Moyes vrátil Evertonu jiskru a výsledky. Toffees by i s jeho vedením mohli započít novou éru

Přitom když jednašedesátiletý manažer 15. ledna usednul po jedenácti a půl letech na domácí lavičku v Goodison Parku, nevypadalo to s Toffees zrovna růžově. Nepřidala tomu ani porážka od Aston Villy už pod staronovým manažerem, po které se potáceli pouhý bod nad sestupovou propastí.

Jenže vzápětí nastal velký zvrat - zatímco osmnáctý Ipswich získal od té doby jediný bod, Everton válí a Moyes ukazuje, že ještě nepatří do starého železa. Díky sedmi zápasům v řadě bez porážky, ve kterých tým získal téměř stejně bodů jako v prvních dvaceti kláních, už má záchranu de facto jistou. Ba co více, aktuálně se nachází stejně daleko od příček zaručujících Ligu mistrů jako od těch sestupových.

Ambice na postup do milionářské soutěže nyní Toffees pochopitelně nemají. Prozatím jim bude stačit, když se loučení se stadionem po dlouhých 133 letech ponese v úspěšném duchu a příznivci si na Goodison Park odnesou jen ty nejlepší vzpomínky. Jako třeba tu na pozdní vyrovnávací gól Jamese Tarkowského proti rivalovi z Liverpoolu.

Příslib finanční stabilizace

Rovněž dlouhodobý výhled je ale pro fanoušky příznivější než ještě před pár měsíci, díky čemuž mohou mít i smělejší sny. V prosinci totiž klub převzal distributor Toyoty ve státech Zálivu a majitel AS Řím Dan Friedkin prostřednictvím své TFG (The Friedkin Group). Nedají se od něj očekávat megalomanský přístup a snaha o okamžitý úspěch jako v případě krajana Todda Boehlyho, naopak existuje příslib, že do Everonu přinese kýžený faktor - stabilitu.

Předchozí vlastník Farhad Moshiri sice do klubu investoval částku přesahující 750 milionů liber, přesto jeho odkaz není v celkovém měřítku pozitivní. Toffees se totiž z bojů v horní polovině tabulky stali celkem, který se v posledních třech sezonách strachoval o prvoligovou příslušnost. Zodpovědným hospodařením se tento fakt obhájit nedá, vždyť loni kvůli porušení pravidel Premier League schytali odpočet osmi bodů. Ostatně už při koupi klubu musela TFG splatit dluh ve výši 200 milionů liber, dalších 150 milionů refinancovat a 200 milionů do klubu nalít prostřednictvím dlouhodobých půjček.

Friedkin v Římě naznačil, že finančně dokáže klub výrazně posunout, a to jak zredukováním fixních nákladů, tak i nárůstem v oblasti příjmů. Klub z Liverpoolu už se na tuto cestu vydal před dvěma a půl lety, kdy se role ředitele fotbalových operací ujal Kevin Thelwell, je tedy na co navazovat. Otázkou je, zda americký podnikatel bude chtít prodloužit spolupráci s mužem, jemuž v létě končí kontrakt. Zákulisní zdroje uvádí, že se toto spojení do další sezony neprotáhne.

Rodák ze San Diega již v italské metropoli ukázal, že nemá problém rozejít se s těmi, kteří mu nezapadají do plánu. I kvůli tomu musel řešit pokulhávající vztah s fanoušky. Nejprve si nepomohl vyhozením Josého Mourinha, ještě hůře tifosi snášeli následné loučení s klubovou legendou Danielem De Rossim.

Ani v Evertonu netrvalo americkému podnikateli dlouho, než se zbavil první výrazné persony. Zatímco v případě Seana Dyche se nemusel potýkat s bůhvíjakým sentimentem fanoušků (i proto, že osobitý manažer svým způsobem nabídl rezignaci), případné rozhodnutí vyměnit klubovou legendu Davida Moyese by rezonovalo podstatně více.

Návrat starého známého

Když tento mimořádně populární muž před lety opouštěl Goodison Park, měl za sebou skvostné výsledky. Usadil Everton v horních patrech tabulky, dokonce jej dostal i do předkol Ligy mistrů a opakovaně do evropských soutěží. Nebylo tak divu, že si jej Manchester United vyhlédl pro nesmírně složitý úkol nahradit Sira Alexe Fergusona. Jenže na Old Trafford přišel ústup ze slávy a Moyes tam nevydržel ani rok, stejně jako později v Realu Sociedad, Sunderlandu a West Hamu.

Kladiváři po něm ale poměrně brzy sáhli podruhé a to už byla jiná písnička. Co do procenta výher šlo dokonce o zdařilejší angažmá než to u Karamelek, s Hammers se bývalý stoper dostal třikrát do základní skupiny evropských pohárů a Konferenční ligu dokonce zvládnul vyhrát. Minulá sezona už tak úspěšně nedopadla, proto se londýnský klub s Moyesem domluvil na ukončení spolupráce.

