Vraťme se trochu do minulosti. V Táborsku jste působil dřív, pak ale v roce 2021 přišla nabídka trénovat mládežníky v Iráku. Byla to nabídka, které se neodmítá?
„Asi by to tak šlo říct. Ale spíš mě lákalo poznat jinou zemi, jinou kulturu. I pracovat s trenéry, co jsem znal – s Mírou Soukupem, Jirkou Rybou. Jsou to velcí profíci, kteří znali prostředí. Byl jsem rád, že mě oslovili a mohl jsem tam rok působit.“
Dalo by se říct, že vám angažmá něco konkrétního dalo?
„Jiná mentalita a kultura lidí. Chovají se jinak, hráči se chovají jinak. Člověk musí zapomenout na některé věci, na které tu byl zvyklý. Na druhou stranu jsou věci, které se mi tam hrozně líbily. Třeba skromnost fotbalistů. Neřeší, v jakých podmínkách trénují, jestli je hřiště hrbatý, jestli je horko. Prostě jsou rádi, že hrají fotbal. U nás jsou hráči někdy možná až rozmazlení. To mě třeba zaujalo hodně.“
Když jste tam působil, trénoval jste i hráče, kteří měli velký potenciál. Prosadili se?
„Například Zidane Iqbal jezdil na přípravy s Manchesterem United, teď je čerstvě v Utrechtu. To byla největší hvězda. Byl jednoznačně nejmladší, nebyl do 23 let, ale do 19 let. Ale kvalitu měl obrovskou. Jinak kluci fungují ve Skandinávii. U nás se dobře prosadil Merchas Doski. Ten měl ve Slovácku dobrou sezonu. I když se bavím s Martinem Svědíkem, tak je s ním spokojený.“
Mimochodem, jak vůbec Doskiho příchod probíhal?
„Jeho klub v Rakousku byl ve finančních potížích, takže hráči měli dovoleno bezplatně odejít, nedostávali výplaty. Snažil jsem se mu pomoct, nabízel jsem ho do Českých Budějovic, tam zájem nebyl. Jelikož znám dobře Martina Svědíka, nabídl jsem ho jemu. Vzal ho na testy, prosadil se a nechali si ho.“
Jak těžko se vám odcházelo od rozdělané práce, kterou jste v Táborsku nastolili?
„Vždycky, když odcházíte od něčeho, co máte rozdělaného, tak je to složité. Ale ta nabídka odmítnout nešla. Taková zkušenost na jiném konci světa prostě nepřijde sama. Navíc jsem trénoval reprezentaci. To je taky úplně něco jiného. Na mistrovství Asie jsme uhráli páté místo, taky paráda. Zároveň jsem ale rád, že mi při návratu dalo Táborsko možnost se zase zapojit.
Loni jste se vrátil. V klubu máte roli šéfa mládeže. Mohl byste ji nějak přiblížit?
„Starám se v podstatě o celou akademii. Od školiček, přes přípravky a žáky až po dorost. I holky. Organizace sportovních aktivit a tak podobně. Snažím se doplňovat dané realizační týmy. Máme tu 350 dětí, takže práce okolo je opravdu dost. Tudíž se starám o chod celé akademie, včetně obstarávání sportovišť. K tomu jsem i trenér U19.“
Cíl je asi jednoduchý. Vychovat hráče do áčka, pak je zpeněžit – jako například naposledy u Adama Zadražila. Jak těžké je aplikovat to do reality?
„Velmi těžké. Je to vidět i u nás. Kolik klubů je schopno prodávat své vlastní odchovance? Není to úplně tak, že z dorostu chodí pravidelně kluci do áčka. Nám se to v rámci možností daří, máme poměrně vysokou úspěšnost. Vzpomenu na Marka Ichu, Adama Zadražila, je tu Pavel Svatek nebo Jiří Šplíchal. Je to náš cíl, nicméně v prvním týmu už je to těžší, ten tlak na výsledky je velký, stejně jako všude. Pro trenéry není jednoduché tam házet náctileté kluky. Na jaře nám to ale fungovalo, mladí se prosadili i do základní sestavy.“
Jako jeden z mála českých týmů angažujete i množství Afričanů, což se vyplácí. Jak jim pomáháte začlenit se do týmu i společnosti?
„Táborsko je už nějakou dobu bráno jako přestupní stanice pro cizince. Pomohl tomu Miloslav Brožek, který tu tehdy byl, spolupracoval s Evianem, odkud přivedl třeba Simu. Tím, že nejsem každý den v kontaktu s hráči, do toho úplně nezasahuju. Áčko totiž sídlí jinde než akademie. V mládeži také cizince máme, ale teď se nám moc nepovedlo najít cestu, jak je z dorostenecké kategorie dostat do áčka. Je to ale další z cest, jak si finančně pomoct.“
Některé fanoušky může mást váš druhý tým. Někde se uvádí Táborsko B, jinde Táborsko akademie. Každopádně jde i o sloučení se Sokolem Lom, že?
„Je to jednoduché. Lom byl dlouho brán jako naše béčko. Táborsko se teď s Lomem sloučilo, jelikož pan Kolář, majitel Lomu, koupil i majoritní podíl v Táborsku. Kluby tedy sloučil. Lom zaniknul a Táborsko má B-tým v ČFL. Tohle béčko je ale zaregistrováno pod akademií, ne pod Táborskem jako takovým.“
Trenérem béčka je Petr Janota, který trénoval i zápasy v mládežnické Lize mistrů. Proč on? A jaká bude role Jana Šimáka?
„Petra Janotu si vybralo vedení, dohodli se. Pro nás je to dobrá volba. Znám ho, potkali jsme se už v Příbrami, známe se léta. Honza Šimák bude dělat asistenta. Mluvil jsem s oběma, Honza by někdy mohl pomoct i v akademii, jeho zkušenosti jsou velké, mladým je schopen dát mnoho. Je to pro něj něco nového, ale s přehledem se to naučí, věřím mu.“
Mnoho ligových klubů se snaží své rezervy protlačit do druhé ligy. Jste tedy rádi, že vy své béčko máte jakožto druholigový klub v lize třetí?
„Pro kluky je to super. Je to pro ně obrovská pomoc. Byl tu krajský přebor, který není úplně návazný k áčku, ten rozdíl je opravdu znatelný. Třetí liga je opravdu dobrý krok ke druhé lize. Na druhou stranu selekce v dorostu bude veliká, ale tak to je, každý na to prostě nemá. Když nám z každého ročníku vyjdou dva hráči, kteří se prosadí v ČFL, tak to bude úspěch. Pak bude na nich, jestli se dokážou posunout ještě dál.“
Logika velí, že by se vaši nejlepší hráči měli posouvat do ligy. Přímo se nabízí spolupráce s českobudějovickým Dynamem. Jak daleko od reality to je?
„Tohle je asi otázka spíš na někoho jiného. Úplně bych se k tomu vyjadřovat nechtěl. Asi každý ví, že spolupráce mezi Táborskem a Dynamem není úplně podle představ. Každopádně co se týče akademie, odchody a příchody na obě strany probíhají, ale určitě to není tak, že bychom měli nějaké partnerství nebo dohodu. To tu nefunguje, i když snaha o to byla. Bohužel to nedopadlo, momentálně je to na bázi jako s jakýmkoliv jiným klubem. I přes to, že jsme z jednoho regionu, tak tam není nic, co by nás zvýhodňovalo.“
Ústí v plné zbroji: Každý post chceme zdvojený, chystá se s námi hráč Sparty. Nebereme nic než postup, hlásí šéf Knor