Macek: Juventus byla nejlepší volba, k Moratovi jsem chodil na playstation. S Luganem se dereme nahoru

S fotbalem jsi začínal ve Zlíně, ale tvůj talent nepřehlédnul Juventus. Ještě, než se k němu dostaneme, byl tehdy ve hře ještě někdo jiný? A proč padla v šestnácti volba právě na Starou dámu?

Je pravda, že do zahraničí jsem šel rovnou ze Zlína. V Juventusu jsem byl na stáži. Ale nejen tam, něčeho podobného jsem se zúčastnil i v Arsenalu a Manchesteru United. Jestli si to dobře pamatuju, tak do Zlína – na zápas, kdy jsem hrál za U19 – přijeli skauti Bayernu Mnichov, byl tam i další zájem z Německa. 

Nakonec jsem se rozhodoval mezi Juventusem a Manchesterem United. Cítil jsem, že o mě Juventus velice stál, byli spokojení s tím, co viděli na stáži i posléze na reprezentační scéně. Všechno mě to táhlo do Itálie. Tehdy jsem si asi ani neuvědomoval, jaké rozhodnutí přede mnou stojí a mezi jakými kluby volím. Jsem ale pochopitelně rád, jak to dopadlo.

Asi se nemá cenu ptát, jaké to bylo. Ale přeci jen, přípravné kempy s Pogbou, Bonuccim, ale i Cristianem Ronaldem. To zní jako splněný sen každého fotbalisty.

Měl jsem to štěstí, že jsem už od druhého roku absolvoval pravidelně letní přípravy s áčkem. Byla to obrovská zkušenost. Ty letní přípravy na jiných kontinentech jsou dlouhé, byl jsem ve Spojených státech, Austrálii, Hong Kongu. Obrovská zkušenost, a to nejen fotbalově. Strašně rád na to vzpomínám. V těch zápasech se mi i docela dařilo, mám na to pozitivní vzpomínky. 

Se kterou z těchto hvězd sis nejvíce rozuměl? Byl někdo, kdo tě vzal, jak se říká, pod křídla?

Kdo tahal nejmladší hráče do party, včetně mě, to byli asi Jihoameričané, ale i silná italská osa. V mém prvním soustředění tam byla ještě ta legendární trojice Bonucci, Barzagli, Chiellini, v bráně Buffon. Byli to sice ti nejzkušenější, ale rozuměl jsem si s nimi nejvíc. Dokonce jsem byl u stejného stolu usazen přímo vedle nich. 

Hodně jsem si rozuměl také s Alvarem Moratou. To byl super kluk, zval nás k sobě domů na playstation. Hodně času jsem na hřišti trávil s Paulem Pogbou. Hráli jsme stejný post, takže jsem ho na trénincích často bránil. Často mi radil, stejně jako Claudio Marchisio. Ale například takový Dani Alves toho moc nenamluvil, avšak fotbalově byl neuvěřitelný.

Fotbalová stránka i příprava musela být v Juventusu excelentní. Zajímá mě ale, co ti to dalo po životní stránce?

Životně jsem vyspěl trochu dříve. Asi je to u kohokoliv, kdo z domu odejde v šestnácti letech. Když jsem dorazil do Turína, byl jsem tam prvního půl roku jako jediný cizinec. Neměl jsem na výběr, italsky jsem musel umět hned. Taky mě to obrovsky zocelilo. Určitě mi někdy chyběla rodina i přátelé, ale já si tam jel plnit sny. Každý den jsem tam byl více a více šťastnější. Navíc jsem se tam nemusel o nic starat, vše zařídil klub. Nový klub, splnění snu, nový jazyk, jiná kultura, zlepšená komunikace a samostatnost, abych to shrnul.

Kariéru ti poměrně často srážela dolů zranění. Jak se s tím pereš?

Asi se dá říct, že mi kariéru srážela zranění, ale má to i druhou stranu mince. Během celého angažmá v Juve mě postihly maximálně dvě malá zranění, to samé i na hostování v Bari. Začalo to bohužel v Cremoně, kde jsem měl zranění třísla. Ve výsledku se mi začala lepit smůla na paty až od amerického turné s Juventusem. Zranění jsem pak měl jen dvě, ale s dlouhou dobou rekonvalescence. 

To první byl obyčejný zánět v patě, měl jsem jen měsíc odpočívat. Ale řešilo se to špatně. V té době jsem šel do Lugana, kde čekali, že budu hrát. Řešilo se to injekcemi, což byla chyba. Kvůli tomu jsem zůstal mimo více než deset měsíců. Zranění to v podstatě tedy ani nebylo. Jakmile se přišlo na to, že za to mohla špatná léčba, spravili jsme to a během týdne jsem byl na hřišti.

Druhé zranění bylo zase nešťastné. Zranilo se mi koleno, spoluhráč mě na tréninku nešetrně zranil. Takže zase spíš smůla. Ale asi to k tomu patří. Svědomí mám ale čisté, vím, že tomu dávám sto procent.