Když Sean Dyche v lednu vedení Evertonu přiznal, že nedokáže tým dále posunout, stal se jednašedesátiletý Skot jasnou volbou. Zřejmě i proto, že se jeho nezměrné zkušenosti hodí k vhodnému doplnění kádru, které by klub vrátilo zpět do horní poloviny tabulky. Oproti Dycheovi se nicméně jedná spíše o evoluci než revoluci. Moyes na herní styl svého předchůdce navázal, v prvním duelu s Aston Villou byly patrné jen drobné úpravy. Postupným procesem pak tým připravuje na výstavbu hry odzadu, větší kontrolu i variabilitu v útoku.

Zformování osy týmu

V klubu pozitivně rezonuje především začlenění Jacka O`Briena, letní posily za 17 milionů liber, která pod Dychem dostávala prostor jen sporadicky. Zlepšené výkony lze pozorovat také u ofenzivních hráčů, větší svobodu si pochvalují Jesper Lindström i Iliman Ndiaye, po zranění Dominica Calverta-Lewina ovšem obzvláště zaujal Beto s pěti góly ve stejném počtu ligových zápasů.

Moyesovi se díky tomu formuje širší osa týmu, na které se dá do budoucna stavět. Do ní pochopitelně patří také pořád mladý stoper Jarred Branthwaite, jeho zkušený parťák James Tarkowski i dlouholetá stálice Jordan Pickford. Ten už je poměrně spjatý s identitou klubu z posledních let, což potvrzují i statistiky - ze všech brankářů s alespoň 700 minutami v tomto ročníku Premier League má nejvíce dlouhých přihrávek a čtvrté nejvyšší množství zákroků. Jejich úspěšnost je spíše průměrná a přesnost přihrávek dokonce pod průměrem, trenéři i spoluhráči ale zajisté ocení jeho spolehlivost. Za celou sezonu totiž udělal jen jednu chybu vedoucí ke gólu.

Zatímco někteří mají své místo jasné, řadě dalších hráčů končí v létě smlouva. Nejpalčivější otázkou v tomto výčtu je útočník číslo jedna Calvert-Lewin, s rostoucí formou Beta však může tato otázka trápit Everton o něco méně. U ostatních borců Toffees s prodloužením příliš nespěchají a zejména v případě Abdoulaye Doucourého o něj ze strany klubu ani není velký zájem. Jinak tomu může být u jednoho z aktuálních tahounů Idrissy Gueyeho, byť věk nehraje v jeho prospěch, což ještě více platí v případě Ashleyho Younga. Speciálním případem je pak kapitán a klubová legenda Seamus Coleman.

Supermoderní stadion s odkazem na historii

Zahrát si na novém stadionu by přitom pro většinu z nich mělo být slušným lákadlem, neboť takto moderních stánků v Evropě ani na světě mnoho nenajdeme. S možností pojmout téměř 53 tisíc diváků přinese Everton Stadium (o titulárním partnerovi se stále jedná) navýšení kapacity o třetinu oproti Goodison Parku. 10 tisíc věrných příznivců už v polovině února dostalo příležitost ochutnat, co je od příští sezony čeká - v rámci testování bezpečnosti se v novém domově odehrál přátelský zápas týmu do osmnácti let proti Wiganu.

"Úplně jako z jiného světa,” nechal se slyšet jeden z příznivců ohromených monstrózností stavby. "Bude těžké opustit Goodison, ale když člověk vidí tohle... Každý nám bude závidět,” doplnil. Návštěvníci si vedle záležitostí pěkných na pohled pochvalovali i praktičnost, ať už v podobě obřích obrazovek nebo mimořádně kvalitního ozvučení.

Ještě před čtyřmi lety se přitom na stejném místě v zanedbané části města nacházel pouze nevyužívaný dok. 760 milionů liber umožnilo americkému architektovi Danu Meisovi rozvinout všechny své představy, třeba o tom, jak stavbu co nejvhodněji zasadit do průmyslové a námořní části města. Dal si záležet, aby stadion působil dojmem, že vyvstal z původních doků, jejichž kus zároveň v blízkém okolí zachoval.

V táboře Evertonu i díky jeho práci převládá optimismus a výhled na zářné zítřky. Ačkoliv je takovýto moderní stánek zajisté požehnáním, jedná se zároveň i o velký závazek především po finanční stránce. TFG začátkem března zajistila refinancování půjčky ve výši 350 milionů liber - aby klub dokázal prosperovat i s tímto břemenem, musí zajistit, že už se nebudou opakovat strachy o prvoligovou příslušnost.