Průtokový ohřívač v Prostějově. Vyměnilo se 20 hráčů, začínáte odznova, říká trenér Kučera

Na první gól jste čekali pět kol, na první výhru šest. Jak vám na začátku sezony bylo?

„Šli jsme do sezony s tím, že jsme v létě prošli velkou proměnou kádru. Protočilo se dvacet hráčů, odešlo nám patnáct gólů z předchozího ročníku. Sedalo si to, ale zas tak špatné to nebylo, měli jsme velmi těžký los. Bod jsme přivezli z Vyškova a Olomouce, to se počítá. Pak přišel doma zápas s dominantním Zlínem, kde jsme ale herně nepropadli. To platilo i o ostatních zápasech, ale chyběly góly. To pak samozřejmě trochu tlak je, ale dokázali jsme se z něj dostat. Vznikla z toho solidní série. Celou dobu jsem věřil, že se tým dostane nahoru.“

Bylo nějak potřeba zlepšit v týmu náladu? 

„Ani ne. Fakt jsme se sehrávali, tvořila se chemie na hřišti i mimo něj. Snažili jsme se ustálit sestavu. Tým je ale naštěstí hodně pracovitý, vytvořila se super parta. Sice jsme nevyhrávali, ale třeba obrana pracovala velmi dobře. Každý mluvil o tom, že nedáváme góly, ale my jsme je ani nedostávali. Navíc jsme více zápasu odehráli venku, takže mi přišlo, že se zbytečně vytvářel tlak.“

Ale například hráči z ofenzivy to museli mít v hlavě, ne?

„Třeba ve Vyškově v prvním kole jsme měli ve nastaveném čase dvě stoprocentní šance, mohlo to vypadat jinak. Pohoda útočících hráčů mohla být jinde, ale tak to prostě je.“

Vysvobození přišlo v podobě výhry na Baníku, navázali jste na to triumfem nad Jihlavou, vítězný gól padl v nastavení. Byl to pro vás důkaz, že jdete opravdu dobrým směrem?

„V Ostravě to byl velmi dobrý výkon, skutečně nám to sedlo. V koncovce jsme si vytvořili několik šancí, které jsme konečně dokázali proměnit. Proti Jihlavě se k nám přiklonilo štěstí, které je někdy potřeba. Oni v 93. minutě měli velkou šanci, ale nedali. Prostě se nám to sešlo.“

Poté jste bodovali s Varnsdorfem a vyhráli nad Brnem. Dýchalo se vám výrazněji lépe?

„Ani ne. Když se podívá člověk na tabulku, nemůže se nikdo cítit klidně, tedy až na Zlín a Chrudim. Tabulka je našlapaná. Sice nějak odskakujete spodku, ale nejde to rychle. Musíte sbírat pečlivě body. Trápí se i favoriti, dole se to určitě tradičně semele.“

Díváte se tedy spíš nahoru nebo dolů?

„Já vždy jen na nás. Když pak vidím, jak jsme kolem prostředku tabulky, tak je to asi střízlivá realita. Nakoukáme se na baráž a podobně. Kdyby se to sešlo, tak super, ale hlavně nechceme zabřednout do problémů.“

Jaký je tedy sezonní cíl?

„Náš cíl je být zhruba ve středu tabulky, nechceme mít potíže jako v posledních letech, kdy se v posledních kolech zachraňovalo.“

Forma byla velmi dobrá, kaňkou je ale vypadnutí z poháru na hřišti třetiligového Uherského Brodu...

„Byla tam spousta okolností. Měli jsme vlnu, pak je reprezentační pauza, pak se nehraje kvůli povodním, pak nehrajete kvůli tomu, že je v Opavě stadion pod vodou. A najednou zjistíte, že máte hrát po 24 dnech zápas. V mezičase byl právě tenhle pohár, ten je ale specifický. Vypadli jsme z tempa, v Brodě to byla kaňka. Mrzelo nás to, chtěli jsme v poháru na svém novém stadionu přivítat nějakého velkého soupeře.“

V posledním kole jste na hřišti rezervy Sparty padli 2:5, přitom ještě v poločase to byla remíza. Co vás na tom mrzelo nejvíc?

„Když dostanete pět gólů, je to vždycky ostuda. Výsledek je jedna věc, výkon druhá. Až do tohoto zápasu jsme měli obranu v top 5, pak jsme si to pokazili desetiminutovkou, ve které jsme třikrát inkasovali. Plno věcí jsme tam mohli vyřešit jinak. A to i vepředu, ve třicáté minutě jsme mohli vést 4:0. Bohužel se to ale obrátilo proti nám. Nevypadali jsme špatně, ale to je naše chyba, že to nedokážeme využít v náš prospěch.“

Narazili jsme na početné změny v kádru. Jsme v půlce října, vzorek zápasů je celkem velký. Dokážete nováčky již zhodnotit?

„Například Martin Šindelář zapadl hned, je to pilíř obrany. Je to zkušený hráč, velký profesionál. Ukazuje mladým cestu, hodně mluví, je to lídr. Přišli i mladí kluci na hostování, je to fajn. Obměna přinesla svoje ovoce. Snažíme se tým stabilizovat, vodit hráče tak, aby byli naši kmenoví.“

Z prvoligových klubů jste přivedli hodně hráčů. Šindelář hrál za Košice, Filip Žák za Zlín, z Karviné přišla trojice hráčů, Tomáš Jedlička z Plzně nebo třeba Leandro Lima z Pardubic. Jaká byla jednání s kluby z elitní soutěže?

„Je to složité. Na přípravu chcete mít hráče co nejdříve pohromadě, ale potom když komunikujete s kterýmkoliv ligovým týmem, tak ten si ho chce nechat zase u sebe. Neví, jak se to vyvine. Pořád se na něco čeká a mění. Musíte vyčkat klidně až do konce srpna. S něčím tedy kalkulovat můžete, ale dokud to fakt nemáte podepsáno a hráče nevyfasuje dres, je to nejisté. Bývají to dlouhé procesy. Spolupráce s nimi nejsou špatné, chápu, že mají své priority, ale pro nás je to celkem těžké.“

Přišli sice prvoligoví hráči, ale přeci jen se těšili spíše vytížení v rezervách, tedy ve třetí lize. Jak dlouho trvá aklimatizace na druhou ligu?

„Když je hráč dobře připravený kondičně a nemusí si zvykat na tréninkové dávky a tempo, zapadnou celkem dobře. Na těch, co přišli, je vidět pracovitost. Přišli dobře připravení. I díky jejich charakteru do druhé ligy zapadli celkem dobře.“