Porazil Mourinha, neposlouchal Houlliera a vyhrál nad Slavií. Genesio chce zářit v Evropě

Psalo se 19. září 2018, když ve skupinové fázi Ligy mistrů stál na Etihad Stadium Olympique Lyonnais proti hvězdně nabitému Manchesteru City. Nešlo o to, zda výběr Pepa Guardioly zvítězí, ale o to, kolik gólů Les Gones nasází. Ale místo debaklu přišlo překvapení, Lyon zvítězil 2:1 zásluhou Maxwella Corneta a Nabila Fekira. Následující den vyšel v deníku L'Equipe článek s názvem "Le Peps Genesio". A přezdívku, zjevně narážející na poraženého Guardiolu, si francouzský kouč ponechal jako trofej.

"Nejdřív mě to štvalo, ale nakonec mi to přišlo vtipné. Jen doufám, že Guardiolovi v Manchesteru neříkají Bruno," přiznal ohledně lehce uštěpačné pocty pro So Foot v roce 2020. "Ale teď vážně, je to člověk, kterého si vážím. Pro mě je nejlepší."

"Přestože jsme se vraceli ze špatného zápasu v Caen (2:2), hned jsem řekl, že chci, abychom tam vyhráli. A tuhle víru se mi podařilo přenést jak na hráče, tak na můj štáb," zamyslel se nad osudovým vítězstvím v rozhovoru pro L'Equipe před střetnutím s Realem Madrid. "Nerad se přizpůsobuji soupeři. Nejlepším způsobem, jak ohrozit protivníka, je hrát podle svých silných stránek. Občas vás to sice na hřišti odhalí, druhý tým toho využije a neuspějete, ale občas to klapne."

"Proti City jsem vsadil na Pape Cheika a Tanguye Ndombeleho a na čtveřici útočníků. Když jste trenér, některé věci jsou racionální a jiné zkrátka ne. A ta iracionalita souvisí s tím, jak se cítíte. Tenhle úspěch posílil mé odhodlání rozhodovat se podle sebe a vlastního svědomí. A především ne na základě toho, co si ostatní řeknou, když to nevyjde," uvedl Genesio.

Odchovanec z Lyonu oblékal barvy Les Gones v letech 1985 až 1995 s výjimkou sezony 1993/94, kdy byl zapůjčen do Nice. Po angažmá ve Villefranche a Besanconu ve 4. divizi se v roce 2007 záložník do svého rodného klubu vrátil a prošel řadou funkcí, od skauta, asistenta rezervy, trenéra rezervy, asistenta prvního týmu až po kouče. Do funkce nastoupil 24. prosince 2015 a rozloučil se sezonou 2018/19.

Jeho ligová bilance je vynikající. 2. místo v roce 2016, 4. místo v roce 2017, 3. místo v roce 2018 a 3. místo v roce 2019. Přesto se ale nikdy uznání od fanoušků nedočkal. Pravidelně ho vypískávali, staral se prý víc o udržení místečka na lavičce, než aby nabízel atraktivní hru. "Když jsem v Lyonu začínal, chyběly mi zkušenosti. Nechtěl jsem ostatní poslouchat, zejména Gérarda Houlliera. Asi jsem toho dělal až moc, abych se prosadil. Cítil jsem se jako jeden muž proti všem," přiznal kouč v pořadu So Foot. Od jeho odchodu Lyon nikdy neskončil na stupních vítězů.

"Myslím, že jsme za tři a půl roku odvedli velmi dobrou práci, aniž bychom se předváděli," řekl loni v říjnu pro L'Equipe. "Největší pýchu ve mně vyvolává setkání s bývalými hráči. Říkají mi, že jsou moc rádi, že jsem je trénoval."

Změnilo by se vnímání fanoušků, kdyby Lyon v roce 2017 neklopýtl v semifinále Evropské ligy? Proti Ajaxu tehdy pohořel 1:4, v odvedě vítězství málem na svou stranu strhl, přiblížil se ale pouze na 3:1. "Toho v Lyonu nejvíc lituji," řekl kouč a odchovanec klubu. "Měl jsem k dispozici hráče, kteří hráli kolektivně, ale také talenty jako je Mathieu Valbuena, Alex Lacazette, Sam Umtiti, Corentin Tolisso, Nabil Fekir... Nerad si něco vyčítám, ale tohle zabolelo."

