Kde je jim konec? Díl pátý: Tři kultovní hrdinové z Chorvatska

Ve svých 21 letech přestoupil Andrej Kerič do Liberce. Byla to střela do tmy pro Liberec i pro hráče. Nicméně aklimatizace z první chorvatské ligy proběhla skvěle a Kerič se prakticky hned po příchodu v únoru 2008 projevoval více než dobře. Během jarní části odehrál 12 zápasů a vstřelil 6 gólů. 

Měl na co navazovat, nicméně očekávání ho nesvalila, naopak. Hned jeho druhá sezona v Liberci byla famózní. S 15 góly se stal nejlepším střelcem ligy, navrch si připsal 7 asistencí. Bohužel pro něj na to v další sezoně nenavázal, připsal si 5 gólů a 3 asistence a s Libercem se pomalu loučil.

Podzim sice pod Ještědem dohrál a pomohl Liberci 6 góly v 17 zápasech, ale v zimě začal jednat se Spartou. Kvůli tomu byl vyřazen z áčka Slovanu. Nakonec jej Letenští vykoupili a Kerič měl nahradit Bonyho, který zrovna odešel. 

Jenomže očekávání Kerič zdaleka nenaplnil. V dresu Sparty celkově odehrál 37 utkání a dal tři góly. Byl poslán na hostování do Teplic, ovšem zde to nebylo o mnoho lepší. Později i přiznal, že odchod z Liberce byl velkou chybou. A po konci v České republice se z nadějného Chorvata stal fotbalový cestovatel.

Vyzkoušel si angažmá v Lucembursku či na Maledivách. O restart kariéry se snažil také ve slovenských Michalovcích. Nakonec se vrátil do Cibalii, odkud šel do Liberce. Od února 2020 hraje za Komletinci, která hraje v nižších patrech chorvatského fotbalu.

Kelič sice nezanechal takovou stopu jako Kerič, nicméně nikdo mu neodpáře podíl na mistrovském titulu.

Když Kelič přicházel, byl to mladý chorvatský stoper, jenž do Liberce přestupoval v mládežnickém věku. Shodou okolností šel do Liberce ze stejného týmu jako Kerič.

Například v mistrovské sezoně nastoupil do devatenácti utkání. Po triumfu patřil mezi klíčové postavy libereckého tažení evropskými poháry, než v zimě 2014 přestoupil za milion euro do druholigové italské Padovy.

Tým s Keličem v základní sestavě sestoupil do třetí ligy a po půl roce zkrachoval. Chorvat pak odešel jako volný hráč do maďarského Puskás AFC (dvě sezony) a později do rumunského Universitatea Craiova (tři a půl sezony). V únoru 2020 se vrátil zpět do Cibalii, jejíž je odchovancem.

Zůstal tam ale jen půl roku. V létě ho zlákala elitní thajská liga. Tamní dobrodružství začal v týmu Buriram, nicméně po chvíli přešel do Chonburi, kde hraje doteď.

V zimě 2012 přicházel do Baníku chorvatský technik jako hotový hráč. Za sebou měl štace v nejvyšších soutěžích v Chorvatsku a Řecku. Právě v druhé jmenované zemi se nedokázal v dresu Panionosu prosadit, a tak zamířil zadarmo do Slezska.

V Ostravě se velice rychle usadil a ukázal své kvality. Hned v jarní části sezony vstřelil čtyři góly, což z něj udělalo druhého nejlepšího střelce Baníku v sezoně. Jeho asistence by také neměly zůstat bez povšimnutí. Kromě toho to byl fotbalista v pravém slova smyslu – míč mu nepřekážel, naopak, jeho kousky bavily. Nicméně během jeho poslední sezony v Ostravě nastal problém.

Stabilita výkonů byla ta tam. Právě to bylo problémem, který zřejmě stál za jeho koncem v Baníku. Klub od něj požadoval, aby byl klíčovým hráčem v krizové situaci, a právě nesplnění tohoto úkolu uvedl Baník jako hlavní důvod jeho konce v zimě 2016.

Baník opouštěl s bilancí 110 utkání, 20 branek a 14 asistencí. Nejprve byl odejit do Teplic, pak šel do Příbrami. Není třeba dodávat, že mu to nikde nešlo tak dobře.

Z Příbrami šel do chorvatského Šibeniku. Po dvou a půl letech tam se vrátil blíž k Česku, a sice do rakouského ASKÖ Oedt (čtvrtá liga). Tam je doteď, nicméně momentálně hraje za rezervu tohoto týmu.