Nad Valencií se stahují mračna. Místo vzestupu přichází další pád navzdory stavbě nové Mestally

Předposlední místo a ztráta čtyř bodů na pozice zajišťující záchranu v LaLize. Taková je současná situace Valencie. Klub však inkasuje jeden direkt za druhým. Jako by nestačilo, že ho deklasovala Barcelona výpraskem 7:1 v ligovém střetnutí.

Netopýři narazili na Blaugranas i ve čtvrtfinále Copa del Rey a inkasovali pět branek. Hattrickem se připomněl Ferrán Torres, odchovanec Valencie, kterého klub musel prodat kvůli finančním problémům v roce 2020 do Manchesteru City.

To už je ale jen špička ledovce problémů v katalánském klubu. Abychom je všechny pojmenovali a poznali trochu více, musíme se vrátit v čase do roku 2010. Tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že bude zle. Respektive až tak moc zle. Španělsko ovládlo MS v Jihoafrické republice a celá země slavila. Valencii trenér Unai Emery dovedl na třetí místo, což klubu garantovalo start v Lize mistrů. Přesto lidem z klubu nebylo moc do smíchu. Z finančního hlediska se totiž vůbec nedařilo.

Odchody Villy a Silvy

Klub se na ekonomické problémy snažil reagovat už o rok dříve, kdy byl prezidentem jmenován Manuel Llorente, který měl díky navýšení kapitálu za cíl vyhnout se insolvenčnímu řízení, vyrovnat účty a snížit celkový dluh, jenž činil 550 milionů eur (zhruba 13,8 miliard korun).

Přesto byl klub v létě 2010 donucen prodat své největší hvězdy a čerstvé mistry světa – útočník David Villa přestoupil do Barcelony za 40 milionů eur, záložník David Silva odešel za 30 milionů do Manchesteru City.

Na výsledky to však překvapivě nemělo až takový dopad. Emery i v dalších dvou sezonách dokázal obhájit třetí místo za Barcelonou a Realem Madrid. V ročníku 2011/12 klub dokonce došel až do semifinále Evropské ligy, kde nestačil na Atlético Madrid.

Jenže klubové dluhy zůstávaly. Valencie potřebovala pokračovat v prodejích, aby se je aspoň částečně snažila mírnit. V roce 2011 tak odešel do Chelsea další z mistrů světa Juan Mata. Následoval jej Joaquín a o rok později i Jordi Alba.

V roce 2012 vedení neprodloužilo smlouvu Emerymu a na jeho místo přišel Mauricio Pellegrino. V polovině sezony byl však propuštěn a vedení týmu se ujal Ernesto Valverde. Pod ním nakonec Valencia skončila na pátém místě. Ani Valverde však nepokračoval dál a hledání ideálního trenéra pokračovalo. Pod Juanem Antoniem Pizzim uhrál tým osmé místo a v semifinále Evropské ligy vypadl opět se španělským soupeřem – tentokrát Sevillou.

Neblahé ekonomické výsledky a neustále hledání vhodného trenéra nakonec stálo prezidenta Llorenteho místo a v roce 2013 odstoupil. Na jeho místo dosedl Amedeo Salvo. Klub se dál potácel ve velkých finančních potížích. I na to konto z klubu odešeli David Albelda a Roberto Soldado.

Peter Lim – Spása ze Singapuru?

Situace byl v roce 2014 už natolik vážná, že vedla k prodeji většinového podílu v klubu singapurskému magnátovi Peteru Limovi prostřednictvím společnosti Meriton Holdings. Nový majitel zároveň přišel i s novým trenérem – stal se jím Nuno Espírito Santo, současný šéf lavičky Nottinghamu Forest.

Valencia navíc měla znovu konkurenschopné mužstvo. V čele s Otamendim, Mustafim, Gayou, Parejem, Negredem a Rodrigem to nakonec dotáhla na čtvrté místo a hned v prvním roce pod novými majiteli se do města vrátila Ligy mistrů.

Jenže v zákulisí to dál vřelo V roce 2015 odstupuje Amedeo Salvo z prezidentské funkce kvůli neshodám s firmou Meriton. Nahrazuje ho Lay Hoon Chan, který v čele vydrží jen dva roky, ale nakonec se opět vrátí v roce 2022.

V letech 2015 až 2017 prošla Valencie herní a výsledkovou krizí, v jejímž důsledku skončila ve dvou po sobě jdoucích sezonách na dvanáctém místě. Lim tápe v důležitých rozhodnutích. Jako trenéra například angažoval sice legendárního obránce, ale trenérský nezkušeného Garyho Nevilla. Angličan vydržel na lavičce 28 zápasů. Následují pokusy s Pakem Ayestaránem či Cesarem Prandellim. Ital posléze sám z klubu odchází kvůli neochotě majitele Lima investovat do nových hráčů.

V sezoně 2017/18 došlo k dalším změnám uvnitř klubu. Prezidentem se stal Anil Murthy, generálním manažerem Mateu Alemany a trenérém Marcelino. Valencia prochází sportovní renesancí. Dva roky po sobě je čtvrtá, hraje kvalifikaci o Ligu mistrů.

Vše vyvrcholilo, když v květnu 2019 ve finále Copa del Rey porazila Barcelonu. Tým kolem Pareja, Solera, Guedese, Gameira či Rodriga vyhrál pro klub trofej po 11 letech. Jenže to ještě nikdo netušil, že se jedná o začátek konce.

