Ještě tu někdo (bláhový) zpochybňuje Harryho Kanea?!

Fanoušci Spurs nemůžou Pepu Guardiolovi zapomenout, že jejich klub před pár lety nazval "týmem Harryho Kanea." Podle mě to ale jednak Katalánec nemyslel nijak pejorativně a potom, ruku na srdce, ona to je dost velká pravda. Je třeba ale říct, že na stadionu Citizens, na jehož trávník hostující mužstva nastupují se staženými půlkami, nehrál "One Man Band," orchestr s jedním muzikantem. Spurs by bývali neuspěli bez Llorise v brance, výtečné hry stoperů, neúnavné zálohy a smrtících kontrů. Tottenham, který doma dvakrát za sebou zbytečně prohrál se Southamptonem a Wolves opět ukázal, že mu sedí hra na protiútoky proti silnému, útočnému soupeři, pokud tedy udrží stoprocentní disciplínu a koncentraci. Tentokrát měl kromě nezvyklé a viditelné sebedůvěry proti nejsilnějšímu mužstvu Anglie ještě pana Harryho v tržní formě za 150 až 200 milionů liber.

 Když i jindy zdrženlivý portál The Athletic použije pro Kaneovu 99 minut trvající show přídavné jméno "majestic," dává to tušit, že šlo o cosi mimořádného. Tahoun Spurs měl sice průměrných 38 dotyků s míčů, ale snad každičký měl větší než menší význam. K tomu přidejme stoprocentní přesnost střelby ze 3 pokusů, 4 vyhrané souboje, 2 vytvořené velké šance a na špičce dortu už zmiňované dva góly, včetně toho vítězného v 95. minutě, kdy se celý fotbalový svět už smiřoval s remízou v zápase, který od první vteřiny bavil. "Byl to letos jeden z nejlepších všestranných výkonů středního útočníka napříč všemi soutěžemi," prohlásil na BBC v pořadu Match of the Day mistr tohoto řemesla Alan Shearer. 

 Pro Kanea je veleúspěšná show na Etihadu velkou osobní satisfakcí. Vůči pochybovačům, kteří mají stále dojem, pro mě zcela nepochopitelně, že je anglický útočník přeceňovaný nebo se ocitl za zenitem. Možná ještě víc vůči Manchesteru City, který o Harryho velmi stál, jak v posledním týdnu zopakoval Pep Guardiola, a hlavně vůči prezidentovi Tottenhamu Hotspur Danielu Levymu, který Kaneovi životní přestup zatrhl, z čehož se klíčový hráč Spurs psychicky a herně minimálně 2 měsíce vzpamatovával.

 Když před pár týdny Spurs dvěma góly v nastavení senzačně otočili zápas v Leicesteru, všichni si mysleli, že injekce sebevědomí z bláznivé výhry posune tým pod Antoniem Contem k ještě lepším výkonům a výsledkům. Co následovalo? 3 ligové prohry za sebou a propad nálady hlavně mezi fanoušky někam do suterénu. Senzační vítězství 3:2 nad Manchesterem City po výkonu, jehož podle mnohých nebyl Tottenham schopen, je potřeba potvrdit a zužitkovat. Nejen ve smyslu tolik potřebného umístění mezi Top 4, ale i jako potvrzení Kaneova snu a přání vyhrávat se Spurs trofeje. Nebo vyhrát aspoň jednu, třeba letošní FA Cup. Když mají Kane, Son a spol. svůj den, můžou porazit naprosto kohokoli. Bohužel, když ten den nemají, můžou taky v podstatě s kýmkoli prohrát.

 Byl bych ale mírným optimistou nejen vzhledem k málo vídanému sobotnímu dění na Etihadu, ale třeba taky s přihlédnutím k tomu, že Kane je evidentně nadšený ze spolupráce s koučem Contem a opačně to platí jakbysmet. Rozhodujícím mužem je z pohledu tábora Kohoutů ale znovu fanoušky nemilovaný Daniel Levy. Je na něm, jestli dodrží slovo a Conteho kádru významně posílí, a druhé léto po sobě Kanea udrží na Tottenham Hotspur Stadium. Třeba letos Harryho zaječí úmysly nakonec budou mnohem slabší.

Jiří Hošek - novinář a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Londýně, který se dlouhodobě zajímá o Premier League