Neshody v kabině? V Chelsea zapomenutá minulost. Maresca krotí ega mladých hvězd a myslí na titul

Ačkoliv závěr jarní části sezony bývalému trenérovi Mauriciu Pochettinovi vyšel, rozhodlo se vedení v čele s Toddem Boehlym k poměrně překvapivému rozvázání spolupráce. Téměř okamžitě se hlavním favoritem na uvolněnou pozici stal Enzo Maresca, jenž hned ve své první sezoně v Leicesteru dovedl Lišky k vítězství v Championship a tudíž k návratu mezi elitu.

Italská tradice

Lodivod z Itálie, to rozhodně pro fanoušky Blues nebyla žádná novinka, přestože zbylé kluby anglické "Big 6" do této země až na výjimky nesahají. Na Stamford Bridge se Maresca stal už pátým trenérem z Apeninského poloostrova za posledních 15 let, přičemž mu jeho krajané nastavili velmi vysokou laťku: Carlo Ancelotti i Antonio Conte dosáhli na ligový titul, Roberto Di Matteo zase na historické vítězství v Lize mistrů. Snad jen zápis Maurizia Sarriho lehce pokulhával, ale Evropská liga také není k zahození.

Mimochodem, za zmíněné období usedlo na lavičku Chelsea 13 stálých manažerů, přičemž kromě italské čtveřice dokázali vyhrát trofej už jen Rafael Benítez s Thomasem Tuchelem. Těžko však mezi těmito muži hledat jiné podobnosti než národnost: Di Matteův pragmatismus ani zdaleka nepřipomíná Sarriho vysoko postavenou obrannou linii, od které se zase podstatně liší Conteho tradiční systém 3-5-2.

Zkušenosti od Guardioly

Jasně definovaný styl hry přitom vyznává i Maresca, který se už v dobách své vydařené hráčské kariéry nebál zapojovat do diskuzí o stylu hry a přístupu. Prakticky ihned po svém konci na hřišti se přemístil za postranní čáru, kde postupně působil jako asistent v Ascoli, Seville a West Hamu United. Dvě období proložená krátkým angažmá v Parmě strávil také v Manchesteru City – nejprve jako mládežnický trenér, později jako technický spolupracovník Pepa Guardioly.

A jak se přihodilo už mnoha parťákům úspěšného Španěla, i rodák z Kampánie se z Etihadu odrazil k velké příležitosti. Marescu si však chválili už během předchozích angažmá, například Manuel Pellegrini mu v dobách společného působení u Hammers pravidelně svěřoval taktickou přípravu. Sám Ital si totiž vždy zakládal na vzdělávání hráčů v oblasti přemýšlení o hře, v čemž existuje velká synergie právě s Guardiolou.

Podobnost najdeme i v samotném stylu hry zakládajícím se na aktivním napadání či kontrole hry začínající od brankáře a stoperů. Při výstavbě Maresca rovněž aplikuje roli invertovaného beka, kdy se buď Marc Cucurella, nebo jeho protějšek na pravé straně (většinou Malo Gusto) přesouvá na pozici šestky vedle Moisése Caiceda. Tím vytváří větší volnost pro další dvojici středopolařů, a Cole Palmer tak může působit jako spojka mezi zálohou, zeširoka hrajícími křídly a útočníkem. Alternativním plánem, pokud s Caicedem nastupuje Roméo Lavia, je double-pivot v tomto složení s Gustem operujícím výše v okolí Palmera.

Obě varianty nicméně umožňují Caicedovi zazářit a naplno rozvíjet svůj potenciál – vždyť na příkladu Rodriho vidíme, že jeho pozice je v podobném stylu hry tou možná stěžejní. Právě přes zataženého záložníka uvolněného díky týmové práci s náběhy a prostorem řídí Maresca většinu postupných akcí svého týmu.

Důsledný, ale lidský

To se mu daří i díky dobrému vztahu s hráči v kombinaci s pevnou rukou. Hráči trenérově herní filozofii stoprocentně věří a už během přípravy zaznívaly z tábora Chelsea hlasy o tom, jak se morálka celého týmu zvedla. "Mluví s vámi na rovinu a můžete mu věřit," říká na manažerovu adresu Noni Madueke. "Nesnaží se být s každým nejlepší kamarád, ale je upřímný a spravedlivý. Přesně to potřebujete od trenéra, obzvláště ve špičkovém klubu jako Chelsea," dodává.

Zároveň Maresca už v létě během jednání upozornil nové posily, že od všech očekává stoprocentní oddanost a vysokou pracovní morálku. "Neexistuje ani jeden den, kdy byste si mohli dovolit vypnout. Neustále ze sebe musíte vydávat to nejlepší," potvrzuje jedna z letních akvizic Tosin Adarabioyo.

Nejen ze šatny, ale i z kanceláří na Stamford Bridge létají pochvaly na Marescovu osobnost. Vytvořil si silné pouto s příznivci klubu, perfektně spolupracuje s vedením. Není proto divu, že zdroje zevnitř Chelsea už říkají, jak by všichni rádi, kdyby jejich manažer dlouhověkostí dorovnal Guardiolu či Jürgena Kloppa.

