Futsalová mafie v sedmé lize. Za vesnický klub nastupují reprezentační hvězdy

Osmifinalisté mistrovství světa, aktuální členové české reprezentace, účastníci Ligy mistrů i několikanásobní vítězové nejvyšší domácí soutěže. Plejery, disponujícími těmito úspěchy, se může pochlubit SK Rváčov, klub působící v 7. lize Pardubického kraje. V tamním týmu totiž nastupuje početná futsalová enkláva z nedaleké Chrudimi, mezi nimi i trojlístek současných ikon, Radim Záruba (30), Tomáš Koudelka (34) a Michal Seidler (35). Právě tito hráči se exkluzivně pro eFotbal.cz rozpovídali o tom, co taková kombinace futsalu na špičkové úrovni s fotbalem v nižších soutěžích obnáší.

Mimo zmíněnou trojici doplňuje chrudimský kartel, hájící čest vesničky se zhruba čtyřmi stovkami obyvatel, ještě trenér brankářů aktuálního mistra nejvyšší české futsalové soutěže Radek Hlouš, devatenáctiletý Vojtěch Bíško a nestárnoucí legenda Roman Mareš, jemuž ani v padesáti letech nedělá problém brázdit jak futsalové palubovky, tak fotbalové trávníky.

Tím, kdo má tuto spolupráci mezi oběma sporty "na triku", je prezident nejúspěšnějšího klubu české futsalové historie, František Tichý. "Je to rváčovský rodák, takže k místnímu fotbalu má velmi blízko, a vlastně se dá říci, že toto spojení funguje díky němu už delší dobu. Nehrajeme tu jenom my, ale byli tu třeba i Brazilci, kteří působili ve chrudimském futsalu," vysvětluje Radim Záruba, vítěz ankety Futsalista roku 2016.

Záruba obléká rváčovský dres od léta 2024, stejně jako jeho parťák nejen z obou klubových, ale také i reprezentační šatny Tomáš Koudelka. Toto léto se do vesnice nedaleko Hlinska přišla kopnout i největší současná hvězda českého futsalu, Michal Seidler.

Česko je výjimkou

Historicky nejúspěšnější střelec české reprezentace zmiňuje, že možnost špičkových futsalistů doplňovat svůj primární sport hraním fotbalu je v českém a slovenském prostředí výjimkou.

“Co se týká zkušeností z Polska a Maďarska, tam už to bohužel takové není. Kluby tam fungují na plně profesionální bázi a hráči mají ve volném čase zakázáno hrát fotbal, aby se předešlo zraněním. Z mého pohledu je to škoda,“ říká populární Jumbo, jenž dokázal ve všech těchto zemích vybojovat alespoň jeden ligový titul a je tak majitelem tzv. Visegrádské čtyřky, tedy triumfu v české, slovenské, polské i maďarské nejvyšší futsalové soutěži.

Konec v České Lípě? Podpásovka, hlásí odvolaný Nečas. Balil po šesti výhrách a jedné remíze

Na otázku, zda to není občas v sedmé lize trochu o nohy, přiznává, že občas ano. “Jsou zápasy, kdy si soupeř řekne: Přijeli futsalisti, tak je trochu pokopeme. Konkrétně si myslím, že s nás dostává nejvíce naloženo tady Radim,“ uculuje se desetinásobný vítěz ankety Futsalista roku na adresu svého mladšího spoluhráče.

“Je to individuální. V nižších soutěžích na Pardubicku se pohybuju od 15 let a ty kluky znám. Vždycky se najde někdo, kdo není rád, že proti němu hraju, a přitvrdí. Ale poslední dobou je to spíše tak, že jsou rádi, že si mohou proti nám zahrát, rozhodně to není, že by nás pořád někde okopávali,“ dodává devítinásobný český šampion Koudelka.

Největší problém? Nelze střídat po minutě

Co naopak přináší fotbal do futsalové kariéry pozitivního, je podle Seidlera především fyzická kondice.

“Je to velký rozdíl běhat celých 90 minut na velkém hřišti oproti futsalu, kde může jít člověk za dvě minuty střídat. Právě tohle nám ten fotbal asi dává nejvíce,“ konstatuje dvojnásobný účastník MS ze let 2012 a 2021. “Jo, právě to, že si nemůžeme jít po dvou minutách sednout na střídačku, je zároveň náš největší problém,“ v legraci dodává Záruba.

