Ideály musely do koše, přibližuje boj o záchranu trenér Prostějova Kučera. Nehrát celou sezonu doma? Z handicapu výhoda

Když jste v zimě Prostějov přebíral, k jakému týmu jste přišel? Co jste viděl?

 „Největší problém byla obrana, jednoznačně. Nebyli jsme do defenzivy vůbec dobře nachystaní, dostávalo se hodně gólů. Na to jsme se zaměřili, chtěli jsme to vyztužit.“ 

Odvíjelo se od toho i přestupové okno, že?

„Přesně tak. Během mého příchodu se k nám dostal Ondřej Ševčík z Hradce Králové, na poslední chvíli jsme pak dělali Ondru Rudzana ze Skalice, Jana Štěrbu z Brna nebo Jaroslava Harušťáka z Chrudimi. Všichni nám hodně pomohli.“ 

Ve výčtu změn jste opomněl brankáře Filipa Muchu, který přišel z Teplic na hostování a odchytal jedenáct zápasů. 

„Měli jsme vyrovnanou brankářskou dvojici. Mucha do poslední chvíle koketoval se Zlínem, což nakonec nedopadlo, tak jsme této šance využili. První zápasy nechytal, start byl však nevydařený, a tak dostal šanci on, byl to trochu impuls pro tým. K záchraně také pomohl. Ale stejně tak Luděk Vejmola, který odvedl perfektní práci a v zápasech, ve kterých chytal, moc pomohl.“

Zaujalo i jméno Jaroslava Harušťáka, o kterém se v zimě mluvilo v souvislosti se zahraničím, v létě jde do Baníku. Ukázal kvalitu?

„Rozhodně. Už jsem ho znal z reprezentace U20, je to super defenzivní univerzál, což mu hrálo do karet. Někdy tam byly mezery v jeho obraně, ale vyvažoval to podporou dopředu, dal tři branky.“

Start do vašeho angažmá nebyl ideální. Čtyři zápasy, tři prohry. Jak jste to vnímal?

„Byl jsem tady ještě krátký čas, poznával jsem to. Dostali jsme dvakrát čtyři góly, nebylo to dobré, museli jsme něco změnit. Rozjezd to byl všelijaký, ale každý si dobře uvědomoval, jakou má zodpovědnost. Týmu jsem ale věřil, viděl jsem, jak pracuje na tréninku.“

foto: © 1. SK Prostějov

Byl to typický příklad, kdy se věci z tréninku nedokáží přenést do zápasu?

„Psychický tlak hrál roli. Můžete si plánovat rozehrávku a výstavbu hry, ale dojde zápas a spadne to do jednoduchosti. I já jsem to pak musel přehodnotit, trochu jsme přehodili výhybky na jednodušší fotbal. A upřímně, pro hráče to bylo lepší, nemuseli se zatěžovat složitými taktickými prvky.“

Prostě účel svědčí prostředky.

„Lépe bych to neřekl. Za svoji kariéru jsem to poznal několikrát. Něco byste chtěl, hráčům se to v přípravě líbí, ale pak se od toho upustí. Tak to je. V zápase se dostáváte do složitých situací, míč najednou skáče jinak. Přijde o to větší stres, tak se přejde na nákopy a podobně. Hodně jsme si pomáhali standardními situacemi. Hráči to kvitovali.“

Na začátku dubna jste vyhráli dva zápasy za sebou. Jednou gólem v 94. minutě, podruhé v 80. Bylo to po špatném startu zadostiučinění?

„Vždycky to pomůže, ať už je tým v jakékoliv situaci. Jdete si za tím a vrátí se vám to. Byly to zápasy, kdy nám to mnohdy dlouho nefungovalo, ale pak jsme přeskupili síly a otočili jsme to.

Jaké jste měl vůbec po posledním kole, kdy jste se definitivně zachránili, pocity? Dokáži si představit, že spíš než radost to byla obří úleva.

„Cítil jsem velkou zodpovědnost. Víte, že jsou plány do budoucna, že se staví nový stadion, že má tým kvalitu a je prostor na přestupy… Nechcete se podepsat pod sestup, chcete pomoct. Bylo to vysilující, pro hráče to bylo o to těžší. Poslední tři roky tu hrají o záchranu, loni i letos to klaplo až v posledním kole. To je únavné, ubíjející. Na druhou stranu tato zkušenost mohla v závěru pomoct. Tímto chci hráčům poděkovat, jak to zvládli.“

Bylo psychicky vysilující i to, že jste z posledních šesti zápasů vyhráli čtyři, ale v podstatě jste se nehnuli ze sestupového místa?

„Když máte ztrátu, kterou doháníte – a díky tomu, že vyhráváte, máte pocit, že se to daří – a pořád se stejně nehnete, je to strašně frustrující. V předposledním kole jsme se konečně dostali na nesestupové místo a byli jsme odhodlaní to zvládnout. Jinak by šla celá práce do koše.“

foto: © 1.SK Prostějov

Paradoxně se vám hodně dařilo doma, přitom se celá sezona hrála v Holici. Čím to?

„Celou sezonu jsme v podstatě hráli venku. Nevím, čím to bylo, ale nakonec se nám s tím podařilo sžít a udělali jsme si z toho opravdu domácí prostředí. Zápasy jsme tam zvládali daleko lépe než venku. Bral jsem to jako handicap, ale těch bodů jsme skutečně uhráli celkem dost. Bylo tam všechno dobře připraveno, útulné prostředí, takže nakonec spokojenost.“

Jaká je vaše budoucnost?

„Smlouvu jsem měl do konce sezony. V případě záchrany tam byla automatická opce, takže pokračuji dál.“