Přestupová politika

Bylo by však hodně zjednodušující, kdybychom zásluhy za vzestup Blues připisovali pouze změně na lavičce. Je pravdou, že kroky nových vlastníků a jimi dosazeného vedení byly občas na hraně pravidel, často chaotické či nekoncepční a neustále čelily kritice. Tu si fanoušci stěžovali na výraznou rotaci manažerů (Boehly se za dva roky stihl rozloučit se čtyřmi), jinde zase na přílišné zemětřesení v kádru. Všechny poznámky jsou beze sporu fakticky správné, nicméně nakonec se zdá, že tato rozhodnutí přinesla ovoce. Ostatně už od začátku američtí majitelé avizovali, že chtějí postavit svůj tým de facto od píky a na dlouhou dobu dopředu.

Tak se i stalo, což potvrzuje pohled na soupisku. Pouze trojice fotbalistů z 30 působí v A-týmu přes dva a půl roku, tedy déle než Boehly. Gólman Marcus Bettinelli si přitom v této sezoně nepřipsal ani jeden start, Ben Chilwell má na kontě poločas v Ligovém poháru a Reece James čtyři zápasy, byť u něj je to způsobeno zejména nekončícími zdravotními potížemi. Kromě zmíněného Bettinelliho zatím nikdo v kádru neoslavil 28. narozeniny (Chilwella čekají v sobotu) a drtivá většina hráčů má smlouvu platnou minimálně do léta 2028. Pokud se týmu bude dařit, je to dozajista skvělá situace.

Nízký věk, dlouhý kontrakt a utracená miliarda liber ale samy o sobě nestačí k tomu, abyste se meziročně zlepšili téměř na dvojnásobek bodů a stíhali skoro bezchybný Liverpool. První přestupové období v létě 2022 navíc nepřineslo ideální výsledky, do výraznější role se z tehdejších příchodů prosadili pouze obránci Wesley Fofana s Cucurellou, naopak hvězdy jako Kalidou Koulibaly nebo Raheem Sterling vyhořely.

Právě tady se zrodila restrukturalizace sportovního vedení spolu s plánem investovat už pouze do hráčů s vyšším ročníkem narození. Chelsea neváhala utrácet hned v lednu po mistrovství světa v Kataru, což dodnes přináší ovoce. Tehdy totiž dorazili Enzo Fernández, Madueke či Gusto, kteří aktuálně patří do základní sestavy. Následující léto se hlavní fáze přestavby dokončila, příchody Roberta Sáncheze, Caiceda, Lavii, Palmera a Nicolase Jacksona dotvořili současnou osu mužstva.

Před probíhající sezonou už se provedly pouze zásahy menšího charakteru, podobný je i plán do budoucna. Dle zpráv zevnitř klubu není totiž vedení pod žádným tlakem, aby provádělo další uspěchaná rozhodnutí, a může se tak v klidu zaměřit na důkladnější vytipovávání hráčů. Jelikož nesdílí časté názory fanoušků, že by do svých řad akutně potřebovali brankáře a stopera špičkové úrovně, lze ze strany Blues očekávat klidnější zimu.

Na Marescu číhají i nástrahy

Ačkoliv se v současné době vše jeví růžově, usídlení Chelsea mezi anglickou elitou ještě zdaleka není definitivní. Jeden loňský problém v podobě decimujícího množství zraněných sice odezněl či se jej podařilo vyřešit, jiný ale stále přetrvává. Tím je disciplína. Modří jsou spolu s posledním Southamptonem suverénně nejnapomínanějším celkem Premier League.

O zbytečnosti i potenciálně velkém dopadu této neřesti nejlépe svědčí závěr utkání proti Brentfordu. Cucurella se po závěrečném hvizdu nepohodl s Kevinem Schadem, za což si oba vysloužili žlutou kartu. Jenže pro Španěla byla v zápase již druhou, a tak se o víkendu proti Evertonu musí Maresca obejít bez něho. Právě Cucurella spolu s Fofanou chyběli už při předchozím výletu do Liverpoolu, v říjnu Chelsea podlehla Reds možná i proto, že tato dvojice stihla velmi rychle nasbírat pět žlutých karet.

Když byl Maresca na karetní sbírku dotázán ještě před utkáním s Liverpoolem, ujišťoval, že žádné problémy s disciplínou jeho svěřenci nemají. Tentokrát už tak zamítavý nebyl, zároveň ale hovořil velmi neutrálně. Možná i proto, aby si udržel kabinu na své straně. Při současných pozitivních výkonech a výsledcích je to přeci jen o něco snadnější než v situaci, kdy se dařit přestane.

Že je v kádru Chelsea velké množství potenciálních rozbušek, to je věc poměrně známá a vzhledem k absenci zkušenějších borců ne moc překvapivá. Už samotná šíře kádru je možným úskalím, které se dosud neprojevilo – naskakovat na pár minut a užít si radost z vítězství je přeci jen snesitelnější představa než prosedět zápas na lavičce a jít si na závěr spolknout hořkou pilulku. K tomu si připočítejte jednotlivé incidenty z minulosti jako například roztržku Maduekeho s Palmerem ohledně exekuce penalty nebo Fernándezovy rasistické urážky vůči Francouzům, přičemž s pěti na klubové úrovni nastupuje.

Zatím se každopádně Maresca jeví jako muž, jenž má otěže pevně v rukou. Pokud se mu nic nevymkne, je na dobré cestě přinést zpět na Stamford Bridge kýžený titul, na který se čeká již přes sedm let.