Hrát zápas během Vánoc? To mi přijde kruté, tvrdí Morávek. Vzpomíná na šok v Bohemians

Osobně to vnímám spíš jako krutou věc, protože jsem z Německa byl zvyklý trávit svátky v rodinném kruhu. Jsou to chvíle, kdy má člověk vypnout, odpočinout si, užít si vzácného času se svými nejbližšími.

Muset hrát fotbal a ani na chvíli neorazit, mi přijde drsné. Asi jen dvakrát jsem během kariéry zažil, že jsem musel o Vánocích myslet na fotbal. Paradoxně to nebylo pod trenérem Felixem Magathem. On na svátky dbal a i nám hráčům dopřál klid. Možná i proto, že měl asi čtyři děti a chtěl se jim věnovat.

Mezi svátky jsme trénovali v Kaiserslauternu. Měli jsme 27. až 30. prosince tréninky a poté jsme 2. ledna začínali, což většinou takto nebývá. Tehdy jsme to měli částečně i za trest, protože jsme podzim neodehráli dobře. V kabině to však mělo negativní ohlas a pamatuji si, že jsme do trenéra hodně šili za to, že nám sáhl na období mezi svátky.

Normálně to totiž chodí tak, že v tyto dny máte volno. Je běžná věc, že se každý modlí, aby poslední prosincové kolo nehrál až v neděli, protože bývalo zvykem, že třeba ještě 23. prosince se hrálo. Takže jsme vždy hlídali los a doufali, že na nás vyjde pátek, abychom hned po utkání mohli odjet domů na Vánoce.

Ale svátky v Česku vlastně nikdy moc velkým odpočinkem nebyly. Vždycky jsme chtěli vyhovět všem příbuzným, se kterými jsme se dlouho neviděli, takže jsme pendlovali mezi návštěvami, ale nikdy jsme si neřekli, že bychom nejeli domů. To bychom našim blízkým neudělali.

V lednu už nás čekal opět fotbal. Často jsme se scházeli rovnou už na letišti ve Frankfurtu, odkud jsme vyráželi na týdenní soustředění do tepla a pak už se znovu rozjela Bundesliga.

S Anglií se tento režim nedá moc srovnávat. Jiné to zase bylo při mém návratu do Bohemians. Začátkem prosince nám v kabině přistál papír, kde jsme měli hlasovat o programu místo tréninku. Měli jsme si vybrat, zda chceme jít na čtyřkolky, hrát florbal či volejbal. Na to jsem koukal s vytřeštěnými oči. Nikdy jsem nezažil, že bych začátkem prosince šel místo fotbalu na čtyřkolky, ale protože v Česku je výrazně delší pauza, tak nemá cenu celý prosinec jen trénovat.

Vánoce v německých klubech se prožívají jinak. Přiznám se, že jsem nikdy nepatřil mezi velké nadšence velkých autogramiád, protože jsem introvertní typ, ale během Vánoc to bylo jiné. Kontakt s fanoušky bylo asi to nejhezčí, co jste jako hráč mohl zažít.

Například v Augsburgu klub či kabina z týmové pokladny pro sociálně slabší rodiny nakoupí dárky, vybere se asi 500 dětí, které si řeknou, co by si přáli a klub jim to koupí. Dárky předávájí hráči na stadionu, kdy si jednotlivé děti chodí s číslem, jako hráč ho doprovodíte k vánočnímu stromu a předáte dárek. Když vidíte, jakou radost z toho děti mají, dostane vás to. Často jsme také chodili na vánoční trhy a rozlévali jsme lidem svařák.

Ne všichni si ale Vánoce užívali naplno. Například spoluhráči z Jižní Ameriky zůstávali v Německu, protože pauza byla krátká a jim by se nevyplatilo odletět domů a pak zase zpátky.

Člověk si to neumí moc představit, ale já je litoval, protože zatímco jsem trávil svátky s rodinou, oni trčeli sami na druhém konci světa. V Augsburgu to fungovalo tak, že jedna paní z ticketingu k sobě na Vánoce brala spoluhráče z Afriky, aby nebyl na bytě sám.

A na co se nejvíc těším? S narozením syna se to dost mění, ale nejvíc mám v oblibě film Sám doma. Ten jsem viděl několikrát. Nejsem velký fanda klasických českých pohádek, možná je to tím, že jsem od devatenácti let v cizině a nebylo nikdy moc času si sednout k televizi a sledovat je.

Dnes se člověk nejvíc těší na to, jak bude syn reagovat na dárky, jakou bude mít radost. Navíc Vánoce by měly být především o času stráveném s našimi nejbližšími.

Vánoční televizní menu: Velký přehled sportovního dění, aneb na co koukat místo pohádek