Příběh nezdolného hrdiny Burna. Jako malého kluka ho Newcastle vyhodil, teď mu zařídil trofej

Svěřence trenéra Arneho Slota sice může uklidňovat vědomí, že jejich druhý titul v novodobé éře Premier League je na dosah. Nicméně ohledně zisku double si Reds musejí nechat zajít chuť. Naopak Eddie Howe a jeho Newcastle se dost možná zbavili "věčného prokletí" a je důvod věřit, že stávající tým Strak může časem přidat i další úspěchy.

Geordies od dob Vica Keebla, Boba Stokoeho a Jackieho Milburna nedokázali ve Wembley dobýt žádnou trofej. Naposledy se 7. května 1955 radovali z FA Cupu. V dalších letech dávali góly za černobílý klub Malcolm McDonald, Kevin Keegan, Andy Cole nebo Alan Shearer, ale ani jednomu z těchto úžasných kanonýrů se nepodařilo to, co současné generaci Newcastlu.

V neděli to byl Alexander Isak, kdo přidal klíčovou gólovou pojistku na skvělý výkon celého týmu. A je příznačné, že možná ještě větším hrdinou se pro fanoušky stal Dan Burn.

Návrat nechtěného

Strastiplný příběh dvoumetrového hromotluka z obranných řad se stává jedním ze symbolů nové klubové éry. U Magpies začínal, ale jako neperspektivního jej z akademie v roce 2004 už v žákovském věku propustili. On to však nevzdal, a přestože v Premier League debutoval za Fulham a zahrál si i za Brighton, zůstal fanouškem Newcastlu. A ve svých 30 letech se do něj vrátil.

Nyní jeho příběh dozrává. V neděli dal hlavou úvodní gól a do Wembley se navíc brzy vrátí, neboť dva dny před finále Carabao Cupu dostal poznánku do anglické reprezentace. Burn jako celoživotní fanoušek Newcastlu otevřel svému klubu cestu k nejlepšímu dni za posledních sedm desítek let. A vysloužil si i ocenění muže zápasu.

Jeho zakončení, na které by zajisté byl pyšný i vyhlášený hlavičkář Shearer, strhlo mezi fanoušky Strak na slavném stadionu lavinu emocí. Vždyť od semifinále FA Cupu v roce 2000 proti Chelsea neviděli ve Wembley vstřelit gól svého týmu. Ten poslední dal Newcastle ve finále Ligového poháru v roce 1976. Tehdejší zásah Alana Gowlinga byl ale nakonec proti Manchesteru City zbytečný. "Jakmile jsem to trefil, věděl jsem, že to skončí v síti. Nedávám moc gólů, takže jsem rád, že jsem si jeden schoval právě pro tuhle příležitost," svěřil se po nedělním utkání Burn.

Možná mu v té chvíli nedošlo, že ve Wembely skóroval už před 12 lety a ani tehdy to nebyl ledajaký gól. Podobné emoce si totiž užil v roce 2013, kdy ještě v barvách Yeovilu – také hlavičkou po rohovém kopu – odstartoval cestu zelenobílých za postupem do Championship přes Brentford (2:1).

Howe v pozápasovém rozhovoru označil nedělní Burnův výkon za kolosální a čísla to potvrzují. Jeho 11 odvrácených míčů bylo nejvíc ze všech hráčů na obou stranách. Sedm vyhraných soubojů z celkových devíti je také nejlepším výsledkem v zápase, i když se někteří hráči během více než 90 minut zapojili do více soubojů. Nejčastěji v nich byl Bruno Guimaraes, jenž jich podnikl 14, ale nebyl tak úspěšný jako Burn.

Také ve vzduchu obr z Newcastlu kraloval. Ze sedmi hlavičkových soubojů (nejvíc ze všech) jich vyhrál šest. Blízko k Burnovi měl pouze Virgil van Dijk, který ve vzduchu svedl šest soubojů, ale vyhrál jen dva.

Byla to právě Brunova defenzivní práce, která vytvořila základ, na němž Newcastle mohl vybudovat velké vítězství. Rodák z Blythu jen potvrdil, že pozvánka od Thomase Tuchela do národního týmu nebyla náhodná. Pokud si v pátek proti Albánii nebo v pondělí proti Lotyšsku v kvalifikaci mistrovství světa zahraje, bude to pro něj třešnička na dortu a splnění dalšího snu.

Bruno jako motor i štít

Z finále Carabao Cupu ale zaslouží zmínku i práce kapitána United Guimaraese, který opakovaně dokázal udržet svůj tým v útočné třetině. V devíti případech získal míč, takový počet nasbíral v sezoně teprve podruhé. Na Reds pak byla vidět frustrace z neschopnosti vytvořit si nějakou souvislejší a výraznější šanci. Do jediné gólové akce se dostal Federico Chiesa až v nastavení.

Brazilský mozek hry Magpies měl v zápase dva úspěšné driblinky a 11 přihrávek v ofenzivní třetině hřiště, víc jich zapsal jen Fabian Schar. Pět Guimaraesových obranných zákroků byla přesně polovina z celkových 10, které museli hráči Newcastlu ve finále řešit. A kapitán týmu byl úspěšný ve čtyřech případech, což dělá velmi solidní úspěšnost 80 %. Rovněž vyslal dvě střely a obě šly na bránu.

Důkazem toho, jak dobře Brazilec své spoluhráče kočíroval a motivoval, byla bilance jindy nebezpečného Mohameda Salaha. Egyptská hvězda Liverpoolu zapsala ve velkém vápně Newcastlu jen jediný dotek s míčem. Nebyl to ale zdaleka jen Salah, kdo se nedokázal prosadit proti týmu, s nímž Liverpool neprohrál v posledních 17 zápasů.

Naopak Isak si formu na finále načasoval daleko lépe. Gól, kterým zvyšoval na 2:0, byl čtvrtým, který švédský internacionál proti Reds vstřelil v šesti odehraných zápasech. To svědčí o tom, jak velkou hrozbou pro giganty z Merseyside začíná být.

Zjednodušeně řečeno byl Liverpool ve Wembley druhý téměř ve všech aspektech. Jeho sedm střeleckých pokusů ve finále bylo nejnižším počtem za celé tažení Carabao Cupem 2024/25.

Hráčům se nedala upřít snaha, možná je ale vyřazení z Ligy mistrů s PSG vyčerpalo mnohem víc, než si přiipouštěli. A ať se Slot snažil v průběhu zápasu realizovat jakékoliv změny, ani jeden trenérský tah se mu nepovedl. To jen prohloubilo špatnou bilanci nizozemského kouče ve finálových utkáních. Po neděli má na kontě jen jedno vítězství ze čtyř pokusů o dobytí trofeje.

Zda zisk Carabao Cupu znamená pro Newcastle začátek něčeho velkého, se teprve uvidí. Ale i ukončení sedmdesátiletého čekání na trofej je bezpochyby událostí, která bude mít v kronice klubu výraznou kapitolu.