Kdy začíná Liga mistrů?

Jejich práce s navigací a orientace na širém moři se absolutní bezradností nápadně podobala hernímu projevu z konce minulé a začátku nadcházející sezony, ale nikdo z přítomných si to samozřejmě neuvědomoval.

„Musíme zleva, a ne tak rychle, pěkně v klidu, ať jí nezavaříme,“ poklepal na luxusní mahagonový volant Cristiho nové jachty Bruno, jehož „pěkný klid“ a prevence před zavařením byly bezesporu jedněmi z důvodů, proč se téhle party na podzim neměla týkat nejprestižnější klubová soutěž na kontinentu, který ležel kdesi za obzorem. Kde? To neměli ani páru… 

„Musíš rychle! Dej mi to, já to umím,“ sápal se k volantu se sebevědomím sobě vlastím zpocený Cristi.

„Ne, vole, já tady byl první…,“ bránil se Bruno a v úmorném horku odrážel výpady Cristiho naolejovaných paží.

„Ale já jsem legenda,“ křičel testosteronovým basem Cristi a po očku pozoroval svůj zatnutý triceps, kterým se snažil Bruna odstrčit.

Zatímco se na jachtě schylovalo k bitce jako u Greenwoodových, pustil se do nesmyslné akce Fred, volant utrhl a ztratil. A bylo po zápase…

Cristi se urazil a šel si dát kliky. Bruno s Fredem pokrčili rameny a skočili do vířivky.

Když Cristimu odtekla všechna krev z hlavy do svalů, zašel se klukům omluvit. „Takhle Ligu mistrů nevyhrajeme. Musíme být víc tým! Do září máme na čem pracovat,“ zakončil svůj part a Bruno s Fredem na sebe vyděšeně pohlédli.

„Cristino, my letos Ligu mistrů vůbec hrát nebudeme,“ řekl mateřským tónem Bruno a pohladil Cristiho po stehně. „Čeká nás jen Evropská liga,“ dodal bázlivě a to, že je jen porážka West Hamu v Brightonu v posledním kole uplynulého ročníku zachránila před tím, aby sezonu začali v předkole Evropské konferenční ligy, už si raději nechal pro sebe.

„Jak nehrajeme? Proč jako?“ nechápal Cristi.

„Nedostali jsme se do ní.“

„Jak nedostali? Tam se nemusíš dostat, tam prostě hraješ. Vždyť jí hraju každý rok.“

„Ti nejlepší jí hrajou každý rok, no, ale…,“ polkl Bruno a Cristi už zase začínal rudnout, jako by si oblékal domácí dres. 

„Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne,“ začal koktat. Představa, že bude chybět mezi nejlepšími, nerozšíří svou sbírku 140 branek a dá Messimu šanci jej dotáhnout, mu svírala hrdlo skoro tak silně jako Sir Alex, když tenkrát na tréninku vypustil návrat do defenzivního postavení.

„Takhle to nenechám!“ vykřikl a rozklepanýma rukama začal psát esemesku Jorgemu, ať mu sežene angažmá, kde bude hrát Ligu mistrů.

„Jakto, žes to vlastně nevěděl? Ty nekoukáš na tabulku?“ zeptal se po chvíli Fred.

„Ne, já koukám jen na sebe. Tabulka mě nezajímá,“ odvětil profesionálně. 

Slunce mezitím zašlo za jediný mrak na celé obloze, Evropa se „ďáblům“ zase o kousek vzdálila a atmosféra na palubě zhoustla. Pak Cristimu pípla zpráva od Jorgeho se seznamem účastníků Ligy mistrů, které by o jeho služby stály: 

„Al-Hilal Saudi FC, 210 mil. liber. Ostatní 30 mil. za to, že jim přestanu volat.“

Cristi těžce polkl, oči mu zalily slzy a nastalo fyzicky bolestivé ticho. Situaci pak tradičně špatně vyhodnotil Fred, když ho chtěl uchlácholit motivačním faktem, že v tabulce střelců Evropské ligy ho Messi určitě nepředběhne.

Cristi ale nereagoval. Přes zlaté zábradlí jen zíral na širé moře a stejně jako první portugalští mořeplavci zoufale vyhlížel, jaká vlna, mělčina nebo pirátská loď tady ukončí jeho trápení. 

A Dioga jste si ani nevšimli, že?