Z Lyonu do světa

Po krátkém angažmá v Číně, kde během deseti zápasů zajistil Beijingu Guoan účast v asijské Lize mistrů, následně překonal klubový rekord a titul mu unikl o pouhé dva body, se na začátku roku 2021 Genesio vrátil do Francie a převzal Rennes.

Důvěru mu dal po rezignaci Juliena Stéphana bývalý spoluhráč z Lyonu Florian Maurice, Genesio měl bretaňský klub znovu nastartovat. A misi splnil, s pozitivní bilancí šesti výher, dvou remíz a tří porážek si zajistil účast v Konferenční lize. Ve své první kompletní sezoně 2021/22 dovedl kádr ke čtvrtému místu a postupu do Evropské ligy. Třešničkou na dortu bylo ocenění trenéra roku a tento úspěch zopakoval i v ročníku 2022/23. Klub, jehož šatnou každé léto otřásají četné přestupy, opustil v listopadu po domácí prohře s Lyonem.

Po několikaměsíční pauze Genesio nastoupil do Lille, kde vystřídal Paula Fonsecu. Vstup do sezony se mu povedl a aktuálně s týmem okupuje čtvrté místo, na stupně vítězů mu schází pouhý bod. Prosadil se hlavně v Lize mistrů, kam se jeho výběr dostal přes předkola. V prvním zápase porazil Fenerbahce Josého Mourinha 2:1, v Istanbulu následně postup potvrdil v prodloužení. Zdolal nakonec i Slavii a Les Dogues se tak vrátili do nejvyšší soutěže. 

Od vítězství nad City se Genesio vytasil s řadou působivých výsledků, zejména proti Římu v osmifinále Evropské ligy v roce 2017 nebo Villarrealu ve vyřazovací fázi v roce 2018. Když byl vyhozen z Rennes, získal ve skupině devět bodů z dvanácti možných.

Začátek v milionářské soutěži byl poměrně znepokojivý, v Lisabonu francouzský výběr prohrál 0:2 se Sportingem Rubena Amorima. Poté ale přišla sladká odveta z Madridu, domácí vítězství 1:0 nad Realem Madrid a 3:1 nad Atlétikem na Metropolitanu, přestože inkasoval gól už v osmé minutě. José Mourinho, Carlo Ancelotti a Diego Simeone, Genesiův seznam poražených trenérů je impozantní. A po čtyřech těžkých kolech má Lille po remíze 1:1 s Juventusem Thiaga Motty 7 bodů.

Křivka výkonnosti klubu nebyla lineární, kouč ale dokáže kabinu vždy vrátit na správnou cestu. "Především je tu náš kapitán Benjamin André, který nám vštěpuje vítězného ducha a nikdy se nevzdává. Jsou tu i další hráči, o kterých se možná méně mluví. Samozřejmě Lucas Chevalier, Bafodé Diakité, Aissa Mandi, který skvěle povzbuzuje zejména mladší hráče. Zmínit musím i Jonathana Davida, jeho pozitivní přístup a chování na tréninku se odráží na všech." V Lille je obklopen týmem, který zná a kterému důvěřuje už z dob v Lyonu, například Dimitri Farbos byl jeho asistentem i v Číně a v Rennes.

Rozšíří si ale svou pověst i za hranice Francie? Genesio je známý jak svými manažerskými schopnostmi, tak rozhovory s hráči před a během zápasů. Je jedním z nejkonzistentnějších francouzských trenérů, často se mu podařilo dostat ze svého týmu to nejlepší a žádná sezona v lize neskončila zklamáním, nikdy v Ligue 1 neskončil hůř jak čtvrtý, pokud odehrál celou sezonu. "Měl jsem to štěstí, že jsem nastoupil do kádrů se skvělým rozpoložením," řekl v říjnu pro L'Equipe.  

Přesto zůstává mimo Francii relativně neznámý. Každopádně cesta Ligou mistrů s Lille, poté, co se osvědčil proti předním světovým trenérům, by mu křeslo ve velkém zahraničním klubu přinést mohla.

Lille – Rennes (15:00)