Fenin? Tohle nemusí dopadnout dobře. Je mi z toho smutno, říká Rajnoch a nabízí pomocnou ruku

O myšlenkách na sebevraždu

"Myslím si, že to skutečně byla určitým způsobem hrana. Naštěstí se mám asi natolik rád, že jsem nic takového neudělal. Určitě jsem to neplánoval, tak daleko jsem nebyl, ale byly tam momenty, které na to svým způsobem poukazovaly. Ne že bych si řekl: 'Teď se něco stane, teď něco udělám.', to ne. Ale byly chvíle, kdy jsem si říkal: 'Ty jo, jak by to bylo jednoduchý…' Po letech jsem si uvědomil, že to možná bylo blízko. Od té doby je to takový strašák, nebo spíš memento. Signál, který mi dal jasně najevo, že bych s tím měl něco dělat."

O důvodech krize

"Byly to sportovní okolnosti. Klub, ve kterém jsem tehdy byl – Ankaragücü – změnil majitele za dost podivných okolností, což je v Turecku bohužel běžné. Došlo k velkému výprodeji kádru, všichni spoluhráči odešli. Přitom ten tým byl před novou sezonou dobře nastartovaný – kvalitní kádr, trenér, ambice i majitel. A najednou, během měsíce, bylo všechno pryč. Zůstal jsem tam sám, jen s mladými kluky a novým trenérem, který... No, nebudu lhát, byl šílenej. Nepamatuju si, že bych někde jinde zažil tříhodinové tréninky, navíc jsme byli prakticky pořád zavření v tréninkovém centru. Výsledky byly špatné, hra taky a celkově mě to tam úplně semlelo. V tu chvíli už prostě nešlo dál pokračovat. A hlavně, člověk na to byl úplně sám."

O osvětě problematiky

"Mám možná i určité vlohy k tomu pomáhat ostatním. Mluvit o těch problémech. A právě tím mluvením a sdílením zkušeností těm lidem pomáhat. I proto vlastně vznikají moje příspěvky na Facebooku a další plány. O problémech sportovců hovořím dlouhodobě. Samozřejmě podnikatelé nebo lidé z jiných profesí mají zase své specifické starosti, ale já mluvím především o sportovcích. Protože ono to opravdu nikdy není jednoduché. I když si to třeba často lidé mimo sport neumějí představit a mají za to, že žijeme pohádkový život."

O pomoci sportovcům

"Musí to chtít především on sám. My sportovci nebo obecně lidé, kteří mají silnou vůli, jsme schopni překonat téměř cokoliv. Ale někdy prostě ta šťáva dojde. Myslím, že jsem o tom i psal – pokud chci něco přebít a mám tu sílu to zvládnout, přebiju to. Jenže pak to jednou bouchne. Tohle je ten nejhorší možný scénář, ale ono to může 'bouchnout' i jinak. Člověk se může zhroutit nebo si nějak poškodit zdraví. Věřím i na psychosomatiku. A když se člověk dlouhodobě zapírá, jede jen na výkon, funguje jako stroj, dřív nebo později ho to doběhne."

O rizicích pro fotbalisty

"Závislost může mít samozřejmě různé podoby. Ale mám pocit a minimálně v české kabině to tak vnímám, že spousta kluků k tomu měla sklony právě kvůli volnému času, kterého dřív bývalo víc. Dneska už jsou hráči v tréninkových centrech mnohem déle, přicházejí ráno, mají často i odpolední fázi. Dřív ovšem žádná větší regenerace nebyla. Odtrénovali jsme si a jeli jsme domů. Tím pádem byl časový prostor větší. A spousta kluků se v tom volném čase nechala snadno zlákat, ať už to bylo sázení, automaty nebo třeba pivo. Hrana, kdy se z toho stane závislost, je pak opravdu hodně tenká."

O Martinu Feninovi

"Asi mi nepřísluší Martina hodnotit. Znám ho, ale nevím, jak na tom teď skutečně je. A je mi z toho smutno. Možná ještě nedostal tu jednu zásadní ránu, která by ho opravdu probudila, i když si myslím, že těch ran už dostal dost. Nechci posuzovat jeho stav ani to, jak se k tomu staví. Je mi to celé hrozně líto. Strašně jsem mu fandil a věřil, zvlášť po tom, co byl v léčebně a po tom rozhovoru, který tehdy dal. Tam jsem cítil naději, že by změna mohla přijít. Bohužel jsem se možná mýlil. Ale znovu, nevím, jak je na tom teď, nechci to hodnotit. Každopádně mu přeju, aby to zvládl. Protože nejde jen o jeho rodinu a dceru, ale hlavně o něj samotného. Protože takhle to fakt nemusí dopadnout dobře. A kdyby cokoliv, jsem tady."