Brazilec Cadu se porval s osudem i s češtinou. Válí za Viktorii, miluje Plzeň a chce titul

Rozhovor s plzeňským Kanárkem se nesl celkově v pozitivním duchu, je znát, že je Cadu opravdu spokojený. "Je to úžasná zkušenost. Fotbal je tu tedy jiný, bylo těžké se adaptovat, protože hraje je mnohem fyzičtější než v Brazílii," prozradil na úvod s tím, že mu první kroky v Česku hodně usnadnil krajan Ewerton. "Opravdu moc mi pomohl."

Léta, kdy musel bojovat o to, aby se vůbec v české nejvyšší soutěži prosadil, jsou dávno pryč. Teď si užívá s Viktorií Plzeň zápasy v Česku i na evropské scéně. "V lize to teď nebylo úplně ideální, ale v Evropě jsme bez porážky. Myslím, že vítězství proti Realu Sociedad bylo jedno z nejlepších. Bylo to úžasné," vylovil z paměti vzpomínky na nedávný triumf 2:1 v Doosan Areně. "V české lize jsme nějaké body ztratili, možná kvůli únavě. Ale zápasů je ještě před námi dost a stále můžeme bojovat o titul. Máme fakt dobrý kádr, jsme připravení hrát na všech frontách," doplnil hráč aktuálně druhého týmu Chance LIgy.

Slova chvály měl i pro příznivce Viktorie. "Jsou velmi nároční, ale hodně nám fandí. Doma je často plno a moc nám to pomáhá," svěřil se.

A podobně nadšený je i z Plzně, kde žije. "Miluju Plzeň. Není to super velké město, ale máme tu všechno, co potřebujeme: od kultury po dobré restaurace, dobré kavárny. Bydlím v centru města, všechno je blízko," hlásil spokojeně.

Na rozdíl od některých cizinců se Cadu zdárně popasoval i s nástrahami češtiny, tu přitom považují hráči ze zahraničí za hodně náročnou. "Mluvím česky, už je to dlouho, co jsem naposledy potřeboval tlumočníka," usmál se hráč. "Když jsem přijel do Pardubic, měl jsem hodiny," prozradil, že češtinu s učitelem piloval.

Řeč se na chvíli stočila i k samotným hráčským začátkům. A ty nebyly věru jednoduché. "Když mi bylo třináct, objevil mě skaut ve státě Bahia. V akademii Bahia EC jsem hrál sedm let, ale nedostal jsem se do profesionálního týmu. Byl jsem na testech i v jiných klubech, až jsem se přestěhoval do EC Olímpia," popsal Cadu, který tehdy hrál tamní druhou ligu. Mužstvu se dařilo, jenže pak přišlo prohrané finále celé soutěže a tým nesplnil postupový cíl, což mělo za následek, že si Cadu musel hledat nové působiště. 

Dál ale tvrdě makal v tréninku a čekal, že může přijít další šance. Kupodivu přišla z Evropy. "Pak přítel mé tety, který žije v Německu, viděl moje video a rozhodl se na mě „vsadit“ a pokusit se mi sehnat místo, kde bych mohl hrát v Evropě. V roce 2020 mi tedy sehnal tříměsíční test v Pardubicích," zavzpomínal Cadu.

Aby toho nebylo málo, chvíli po jeho příjezdu ochromila zemi pandemie covidu. "A já se nemohl vrátit do Brazílie. Takže jsem nakonec zůstal déle, začala liga a já dostal i šanci být s pardubickým týmem. Hned v prvním utkání jsem přihrál na gól, a to mi změnilo život," naznačil.

V pardubickém dresu totiž začal nastupovat častěji a nakonec podepsal smlouvu na tři roky. Dobrými výkony si nakonec i řekl o posun na prestižnější adresu. "Po dvou letech mě koupila Plzeň, kde byl úžasný tým," naznačil Cadu. On ale putoval na hostování do Ostravy. "Tu mám taky v srdci, protože je to fantastický klub. Změnili mi tam život," rozzářil se Brazilec. V Baníku fotbalově  rozkvetl, a když došlo v Plzni k výměně trenéra, sáhla po něm Viktoria znovu.

Vzhledem k tomu, jak složitě se prokousával kariérou, nechybí Caduovi pokora. Přiznává ale, že tomu tak nebylo vždy. "Když mi bylo patnáct, vydělával jsem víc peněz než moji přátelé, a to mi trochu zamotalo hlavu," dokázal přiznat Brazilec. "Není to tak, že bych chodil hodně ven, ale myslel jsem si, že mám talent, že jsem nejlepší a každou chvíli se ze mě stane úspěšný profesionální hráč," doplnil.

Později ale poznal, že tak jednoduché to nebude. Naučil se být pokorný. "Když jsem se dostal do Pardubic, dal jsem do toho všechno. Možnosti byly dvě. Zůstat nebo zůstat," usmál se Cadu. "Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu hrát Evropskou ligu pouhé tři roky poté, co jsem do Česka přišel, ale život se velmi rychle mění," konstatoval.

V sedmadvaceti letech může všechno brát jako odměnu za vytrvalo a to, jak se rval s osudem. "Nikdy mě nenapadlo to vzdát, vždycky jsem věděl, že budu mít příležitost ukázat svůj talent. Hodně mi pomohl i máma, která zavolala tetě do Německa. Ona mi věřila, že v Evropě dostanu šanci a povede se mi ji využít," dodal.