Vyhrál přebor, teď Ptáčka čeká druhá irská liga. Správně nastavená hlava tě dostane dál, radí

Do ciziny vyrazil kvůli studiím, jenže nikdo nemohl pochybovat o tom, že si milovník fotbalu nenechá ujít příležitost zahrát si i za hranicemi. První angažmá bylo v týmu Pike Rovers, netrvalo ale dlouho a tým výkonnostně přerostl nejvyšší amatérskou soutěž, která byla úrovní na pomezí krajského přeboru a divize. "Technicky je to třetí liga, ale nefunguje to tu jako u nás. První dvě ligy jsou franšízované, nedá se do nich z třetí ligy postoupit,“ prozrazuje Ptáček, že si mohl vlastně polepšit jen přestupem.

Kdo viděl Ptáčka během působení v dresu Přední Kopaniny mohl tušit, že se i za hranicemi ukáže. Technicky vybavený hráč, k tomu dostatečně chytrý. A jak se na útočníka sluší i patřičně gólový. I když, kdyby proměnil třeba jen polovinu šancí, končil by minulou sezonu na úplně jiném čísle, než bylo 32 vstřelených branek v přeboru. Mohlo jich být klidně padesát, a to jde o skromný odhad. Navíc hráče brzdilo zdraví, soupeři nebezpečného soka rozhodně nešetří.

Leckoho tedy napadne, jak si zvládl přechod na ostrovní styl hry. Ptáček v tom ale nevidí zásadní problém. "Irský fotbal je hodně podobný našim vyšším soutěžím. Je fyzicky náročný, je v něm hodně soubojů a je o běhání,“ nabízí svůj pohled.

A pochopitelně, když je řeč o ostrovním stylu, se hodně hraje i vzduchem. „Zvlášť v té nižší soutěži,“ tvrdí. Velký rozdíl pak našel, když přišla řeč na hřiště a zázemí klubů. "Je o několik levelů horší než v Česku. Popravdě to bylo náročné si zvykat, byl to hodně boj a až tolik se nehrál fotbal, takže mi dalo zabrat si zvyknout. Začínal jsem pomalu, ale postupně se moje výkony zvedaly,“ pochválí se a hned připomene, že v novém působišti v Treaty už se vše podobá tomu, na co je zvyklý z Čech.

Ostatně v klubu z druhé ligy už byl na zkoušce v červenci. Tam ale sen o fotbalovém posunu výš zhatilo zranění. Přišlo hned na prvním tréninku. "Potom jsem měl svatbu a když jsem se vrátil, tak o mě měli zájem, ale přestupové okno se už bohužel uzavřelo,“ svěří se, proč první námluvy nedopadly dobře.

Když se klub ozval znovu, hned věděl, že musí kývnout. "Měl jsem jasno, že pokud se chci dál zlepšovat a posouvat, tak tohle je správný krok. Byl jsem tam na zkoušce a potom mě podepsali. Myslím, že mě to dobře připraví na návrat zpátky do Česka pro nějaké zajímavé angažmá,“ naznačí, že ambice na zeleném trávníku bude mít i poté, až se vrátí do rodného Česka. Angažmá v druhé lize, která je poloprofesionální, jej i doma vystřelí výš. Alespoň v to tedy věří.

A co třeba irská nejvyšší soutěž? Na tenhle level útočník nemyslí, byť určité srovnání už má. "Hráli jsme přípravu s týmy z první ligy a takový rozdíl jsem tam neviděl. Ale příprava je úplně něco jiného než soutěžní zápas. Myslím, že to budu moct zhodnotit až odehraju nějaká utkání,“ konstatuje realisticky s dodatkem, že už není nejmladší…

"Ale nejlepší roky mám ještě před sebou. Teď se soustředím na to, abych se zlepšoval a probojoval se do základní sestavy v Treaty,“ dodává a prozradí, jak těžké je zvládat fotbal spolu se studijními povinnostmi. 

"Školu mám rozloženou intenzivně do dvou dnů od rána do večera, takže se to dá. Výsledky jsem měl ve škole dobré, baví mě to, všechno jde dobře. S Treaty trénujeme čtyřikrát týdně od půl osmé ráno, plus k tomu máme západ. A do toho buduju svůj business mentálního kouče, ve kterém pomáhám sportovcům, jak správně nastavit hlavu,“ ukazuje, že se v cizině rozhodně nenudí.

K tomu je dál v kontaktu s bývalými spoluhráči z Přední Kopaniny. Přiznává, že mu chybí pověstná česká kabina a tradiční vtípky. "I když nejsem vyloženě extrovert, tak je to strašně důležité,“ směje se. Když je šance, nenechá si ujít možnost alespoň na dálku sledovat zápasy Přední Kopaniny ve čtvrté lize. "Kluci by tady na soutěž měli, jen je to o tom chtít se posunout dál,“ posílá vzkaz bývalým spoluhráčům.

Ptáček se nebojí přiznat i to, že si musel na život v Irsku trochu zvykat. A nešlo jen o často uplakané a větrné počasí, kdy je člověku prostě zima. Místo Prahy poznal život na vesnici. „Někteří lidé tady jezdí na koňském povozu,“ prozrazuje. "Hodně fouká a měli jsme tu i bouřky, kdy nám vypadla elektřina. Ceny jsou tu taky dost vysoké, ale odpovídají tomu platy,“ pokračuje ve vyprávění. Určitě ale ze sebe nechce chrlit jen negativa. "Je tu krásná příroda, všechno je zelené. Lidi tu jsou milí a furt si chtějí povídat. Dělalo mi ale dost problém si zvyknout na typicky přízvuk. Zajímavá zkušenost, ale dlouho bych tu žít nechtěl, zejména kvůli počasí,“ konstatuje.

Až to v zahraničí zabalí a vrátí se do Čech, dobře ví, co udělá. Těší se, jak se zajde podívat na fotbal na Přední Kopaninu. Jako sportovní psycholog by pak rád spolupracoval i s prvoligovými týmy. I k tomu by zkušenosti z Irska měly pomoci. "Správně nastavená hlava tě dostane dál, než si myslíš,“ posílá na závěr optimistický vzkaz domů.