Místo vzestupu další pád

Úpadek však začal pozvolně. V ročníku 2019/20 klub obsadil deváté místo a rozloučil se s dalšími oporami: Ferránem Torresem (Manchester City), Danim Parejem a Francisem Coquelinem (oba Villarreal). Fanoušci zuří. Majitele Lima už mají plné zuby. Objevují se první demonstrace proti představenstvu, které trvají dodnes.

Dochází k nevyplacení některých hráčů, kterým jsou nabízeny směnky. Nepřicházejí žádné posily a Lim neplní své sliby, se kterými do klubu vstupoval. Singapurští majitelé se dokonce přestávají objevovat na stadionu Mestalla.

Následující sezony nic pozitivního nepřináší. Tým postupně obsazuje třinácté místo, deváté, šestnácté a desáté v ročníku 2023/24, kdy už klub trénovala bývalá hráčská ikona Rúben Baraja. Před ním si žezlo podali Albert Celades, Javi García, Pepe Bordalás a Gennaro Gattuso. Jenže ani Baraja nemá všelék na neduhy, které katalánský celek sužují a tak po 678 dnech ve funkci – po Marcelinovi (802 dní) druhý nejdelé sloužící trenér od Emeryho – den před loňskými Vánocemi končí.

Týmu se ujal Carlos Corberán, jenž ve Valencii hrál v mládeži. Dosud trénoval druholigový anglický West Bromwich Albion. Předtím vedl Olympiakos Pireus či Huddersfield.

Obohacení nákupem hráčů

Když Lim do Valencie vstupoval, zařekl se hned k několika slibům, které však nesplnil. Mimo jiné, že dokončí stadion před 100. výročím založení klubu (to bylo v roce 2019). Sliboval, že transakci dokončí co nejdříve, klub přestaví, postaví na nohy po sportovní stránce a že v případě neschopnosti splácet pohledávky bude požadovat záruky a převezme všechny závazky klubu na sebe.

Nejen, že ani jeden ze slibů nedokázal přetavit v realitu, ale několik bývalých členů vedení jej několikrát obvinilo z toho, že se Lim obohacuje o finanční prostředky z prodeje hráčů. Antonio Francisco Sesé společně s partnery Jorgem Verdaguerem a Albertem Talorou podali v roce 2020 z tohoto důvodu žalobu na osoby Lima, Murthyho, Lay Hoon Chana a agenta Jorgeho Mendese. 

Podle této žaloby singapurský majitel a portugalský agent údajně využili klubovou pokladnu k tomu, aby vydělali peníze nákupem hráčů za vyšší částky, než byla jejich tehdejší tržní hodnota, což vedlo k technickému bankrotu Valencie.

Například přestupy Andrého Gomese a Rodriga Morena z Benfiky. Rodrigo stál 30 milionů eur, přestože jeho hodnota se pohybovala 17,3 milionu. Gomes byl koupen za 15 milionů, přičemž jeho odhadovaná hodnota byla 5,4 milionu. Takových přestupů vedení Valencie realizovalo více.

V okolí Mestally se mezitím v posledních letech konají demonstrace proti Limovi. Transparenty s heslem "Lim go home" se staly již běžnou věcí a situace klubu je na institucionální úrovni neudržitelná. Loni v říjnu byl dokonce v Singapuru zatčen pár valencijských novomanželů na svatební cestě a na šest dní jim byly odebrány pasy za to, že šli k Limovu domu a vyvěsili samolepku a transparent s heslem "Lim go home".

Budoucnost a nový stadion

Dnes každopádně vše nasvědčuje tomu, že po více než deseti letech v čele klubu se působení Petera Lima chýlí ke konci. Dluhy klubu byly refinancovány díky americké investiční bance Goldman Sachs a singapurský podnikatel je zřejmě nakloněn prodeji klubu, za který požaduje 400 milionů eur, plus dluh, který dosahuje 700 milionů eur. Jen v prosinci odvoláním Baraji a příchodem Corberana, Valencia promrhala sedm milionů eur.

Abychom ale končili pozitivní zprávou, ne všechno je ve Valencii negativní. Klub po dlouhých letech znovu otevřel a naplánoval dostavbu nového stadionu Nuevo Mestalla. Původní výstavba stadionu začala v roce 2007 a v roce 2009 byla zastavena kvůli dluhům klubu u banky Bancaja.

Dne 4. října 2023 bylo oficiálně oznámeno, že mistrovství světa ve fotbale v roce 2030 budou hostit Španělsko, Portugalsko a Maroko. Dne 19. července 2024 však Španělská fotbalová federace (RFEF) oznámila 11 španělských dějišť a Valencie, třetí nejlidnatější město v zemi, mezi vybranými nebyla.

O čtyři dny později valencijská městská rada, která již dříve vydala stavební povolení k obnovení výstavby, schválila klubu obnovení prací výměnou za řadu podmínek. Loni 10. ledna, po 16leté pauze, klub obnovil práce na zakonzervované stavbě.

Souběžně s tím nedávno nový prezident RFEF Rafael Louzán prohlásil, že Valencie bude hostit mistrovství světa v roce 2030, přestože se s ní původně nepočítalo.