Galatasaray už dávno není vrakovištěm vyhaslých hvězd. Kouč Buruk změnil klub k nepoznání

Odpovědí je už pohled na soupisku tureckého giganta. Gala totiž v probíhající sezoně nesmírně posílil. Do Istanbulu dorazily hvězdy jako Álvaro Morata, Victor Osimhen nebo Roland Sallai, které tým Okana Buruka pozvedly na zcela novou úroveň. Výkony ostřílených borců podporují domácí mladíci Baris Alper Yilmaz, a Yunus Akgün, kteří se dohromady podíleli na 16 ligových brankách a výrazně pomohli k tomu, že Galatasaray ve 23 zápasech nasbíral 63 bodů ze 69 možných. 

Istanbulský celek míří za třetím titulem v řadě, úspěšná éra ale začala historickým propadákem. V sezoně 2021/2022 tým složený kolem velezkušeného Bafetimbi Gomise skončil až na 13. místě ligové tabulky s propastnou devětadvacetibodovou ztrátou na překvapivého mistra Trabzonspor.

Po nejhorší sezoně v klubové historii zdeptaný celek převzal trenér Buruk, jenž během pár týdnů otočil kormidlem o 180 stupňů. Někdejší šikovný záložník, který v červenožlutých dresech získal během své hráčské kariéry sedm titulů, přinesl do klubu vítěznou náladu. Na úspěchy se pod jeho vedením nečekalo dlouho. Hned v první sezoně Galatasaray získal titul, ke kterému došel i díky rekordní čtrnáctizápasové vítězné sérii. 

Vstříc úspěchu v Evropě

Buruk na severu Istanbulu nastartoval dynastii podobnou té, kterou pamatuje z doby svého hráčského působení v klubu. Na konci devadesátých let Galatasaray v Turecku ničil jednoho soupeře za druhým a na přelomu tisíciletí si došel i pro úspěch na evropské scéně. V roce 2000 porazil tým složený kolem Hakana Süküra a Gheorghe Hagiho ve finále tehdejšího Poháru UEFA Arsenal a jako první a zatím poslední turecký celek získal evropskou trofej. Mimochodem Buruk v památném zápase v Kodani odehrál 81 minut.

Teď by se svým týmem rád napodobil tažení Evropou i v roli kouče. Za dva a půl roku v klubu Buruk vybudoval kvalitní základy k tomu, aby Galatasaray mohl o zopakování 25 let starého úspěchu přemýšlet. 

Na evropském kolbišti je istanbulský klub v pozici, ve které byl naposledy v roce 2013, kdy ve čtvrtfinále Ligy mistrů sahal po senzačním postupu přes Real Madrid. Od té doby ani jednou neprošel přes první kolo vyřazovacích bojů. V minulém roce na startu evropského jara nestačil na pražskou Spartu, které v gólovém dvojzápase podlehl v součtu 4:6. 

Problémy v tureckém ráji

Projekt, který v Istanbulu Buruk rozběhl, by mohl výrazně pomoct nejen Galatasarayi ale i tureckému fotbalu jako celku. Z tureckých klubů v Evropě už dávno nejde takový respekt jako v minulosti a podepisuje se to na renomé domácí nejvyšší soutěže. V pořadí zemí podle koeficientu UEFA je Süper Lig na desátém místě, což ji v aktuální pětiletce řadí až za českou Chance Ligu. 

Obrazu turecké nejvyšší soutěže nepřispívají ani stále častější skandály, které tamním fotbalem otřásají. Naposledy byl v centru dění právě Galatasaray, jehož zápas proti Adaně Demirspor skončil už po 34 minutách, protože soupeř opustil hřiště na protest proti sporně nařízené penaltě.

"Uznávám, že penalta se asi pískat neměla, ale mrzí mě, jak k celé situaci Demirspor přistoupil. Nemyslím si, že to bylo moudré. Je to další situace, která na turecký fotbal vrhá špatné světlo," posteskl si po zápase Buruk. "Kdyby každý tým kvůli nespravedlivé penaltě předčasně opouštěl hřiště, pak by každá liga skončila do čtyř týdnů," navázal na trenérova slova sportovní ředitel Galatasaraye Metin Öztürk. 

V prosinci 2023 k naplnění jeho slov nebylo daleko. Turecký fotbalový svaz dokonce soutěž na týden přerušil. Radikální krok přišel po napadení rozhodčího Halila Umuta Melera, kterého tvrdě knockoutoval šéf Ankaragücü Faruk Koca. Sudí skončil v nemocnici s otřesem mozku a zlomenou kůstkou v obličeji a Koca za svůj zkrat dostal doživotní zákaz působení ve fotbale. 

Tradice přitahuje velké hvězdy

Ani četné skandály Galatasarayi nebrání v tom, aby do metropole na Bosporu dokázal nalákat velká jména. A šéfové klubu se v bojích na přestupovém trhu nebojí sáhnout hluboko do kapsy. V aktuální sezoně za přestupy a hostování utratili už víc než 61 milionů eur. V Istanbulu tak vznikla hvězdná osa týmu, kolem které mohou dozrávat domácí mladíci.

Klub se rozloučil s drahými fotbalisty, kteří do Turecka přišli dohrát kariéru, a i na přestupovém trhu se zaměřil na mladší ročníky. Gabriel Sara, Elias Jelert, Carlos Cuesta, Roland Sallai. To všechno jsou hráči, kterým je mezi 21 a 27 lety. 

Galatasaray se vydal na cestu, která v posledních letech není pro turecké kluby úplně obvyklá. Hlavně istanbulské celky si vybudovaly pověst týmů, které rády spoléhají na zkušené hráče s minulostí v prestižních západoevropských ligách. Buruk ale dokázal uvažování v klubu změnit a začal s koncepční prací, která může vést k úspěchům na hřišti i na přestupovém trhu. 

Zatímco v minulosti Galatasaray na přestupech výrazně tratil, v nejbližších letech se může karta otočit. První vlaštovkou, která ukazuje, že nová cesta funguje, je útočník Yilmaz, který do klubu přišel za dva miliony eur a nyní by mohl odejít za částku až patnáctkrát vyšší. 

Naděje do dalších sezon

Galatasaray má našlápnuto k tomu, aby turecké lize neohroženě vládl dalších několik sezon. Oproti největšímu konkurentovi Fenerbahce má v průměru téměř o dva roky mladší tým a dál pokračuje v postupném omlazování. Z pohledu klubových ambic je důležité, že přestavba nepřichází na úkor sportovní kvality. Kádr se naopak daří doplňovat o fotbalisty, kteří posouvají klub dál. 

I proto je na čase začít mluvit o výraznějším evropském úspěchu. Pohled na kalendář navíc před Galatasaray postavil zajímavou výzvu. V roce 2026 se finále Evropské ligy odehraje na stadionu konkurenčního Besiktase, případný triumf na turecké půdě by svým dopadem překonal úspěch z roku 2026.

Ale dost bylo snů. V aktuální sezoně už se Galatasaray evropského průlomu nedočká, soustředit se proto může na jediný cíl, a tím je ligový titul. Už v pondělí se mu může výrazně přiblížit.