Skok v 16 letech z Olomouce byl obrovský. Příště bych tam nešel, vzpomíná Smékal na štaci v Interu

Co se vám honilo hlavou, když zavolal Inter?

"Byl jsem tehdy moc rád, ale zase jsem tomu nepřikládal velkou váhu. Bylo mi nějakých 16 let, v té době je to samozřejmě fajn, úplně vystřelený jsem z toho ale nebyl. Ani nevím, jestli se o mě tehdy zajímal i někdo jiný."

Existovala vůbec možnost odmítnout?

"Pokud si dobře vzpomínám, úplně jednoznačné to nebylo. Ale pochopitelně jsem tíhnul víc k tomu, že chci jít, než že bych nechtěl. Úplně jsem tehdy nepřemýšlel nad důsledky, co to bude obnášet a podobně. Moc času na přemýšlení nebylo."

Skok z Olomouce do Interu musel být obrovský. Nelitoval jste někdy toho, že jste opustil známé prostředí a vydal jste se do Itálie?

"První měsíce nebyly bůhvíco. Jen jsem vyhlížel volno, které mi umožnilo jet domů do Česka. Bylo to náročné prostředí, hodně konkurenční, navíc člověk neumí řeč. Bylo tam hodně kohoutů na jednom smetišti, každý bojoval o svoje místo na slunci. O kamarádění to moc nebylo. Naštěstí jsem měl povinnost chodit do školy, takže jsem za takové tři měsíce uměl italsky víceméně plynule. Pak to bylo mnohem lepší."

A po fotbalové stránce? Cítil jste se z Olomouce dobře připravený?

"Fotbalově to zase takový skok nebyl. Spíš šok z nového prostředí, jiné návyky a mix kultur, protože mladé hráče berou ze všech koutů světa a vycházet byste měl se všemi."

Akademie Interu patří mezi největší v Itálii, dovedu si představit, že získat pevné místo v sestavě musí být složité.

"Kdybych se mohl vrátit zpátky, asi bych kvůli tomu tenhle krok pořádně zvažoval. Tím, že je to obří klub, je fluktuace hráčů neskutečná. Když tam přijdete poprvé, jste v uvozovkách za hvězdu, ale za půl roku přijde patnáct nových hráčů a rázem jste téměř jako pan nikdo. Prostě továrna na fotbalisty."

Preview zápasu

Jak se o mladé hráče ze zahraničí stará klub? Poznal jste něco z pozlátka velkého fotbalu?

"Jak jsem říkal, museli jsme chodit do školy, to bylo opravdu velké plus. Nejen kvůli řeči, ale taky kvůli nějakému režimu a socializaci. Když jsem tam přišel, bydleli jsme v jedné velké vile, kde byli mladší hráči. Pak byla druhá fáze, což bylo bydlení přímo v akademii, kde se trénovalo a kde byli starší hráči. Tam jsem ke konci taky bydlel, to bylo o úroveň výš. Minutu od pokoje je tréninkové hřiště, soukromá restaurace, bylo to super. Nebylo si na co stěžovat a na co se vymlouvat, měli jsme všechno."

Inter, to jsou velké osobnosti. Měl jste to štěstí nějakou z nich v tréninkovém centru potkat?

"S legendami jsme se úplně nepotkali, ty jsou maximálně někdy u áčka, spíš mají takové ambasadorské role. Ale jednou se u nás ukázal Samuel Eto’o. Nicméně to byl ještě aktivní hráč v Premier League, takže ani nevím, co tam tehdy dělal. (smích)"

Naťukl jste áčko, měl jste někdy možnost si s ním zatrénovat?

"Párkrát jsem tu šanci dostal. Po zápasech měli v pondělí tréninky pro hráče, kteří nehráli nebo hráli málo. Byly tam modelové zápasy, ke kterým potřebovali další kluky. Občas jsem tam byl zařazen i já. Ale oni mají víceméně své tréninkové centrum, úplně jsme se nevídali. Jednotlivé kategorie spolu tolik protkané nebyly."

V kádru Interu tehdy byly osobnosti jako Nemanja Vidič nebo Ivan Perišič. Zaujal vás tehdy někdo další?

"Nejvíc mě překvapil asi Stevan Jovetič. To byl neskutečný útočník. Silný, technický, měl všechno. Naopak třeba u Maura Icardiho mi přišlo, že se mu míč motá mezi nohama, ale když měl šanci, tak dal z deseti šancí devět gólů."

V Interu jste působil mezi roky 2014 a 2016 a klubu se zdaleka nedařilo tak jako v posledních letech. V sezoně 2014/2015 skončil dokonce až na osmém místě. Podepsalo se nevýrazné období i na atmosféře v klubu?

"My jsme to nijak nepociťovali. Tohle šlo mimo akademii. Jasně, teď, když se daří, musí být nálada lepší obecně, ale tehdy to taky žádná tragédie nebyla."

Tehdy v Itálii vládl Juventus, který je v Česku hlavně díky Pavlu Nedvědovi téměř synonymem pro italský fotbal. Má stejné postavení i v Itálii, nebo mu milánské kluby konkurují?

"Řekl bych, že postavení Juventusu je srovnatelné s AC Milán i Interem. Inter možná nemá takový zvuk v zahraničí, ale je to obří klub."

V akademii jste nakonec strávil dva roky, přirostl vám klub za tu dobu k srdci?

"Řekl bych, že paradoxně moc ne. Na zápasy se dívám zřídka, nicméně výsledky sleduju, povědomí mám. Avšak není to tak, že by ze mě roky tam udělaly zarytého interistu. Poslední zápas Interu, co jsem viděl, bylo finále Ligy mistrů s Manchesterem City."

Otřepe se Sparta z debaklů v Lize mistrů? V cestě jí stojí třetí nejlepší tým soutěže