Zachytil jsem také, že ti Juventus se zraněním z Lugana pomohl. Jak to bylo?

Po hostování v Luganu mě odkoupilo, poté přišly trable s patou. Navíc se blížil covid, vzájemně se to sešlo. Juventus mi nabídnul, že bych se mohl léčit tam. Spíš to byla ukázka toho, že vztahy mezi námi byly – i díky tomu, co jsem klubu odvedl – na velmi dobré úrovni. Klub mi nabídl pomocnou ruku, já jsem toho využil.

Do prvního týmu se ti nepodařilo dostat, hostoval si v druhé lize v Bari a Cremonese. Jak bys popsal tuto zkušenost, respektive druhou ligu obecně. S čím bys ji srovnal?

Vzpomínám tak různě. V Bari se povedlo po individuální stránce vše, co se očekávalo. Přišel jsem tam poslední den přestupů v lednu. Hrál jsem všechno, co šlo, dařilo se mi. Uvažovalo se i o tom, že to je moment, kdy se posunout do Serie A. Bohužel mě zastihlo to tříslo. Nakonec z toho sešlo. 

Srovnávat asi můžu jen druhou italskou a švýcarskou první, ale obě dvě mají obrovskou kvalitu. V Itálii se dbá na defenzivu, je to více o soubojích. Ve Švýcarsku jde více o ofenzivu. Pokud ale ve druhé italské trefíte klub s ambicemi na postup, jde to poznat. Ta úroveň soutěže je vysoká.

V létě 2018 si zamířil hostovat do švýcarského Lugana. Následoval i trvalý přestup a podpis dlouhodobé smlouvy. Před příchodem nových majitelů jsi byl i jednou nohou pryč. Jak tedy roky v Luganu vnímáš?

Vyhodnotili jsme to tak, že půjde o další krok v kariéře, Juventus s tím neměl problém. Pak bohužel přišly ty trable, moc jsem toho nenahrál. V jedné sezoně jsem odehrál pár zápasů, byly tam myšlenky, že bych mohl jít zase jinam. V tu chvíli ale přišli američtí majitelé, vlastníci Chicago Fire.

Když přijde nový majitel, chce mít svoje hráče, svoje trenéry, svoje vedení. Přišlo ale to zranění na tréninku, které nějak napomohlo tomu, že jsem zůstal. V období, kdy jsem se uzdravoval, jsem ukázal, že patřím k hráčům, kteří jsou tam déle, kteří mluví italsky i chápou mentalitu Lugana. V přípravě jsem se novému trenérovi líbil, navíc jsem splňoval požadavky záložníka – univerzála. Všechno zlé bylo k něčemu dobré.

Rozhodovala i poloha? Lugano je blízko Italie, cítíš se za ty roky jako Ital?

Po hostování v Cremonese Juventus chtěl, abych šel ještě do druhé italské ligy. To se mi moc nelíbilo, měl jsem chuť si zahrát někde první ligu. Co se týče polohy, je to italsky mluvící město ve Švýcarsku, hned u hranic. Byla to spíše náhoda. Ale byla to správná volba. 

V posledních dvou sezonách jsi odehrál spoustu zápasů, v této si dokonce zapsal osm asistencí, byl si třetím nejlepším nahrávačem ligy. Jaká je tvá role na hřišti?

Byla to specifická sezona. Vrátil jsem se po osmi měsících, kdy jsem nehrál. Sezony po zranění nebývají lehké, ale já jsem pak byl naštěstí stoprocentně zdravý. První půlrok jsem chodil spíše z lavičky, ale po povedené zimní přípravě jsem odehrál na jaře všechno. Hrál jsem na halv beku i na křídle, nejen ve středu pole. Dokážu se přizpůsobit. Konečně to byla ale sezona, kdy jsem odehrál spoustu minut a přidal jsem i produktivitu. Je to takové ocenění, že jsem pracoval dobře. Cítil jsem se opravdu fantasticky, jsem rád, že to jde vidět. 

Lugano možná není tak známý celek, ale ambice mu nechybí. Skončili jste třetí, míříte do Evropy. Jak bys klub a jeho ambice popsal?

Je pravda, že Lugano není tak známé, ale teď ve Švýcarsku se o nás mluví víc. V německé části Švýcarska se dlouho mluvilo jen o Basileji, ale Lugano už je vnímané jinak. Co se týče financí, je klub velice dobře obstarán. Ambicemi se netají. Do tří let by měl stát nový stadion. Klub prohlásil, že chce bojovat o evropské poháry. To se povedlo už teď, jedeme nadplán. Progres je obrovský.

Co čekáš od další sezóny?

Hlavně bych chtěl navázat na povedené jaro. Klíčem bude příprava, chci si ustálit pozici. Čeká nás spousta zápasů, i zmiňovaná evropská předkola. Je tu čím dál větší konkurence. Chci obhájit pozici, kterou jsem si vybojoval. Moc se na to těším.