopery jako Látal, Ujfaluši, Rozehnal, Hubník, Kováč nebo Kalas, se zaměřila na ofenzivní kreativce, kteří se nejspíš velmi brzy stanou žhavým zbožím na českém trhu. Daněk se Šípem totiž patří nejen k největším talentům Sigmy, ale celého silného českého „vrhu“ roku 2003, kam spadají také sparťanské naděje Adam Karabec s Martinem Vitíkem, brankář Manchesteru United Martin Vítek (také z Olomouce), slávista Antonín Kinský mladší nebo mladoboleslavský útočník Vojtěch Stránský. Ale jen Daněk už je pevnou součástí seniorského týmu.

„Kryštof je náš klenot, má obrovský potenciál pro velký fotbal,“ chválil jej Radoslav Látal už v průběhu minulé sezony, a když se pak v červnu Daněk objevil na kempu reprezentační jedenadvacítky v Hluboké nad Vltavou, nasázel v modelovém utkání výběru, který po celé zemi posbíral ještě kouč Krejčí, hned tři branky a jeho tržní cena vystřelila k hranici dvaceti milionům korun.