“Pro mě, než si zvyknu, představuje největší oříšek balón. V hale jsem zvyklý, že vždy vím, jaký má odskok, a tady na fotbalových hřištích té amatérské úrovně s tím někdy mám problémy, například s technikou, že chci hrát rychleji a někdy se to nepovede, přitom v hale jsem většinou samozřejmě bezchybný,“ směje se Koudelka, jenž stejně jako jeho kolega Seidler může chlubit účastí, ve dvou edicích futsalového mundialu.

Problémy kvůli kalendáři

Rváčov zaznamenal parádní vstup do sezony. Z úvodních devíti utkání vybojoval sedm výher, jenom jednou odešel poražen a se ziskem 22 bodů se vyhřívá na čele tabulky. V nejbližších zápasech se ale tým často musí obejít bez pomoci Seidlera a spol., protože nahuštěný program chrudimského FK je náročný.

“Za 14 dní nás čekají nejdůležitější zápasy sezony v rámci Ligy mistrů, kde chceme postoupit ze skupiny. Do toho hrajeme tento týden pohár a v pátek ligu. Příští týden navíc vyrážíme v pěti lidech na reprezentační sraz, kde nás čekají dva zápasy proti Francii, takže fotbal je teď upozaděn. Hold se někde musí ubrat, aby se jinde mohlo přidat,“ vysvětluje trojnásobný mistr republiky Záruba.

Motorlet po Bednářovi vsadí do konce podzimu na další známé jméno. V klubu kouč dříve hrál

I vzhledem k těmto okolnostem se nabízí otázka, zda by futsalové hvězdy pokračovaly s týmem, kdyby Rváčov postoupil do vyšší soutěže. “Osobně si myslím, že nejvyšší možná soutěž, ve které se dá úspěšně kombinovat fotbal s profi futsalem, je 5. liga, tedy krajský přebor. Problém je, že nyní je nás v týmu šest futsalistů, všichni jsme navíc z jednoho klubu, takže najednou vypadne celá šestice hráčů. Pokud by se přivedla trojice hráčů, kteří by chodili jen na fotbal a bylo jádro dvanácti, třinácti kluků doplňované námi od futsalu, vyšší soutěž by se dala hrát v pohodě,“ přemítá Záruba.

Výjimkou, která by i v tomto módu zvládla i vyšší fotbalovou soutěž než krajský přebor, je podle dotazované trojice nezmar Mareš. “Roman by ve svém věku zvládl klidně kopat i divizi. To je absolutní legenda míčových sportů. Nikdo nechápe, jak to dělá, ale je to tak,“ kroutí na adresu legendy všichni tři respondenti hlavou.

Futsal nebo fotbal?

To, že má v rámci kariéry vždy přednost futsal před fotbalem, je vcelku logické. Který sport je ale pro trojici futsalových reprezentantů oblíbenější?

“Fotbal jsem hrával od šesti let, táhne mě to k němu a mám ho rád, ale od té doby, co jsem začal hrát futsal, jsem si ho oblíbil ještě víc. Takže si myslím, že jsem vybral správně a řekl bych blbost, kdybych neřekl, že mám radši futsal,“ odpovídá Seidler.

“Já se k tomu přidávám. Kdyby mě nebavil fotbal, nechodil bych ho hrát, ale nelituji, že jsem ho upozadil vůči futsalu, který mě baví víc. Hlavně proto, že v něm nejsou hluchá místa, kdy nemáte balón a jen naháníte soupeře,“ stojí na stejné straně barikády Koudelka, jenž se kromě týmových úspěchů může chlubit i dvěma třetími příčkami v anketě o nejlepšího futsalistu roku.

“Jsem také na straně futsalu, nicméně je fotbal je ale osvěžující v tom, že po týdnu dřiny v hale uvidíte jinou sortu lidí a během hry od futsalu vypnete,“ dodává Záruba.

“Hlavně je tu ve Rváčově skvělá parta, se kterou si můžeme dát vždy po zápase párek a pivo,“ uzavírá za všechny tři Seidler.