Douděrovi v těžkých chvílích pomohly i gól bratrance Červa a zpráva od Součka

V Douděrově blízké rodině byla na konci července diagnostikována rakovina. Pravý bek kvůli tomu chyběl v některých venkovních utkáních Slavie a v reprezentaci na podzim nehrál vůbec. Jeho blízký boj s vážnou nemocí zvládl.

"Některé zápasy (reprezentace) jsem viděl, některé jsem nemohl sledovat. Někdy to šlo, někdy ne. Pro mě i pro naši rodinu bude nezapomenutelný okamžik v těch těžkých chvílích gól Lukáše Červa a jeho památná oslava. Prožili jsme něco, že jsem si v té chvíli řekl, že přesně pro tohle i já sám hraju fotbal," řekl Douděra.

"Že když někdo neprožívá zrovna ideální období, zažívá špatné chvíle, tak se najde něco nebo někdo, kdo je schopen skrz fotbal nebo skrz svoje emoce poskytnout na druhé straně obrazovky v podstatě přes půlku světa nějaký hezký okamžik. A udělat mu radost. Umocněné to bylo ještě tím, že to bylo propojení v rámci naší rodiny. Ten okamžik byl krásným světlem na konci tunelu v tom období. Určitě to zůstane v paměti," líčil emotivně Douděra bezprostřední chvíle poté, co jeho bratranec plzeňský záložník Červ v říjnovém utkání Ligy národů ve Vratislavi slavil proti Ukrajině svou premiérovou branku v reprezentaci.

V těžkých momentech se slávistickému bekovi dostalo velké podpory od spoluhráčů. "Vnímal jsem ji nejen ve Slavii, ale i v reprezentaci. I trenéři mi volali. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, protože tyhle podporující momenty v životě pro mě nejsou klišé a extrémně si toho vážím. Kdybych teď třeba přečetl zprávu od (kapitána) Tomáše Součka, tak se tady podle mě všichni rozbrečíme," podotkl Douděra.

"To byly momenty, které pro nás doma byly hodně emotivní a strašně si toho vážím. Strašně si vážím přístupu od kluků, nečekal jsem to. Jsem vychovaný tak, že spíš nečekám to dobré. Ale naskytlo se to a byla to neuvěřitelná podpora," uvedl Douděra.

Těžká nemoc v rodině částečně změnila jeho pohled na sport. "Dřív bych si říkal, že nedokážu přepnout z fotbalu, že prostě je celý můj život. Ale když přijde tahle hrozná věc, tak jsem najednou fotbal úplně vypustil. Neříkám, že to bylo dobře, nebo špatně. V tu chvíli jsem ze srdce cítil, že fotbal jak kdyby nebyl a věnoval jsem se více rodině. To pro mě bylo v tu chvíli prvořadé," podotkl Douděra.

Na návrat do reprezentace se nicméně hodně těšil. "Měl jsem takové větší očekávání, víceméně od Eura jsem vůbec nebyl v kontaktu. Bylo to takové hezké, jak kdybych jel poprvé, prostě po dlouhé době. Takže takové velké nadšení, jako klasicky u mě," usmál se Douděra.

Jeho tým v březnových zápasech s Faerskými ostrovy a Gibraltarem rozehraje kvalifikaci na mistrovství světa, kde se česká reprezentace v samostatné historii představila pouze v roce 2006. "Myslím, že je to ta nejvyšší meta, co asi fotbalistu může potkat, protože to je jednou za čtyři roky. Není to tak často, když to přeženu jako třeba Liga mistrů," podotkl Douděra.

Když český tým naposledy hrál na světovém šampionátu, bylo mu osm let. "Pamatuju si to. Pamatuju si, že jsme vyhráli nad Amerikou, Tomáš Rosický dával gól. Tehdy za mnou přišel táta a říkal, že v pohodě postoupíme. Že máme tři body s Amerikou a že hrajeme proti Ghaně, že to je v klidu. A pak jsme prohráli a já doma hrozně brečel. Slíbil mi, že postoupíme a nepostoupili jsme," řekl Douděra. "Tenhle moment si moc dobře uvědomuju. Sledoval jsem to. Měl jsem i takovou knížečku, jak tam sbíráte kartičky hráčů," dodal.